28 tipů na super Silvestra!
1. Norské dřevo / Haruki Murakami
2. Povídky / Ernest Hemingway (povídka Velká řeka s dvěma srdci)
3. Okamžik ve větru / André Brink
4. Nabarvené ptáče / Jerzy Kosinski
5. Appalačská stezka : [poněkud neuctivá kniha o toulkách americkou divočinou] / Bill Bryson
6. Chesapeake / James A. Michener
7. Sexus, Plexus, Nexus : trilogie Růžové ukřižování / Henry Miller
8. Sukně z listí / Patrick White
9. Sama mezi Indiány / Ettore Biocca
10. Firma / John Grisham
11. Ranhojič / Noah Gordon
12. Tajemný Etrusk / Mika Waltari
13. Egypťan Sinuhet
14. Cizinec přichází (má pokračování)
15. Poselství od protinožců / Marlo Morgan
16. Kam až mě nohy donesou / Josef Martin Bauer
17. Pobřeží v plamenech / Wilbur Smith (dále volně Poselství z Věčnosti)
18. Vzácný jed / Mary Webb
19. Jak voní tymián / Marcel Pagnol (dále volně Živá voda)
20. Sukně z listí / Patrick White
21. Jozova Hanule / Květa Legátová (volně předchází Želary)
22. Doktorka z domu Trubačů / Ilona Borská
23. Rok sněhu / Christian Signol
24. Hastrman / Miloš Urban
25. Jako stébla trav / Lewis DeSoto
26. Když nastaly deště / Louis Bromfield
27. Kdo chytá v žitě / J. D. Salinger
28. Zátiší s vránami / Douglas Preston & Lincoln Child (a ostatní detektivky této dvojice)
Tak. A je to. Tenhle seznam jsem si nechávala na tuto příležitost.
Knihy, které mám ráda, které ve mně zanechaly nezapomenutelný dojem. První dvě místa jsou favorizovaná ( Dřevo" a Povídky, nejvíc Velká řeka"), ostatní volně, bez pořadí. Některá díla jsou možná spíš pro ženy, ale co já vím, i když jsou třeba trochu o lásce, není to nikdy žádná telenovela. A proto je věnuji všem. Kdo chce, informaci, anotaci si na netu najde. třeba na webu "mé" knihovny. Výběr není kompletní, určitě jsem něco zapomněla. A není také uzavřený. Je tolik krásných knih, které jsem nečetla a ani o nich nevím… a jak se tak dívám, preferuji příběh. A humorná je jen jedna – podivné… zuzi
Průšvih je, že znám akorát toho Egypťana. Tak jsem asi knižní nedochůdče. Nebo se musím hooodně snažit. L.
L. … nevadí! Beru tě výjimečně i s tímhle handicapem :o))
no a víš, že Sukni z listí tam máš dvakrát? 🙂 jj, jsem starej hnidopich, já vím 😀
BINGO!!!!!Mám radost, že jsi to skutečně přečetla. A celé. A z piety to opravovat nebudu!
Četl jsem jich jen 13. Číslo 9 jsem měl v ruce v neděli, vzpomínaje na staré časy s edicí Cesty. Neodolám dát sem motto čísla 26:
Dva muži seděli v hostinci. Jeden se zeptal: “Máte rád Američany?” a druhý mu rázně odpověděl:
“Ne!”
“Máte rád Francouze?”
“Ne!” zaznělo s touž rázností.
“Angličany?”
“Ne!”
“Rusy?”
“Ne!”
“Němce?”
“Ne!”
Nastala pomlčka a první muž zvedaje sklenici se otázal:
“No, a kohopak máte rád?”
Druhý muž bez váhání odpověděl: “Mám rád své přátele.”
hezké mottoAhoj Henry! Odpovím na komentáře a pak se odmlčím, musím ještě na zítra napsat smuteční řeč … vida, nečetl jsi vše, není divu, člověk se za život k mnoha věcem dostane jen shodou náhod. Možná bych si mohla tipnout, které knihy jsi nečetl nebo četl, ale to až v sobotu. Nad tím se musí člověk zamyslet, je to malá … magie. Je fajn, že znáš 9. Skládat ten seznam mě bavilo. Ale od té doby mám další hezké knihy. Kafka na pobřeží (Murakami) a také Dívka s pomeranči (Gaarder) a také Třetí přání (Fulgum). A neuvěřitelný fotografický komiks Františka Skály o Cílkovi a Lídě..
http://www.fismeister.eu…/sl3.jpg
Ta fotka mě rozesmála. Ty složené ručičky a ten cílený pohled! To je tvůj čtenář?
