Pro mě čím dál méně….Moje druhá Praha byla ještě lepší než ta první…. Už jsem se rozkoukala a zařídila a začala pěstovat společenské styky. Aleš jel v noci z Ruzyně do Brna, stavil se pro mne a jeli jsme ráno spolu. Jak jsem tady nedávno reflektovala … zabouchneš dveře auta a dostáváš se do intimního prostoru, který se může stát vězením nebo chrámem nebo kavárnou… , podle toho jak se ti dva mají rádi, jak jim spolu je. Bylo to příjemné zase se po delším čase setkat a popovídat si (nedopisujeme si, jen se příležitostně vídáme). Dělat si malou legraci jeden z druhého a probrat co je potřeba. Sníst cestou společně sýrové tyčinky a vypít jednoho velkého Kubíka, … takové malé drobné radosti, které mi v běžném životě chybí.
S Honzou jsme kuli plány co dál, ale o tom psát nebudu. Odcházela jsem docela v klidu s určitými nadějemi, ale od budoucnosti už nic neočekávám a nepředstavuji si. Tak je to lepší. Honza mne mimochodem docela překvapil svým výsledkem v terénním běhu. Z patnácti byl čtvrtý a překonal tak sám sebe. Jak mi důvěrně sdělil své pocity. On totiž není vůbec sportovní typ.
Skončily návštěvy, venku na mne čekal A. a jeli jsme společně kupovat mobil, rozloučení a návštěva u Kash a Kainis – Blanky a Zuzky. (odkazy prosím v boční liště)
Setkali jsme se na jejich pracovišti a konečně jsem měla možnost spatřit kromě jich samotných i legendárního prvního blogujícího pražského krysaříka a jeho bílého chundelatého kamaráda. Ovšem ten byl úplně a naprosto v jeho mediálním stínu…. Návštěvu jsem si moc užívala a zhmotnění bloggerek jen velmi příjemně završilo přátelské sociální vlnění, které vnímám přes jejich domovský blog na počítači a tak. Ráda se s nimi budu setkávat nejen virtuálně. Je mi s nimi dobře. Prostě … jak na Bertramce zaznělo Mí Pražané mi rozumějí, tak já říkám, že mí Pražané mi Prahu, která je mi cizí, neznámá a mám před ní trochu ostych a odstup, zlidšťují. A není to jen Blanka a Zuzka…
A pak už nebyl na nic čas. Děvčata mne šla vyprovodit na tramvaj mířící na holešovické nádraží. Měla jsem jen tři minuty, a tak jsem celou cestu od zastávky na perón utíkala. Jízdenku jsem si už koupit nestihla, ale vlak beze mne neodjel. Dosedla jsem a uvědomila jsem si, kolik let jsem vlastně neběžela. Hrůza! Nachodím toho moc, ale běhání nepěstuji, protože ho nepovažuji za zdravé. No, nějak jsem to zvládla, ale protože jsem běžela jako smršť, hodnou chvíli jsem pak ve vlaku kašlala jako starej notorickej kuřák. Ale přežila jsem! A ani nepociťuji žádné negativní následky. Snad přece ten běh až tak škodlivý není …
Jízdenka vypsaná ve vlaku stojí 30 Kč navíc a jízdné celkově hodně podražilo. Ale nevadí! Na tomhle totiž život nestojí! zuzi.
A ještě něco moc příjemného. Dostala jsem od děvčat krásné tričko. Se zlatou Prahou, kočkama a lampou a podpisem. Hned jsem si ho doma zkusila a vzkazuji do Prahy: moc mi sluší a zdůrazňuje křivky. Ještě jednou děkuji, budu ho ráda a hrdě nosit. Z.
Tak hlavně, že jsi si to s holkama užila…..Aspoň si trochu unikla od starostí.
To teda! Cesta domů utekla jak voda a mně večer bolela hlava … co jen jsem toho za celý dlouhý den zažila … nemohla jsem ani usnout jak se to ve mně ještě všechno mlelo, srovnávalo a vstřebávalo, ale všechno zatim dobrý!
Kam vlezu, všude…je mi ten čokl v patách!!!! Já už mám fakt tiky!!! *smííích*
zuzi, je to od Tebe moc milý, díky. A jsme rády, že máš teda zdůrazněný ty křifky, hihihi…
Dnem plným zážitkůses odreagovala od kolotoče všedních starostí a povinností. Hmotnou památkou na něj Ti je triko a po zapnutí počítače se Ti připomene čtyřnohý redaktor blogu (tu fotku si můžeš dát jako tapetu). Ať se Ti i dál život ukazuje z těch lepších stránek!
Běh opravdu není zdravý!Ale oproti jiným neřestem aspoň nevychází tak draho :-). A co Hollar, stihla jsi to? Trochu jsem uvažoval o repete na poslední chvíli (vč. nenápadného okukování ostatních návštěvníků, jestli to náhodou nejsi ty :-), ale nakonec to dopadlo jinak, možná ještě líp. T.
Toho čoklaznám, ale co to tričko 😀 foto by nebylo, když teda … ééé … je tak hezké?
Ahoj Jirko,díky za dobré rady a připomínky. Ten křehkej pes je proklatě charismatický a prefíkaný ač na fotce se tváří jako neviňátko! Děkuji za přání a apel na osud! To ale přeju též i tobě a všem spřízněným!!!!
Kash, ten pes ale klame! Tady se ksichtí jako vejlupek všech ctností, chybí mu jen svatozář! A mohu se vyfotit v tom triku, když tam je vaše vizitka???
Ahoj Tosku,že mi tu teorii potvrdíš zrovna ty jsem nečekala… ale že běh není drahý??? HA! Vzpomnínám si na ty tvoje botasky jmenovaly se mizuny? že mi to tak utkvělo v hlavě?, a zrovna tohle! opravdu netuším… na Hollarovi jsem nebyla, přijeli jsme pozdě, u Kolína jsme píchli a ta výměna nebyla tak rychlá jako na Formuli 1. A Honzu se mnou nepustili. Musela bych rozbořit celý další program. Všechno bylo rozpočítáno a na sebe navazovalo. na výstavě by sis mě jistě všiml. Měla jsem signální ostře červenou sukni ke kolenům. A poslední “hlavu” jsem tu nedávno zveřejnila,jistě ti neušla :o))). Já bych tě určitě nepoznala, musel bys mít tu žlutozelenou bundu….
Gombo, jestli autorka dovolí, prosím, ráda si tu zvýším návštěvnost a třeba pochybným způsobem :o)
Fuj… pes!
Copak? Nechutná ti? Zkus jiné koření… z.
Ale jo, klidně se vyfoť, hihi
Kash, haha, VELKÝ KRYSAŘÍK tě pořád sleduje!!! 🙂
zuzi, krásnej výlet… Kash už slibuju dost dlouho, že se za ní stavím, až budu u přítula v Radlicích… zatím ale nevyšlo…
Jaštěrko, to je dobrá asociace :o))) No, když jsem tu slavnou pražskou partičku navštívila i já, tak ty bys mohla taky. máš to o hodně blíž!
Nojo, fotka, hihi :o(, uvidíme…
Já radši nosím trička, která křivky potlačují!
A není to škoda Rowdy??? Ještě to rozvaž…