Zásobárna slunce

hádanka druhá

Na chodbě máme knižní bazar. V bednách neuvěřitelná spousta neuvěřitelných knih. U nás si vybere každý! Ze zrušeného fondu pro vesnické knihovny a také se stalo zvykem, že nám lidé přináší knihy z pozůstalosti. My nečteme a knihy je škoda dávat do sběru nebo pálit, říkají.
Chodím kolem beden dnes a denně a jak lidé vytahují zasuté poklady ze dna, objevují se na povrchu pozoruhodné kousky. Jako třeba tenhle… Michail Prišvin: Zásobárna slunce. Vypadá to zajímavě a optimisticky a navíc mě neodbytně začalo zajímat, co vlastně znamená ta zásobárna slunce. Neusnu dokud se to nedozvím! A tak si knihu beru domů a studuji. Příběh je prostý. V jedné vesnici u Bludných Blat v okolí města Pereslavi-Zalesskij osiřely dvě děti – Nasťa a Mitraša. Matka se roznemohla a umřela a otec padl ve velké vlastenecké válce. A děti začaly sami hospodařit. A byly to panečku moc chytré děti: jak jen mohly, účastnily se i veřejně prospěšné práce. Jejich nosíky bylo vidět na kolchozních polích a lukách, na schůzích i v protitankových zákopech. Jednou obě děti odešly do tajgy, aby nasbíraly klikvy. A cesta to byla nebezpečná, tatínek povídal, že keře nejvíc klikvami obsypané rostou u hrozného slepého palouku u těch Bludných blat. Ztratily se, ale cestu domů nakonec našly.
Tohle je ta zásadní povídka s názvem Zásobárna slunce, ale v knize nalezneme ještě tři kratší útvary, kde se třeba dozvíme jak se zavádělo včelařství za polárním kruhem…
Ale k otázce. Tipnete si co je to zásobárna slunce? Zkuste hádat. Já už to vím. zuzi