Že je nádherná? To je dcerka jednoho z mých nejdražších přátel. Třeba si jednou přečte i něco ode mě.
Je moc milá, třeba než doroste a pochopí tvé verše, stvoříš něco pro děti…
Vida, te´d jsi mi připomněla, že už asi čtyři roky mám rozepsanou knihu pro děti! Zatím jí ale mám jen 16 stran. Začíná takhle:
“Pod skleněnou lasturou zastávky modře pulsovala tichá zvonkohra pětačtyřiceti cvrččích srdcí. Shlukli se v rohu, ve stínu reklamního panelu, nezpozorováni tím, jenž je koupil a jemuž unikli z tašky. Náhlé křupnutí je vyděsilo, ale byl to jen Churchillův duch mačkající obal od doutníku. Konečně jeden z nich objevil místo, kde byl kousek skla odštípnutý, jak do něj někdo kopl, a rozlili se dolů po svahu jako opeřená bouře: dobře věděli, že ševci, kteří z nich vyráběli sponky, už ve volné přírodě nežijí.”
Půjčil by si to někdo?
… A safrs, to se zrovna na člověka valí vlna čirého surrealismu. Myslím, že bys to věkové omezení měl přehodnotit :)…
Psanče, odpovím ti oklikou. Knihy pro děti, které já miluji, to jsou ty z krásné z Meandru a Baobabu si NIKDO nepůjčuje. Já si je hýčkám a stále kontroluji, zda je nikdo neukradl, ale on je nikdo ani snad neotevře. Ani ten úchvatný komiks o Cílkovi a Lídě a komiks o Vlasovi a Bradovi si nikdo nepůjčil. Na dračku jdou lepé knihy značky DISNEY a komiksy Kačer Donald a Mašinka Tomáš … Také večerníčky. Tvoji ukázku jsem musela přečíst několikrát, než jsem jí vstřebala. První přečtení mi děj neobjasnilo, rozsvítilo se mi až napotřetí. Je to básnický obraz a ta slova jsou tak umně poskládána, že jsem vnímala spíše jejich rytmus a melodii než význam. Fakt, nevymýšlím si. A já jsem švec, dlouhá léta jsem pracovala jako modelářka a návrhářka obuvi a o těch sponkách nevím nic. To bys mi mohl objasnit.
Tak s tím Disneym je to tristní… když vidím jeho Púa!! Knížky z Meandru a Baobabu mám taky moc rád. Dokonce mám to štěstí, že se znám s Galinou Miklínovou. Nebude-li to vadit (teď už mám v sobě prášek na spaní), dám sem zítra nějaké své oblíbené dětské tituly, třeba se na nich shodneme. V naší gymnaziální knihovně jsem roku 1994 našel knížku, kterou si od jejího zakoupení v roce 1867 nikdo nepůjčil. A prodat mi ji nechtěli…
Ševce objasnit nemohu, tak to mi prostě tehdy přišlo, ale nějaký smysl to určo dává. (Alenka?) Jak pravil Pascal “Nevyčítejte nám nedostatek jasnosti, vždyť mi si z toho děláme povolání!”
A já nejsem surrealista, já jsem katolík.
Psanče, snad se to nevylučuje katolík a surrealista, ale velmi neobvyklé. Ten citát je osvobozující. Na seznam knížek se těším. Knihovníci jsou na svůj fond opatrní. A když někdo projeví takto zájem, hned dotyčného podezřívají k jakým zištným účelům by chtěl tu knihu zneužít. A dál ji nechávají umírat na regále.
1. MY, ne mi! (To je ta pozdní hodina, Dvořákova Novosvětská a ťukání Múzy na dveře, ale i tak, hanba mi!!)
2. Pú, celá Lindgrenová, Žabákova dobrodružství, Jirka postrach rodiny, Goscinnyho Mikuláš, Viking Vike, Pes Pátek, Tajemný Skelig, Mumini… Z českých Čtvrtek, F. Háj, A. Kutinová, Pavel Šrut.
A Kvak a Žbluňk jsou kamarádi! Stejně si ještě vzpomenu na další…
O statečném Cibulkovi! (Že ten název za komunistů prošel!)
Hezkej den, Henry Psanče, jestli ho ovšem neprospíš 🙂
Nápodobně!
Těžko ho prospím, jdu k zubaři.