Včera dnes a v sobotu

jen tak …Včera mi přišel poštou očekávaný fet – homeopatikum od Pepy. Není to lék na konkrétní neduh, ale na celou zuzi.Tu hmotnou i tu nehmotnou. Harmonizuje. Ne že doufám, já vím , že to zas bude dobrý. Dvakrát mi totiž už ta pilula pomohla. Tak docela nenápadně. Člověk má v konečné fázi pocit, že to všechno zvládnul docela sám a že ho něco nebolí co bolelo, si všimne až po čase, když si náhodně jen tak mimochodem uvědomí, že zcela samozřejmě zase udělá dřep nebo přeskočí příkop nebo ho vůbec nebolí ty klouby v lokti a že na to cigáro nemá chuť ani náhodou a kuřáci se kolem můžou stavět třeba na hlavu … bejvalé kuřačce-labužnici to je úplně fuk! Prostě jakoby to tak bylo odjakživa! Pepa se prostě trefil s lékem do mé konstituce.
Začátek "léčby" probíhá euforicky a také jsem dnes takový den prožila. Natáhla do sebe všechnu dosažitelnou energii z okolí a přestala jsem se blomcat po pracovišti a chopila se pořádně práce. A tak to šlo celej den. Zařídila jsem také spoustu věcí, do kterých se mi nechtělo, i v souvislosti s Honzou. Prostě jsem se dnes pochlapila. Ale za pár dní přijde krizový den nebo dva. Snad si to odbydu do soboty. Jedu do Prahy za Honzou. A těším se i na tu cestu – rýsuje se neobvyklé dobrodružství. zuzi