Štědrej večer nastal

a já čekám na teplý severní vítr

První Štědrý den za život, který jsem prožila sama. Mám samotu ráda, ale dnes jsem se cítila přece jen osamělá. Ráno jsem se ustrojila poněkud svátečněji, tedy přes silný mráz jsem si oblékla červenou sukni ke kolenům, vysoký holínky a bundu s kožešinovým límcem. Vlastně všechno až na tu zářivou sukni bylo laděno do tmava … a tím "svátečněji" myslím, že jsem nevstoupila do kalhot, ale natáhla si punčochy a sukni… a vyrazila mezi lidi. Popadla jsem ještě narychlo fotoaparát a měla kromě nákupu cíl ulovit nějaký … jakýkoli … svátečně laděný snímek. A tady ho máte. Nic hezčího jsem ve městě neobjevila.

Veselé tety…. fotky hodně řežu, ale tuhle jsem nechala tak, všimla jsem si až dodatečně, že se tety drží za ruce…
Tedy ten den nic moc. Docela jsem pracovala … vlastně tím hezkým, příjemným a vzácným dnem se stala sobota – překvapivě milé setkání se synem, cesta vlakem domů a ještě večer nenadálá návštěva Libora. Prostě tužila jsem mezilidské vztahy!
Ale když říkám nic moc, zase to tak není docela na stoprocent. Měla jsem telefonáty s dcerou a synem. Oba docela vřelé a zanechávající ve mně stopu. Mám naději, že bude líp… přála bych si, abychom drželi my tři pevně při sobě a mohli se i nadále na sebe spolehnout a neubližovali si.
A také jsem dostala několik vánočních přání. Milé, že si dotyční vzpomněli. A od Léni rozsáhlý synův horoskop, teda spíš dopis s horoskopem. Tedy dostala jsem vánoční dárek! No, tak budu mít pod stromečkem nakonec dva. Tenhle imaginární od Léni a ten od Libora. Slíbila jsem, že si ho zabalím. Teda ji. Značkovou mikinu z Austrálie…. Zajímavý dárek, myslela jsem, že oblečení chlapi kupují hodně neradi! Zdá se, že existují výjimky. I švagrové prý koupil triko!
A také jsem se dvakrát dojmula u filmu. V televizi dávali moji milou Africkou královnu a pohádku Byl jednou jeden král. Tahle pohádka je nad všechny pohádky. Hudba, atmosféra, opravdovost citů", humor, moudrost … Miluju ji a ještě Hrátky s čertem. Méně pak Pyšnou princeznu a kupodivu vůbec nemusím Tři oříšky pro Popelku. Z Popelky na mě žádné tajemné kouzelné fluidum nepůsobí. A basta. Nemám ráda pohádky co se natáčí dnes, chybí mi tam něco co nejde pojmenovat, ty pohádky jsou nemožně ploché, postrádám tam opravdovost, vroucnost, upřímnost a zanícenost, dobrou hudbu, ne karikaturu na hudbu. Bohužel ta dnešní nic nevyzařují, působí uměle…. A jedna vedle druhé. Už mě ani nebaví se na ně dívat !na zkoušku". Jsem předpojatá, stala jsem se jí.

V Lidovkách vyšla o této pohádce celá studie" a stojí zato si ji přečíst. Není dlouhá, tedy ta stať Čekejte na teplý severní vítr (očima psychologa Jeronýma Klimeše), co mne nejvíc zaujala: tu ji máte celou:

Tuto pohádku velmi často zmiňuji svým klientům při terapiích. Zejména ono doporučení, které dala kouzelná babička Marušce v originální verzi: Počkej, až bude vát teplý severní vítr." Teplý severní vítr – to je přece nesmysl. Ze severu vždy vanou jen studené větry. Čekání na teplý severní vítr je čekání na Godota.
Stejně jako kouzelná babička i já se snažím svým klientům zprostředkovat základní myšlenky této pohádky: I když nyní trpíte, nemusí to být tím, že jste udělali něco špatně. Mnohé zlo nás postihuje naprosto nezaslouženě a není na něj jiné medicíny než trpělivost."
Ale nedokážu to Maruškám říci lépe než babička: Dopřej mu čas a on sám přijde na to, že pravda se nedá ani ukřičet, ani vyhnat z domu. Musíš být trpělivá, i když tě srdce bolí. Pravda stojí za každou bolest." Jenže mnohdy je ta pravda pro klienty stejně prostá jako krutá: Máte holé ruce. Jste naprosto bezmocní. Nemůžete udělat žádný čin, který by vám navrátil vašeho pana krále či bývalého partnera. To musí být jeho/její rozhodnutí, ke kterému možná dozraje, možná nedozraje. Zkrátka čekejte na teplý severní vítr a do té doby žijte v klidu svůj život tam kdesi v dáli od domova, v babiččině chaloupce.

Jednou ze známek zralé dospělosti je schopnost unést vlastní bezmoc. Zapomenout adolescentní iluzi, že všechno jde, když se chce. Prostě nejde.

Jakkoli je to pro nás bolestné, někdy musíme respektovat vůli a přání druhého člověka, i když on dělá osudovou chybu svého života. To je totiž další poselství této pohádky: I kdybyste mohli udělat jakýkoli myslitelný zázrak, přesto vám to není nic platné. Stejně musíte počkat, až se tomu vašemu panu králi rozbřeskne v kebuli, a to trvá. Zkrátka člověk nemá zestárnout, dokud nezmoudří. No, kéž by se nám to všem také podařilo.

zuzi

A večer štědrý na mě padla únava a já jsem ještě před sedmou zalehla. Pravda, několikrát jsem se probrala, ale jen tak napůl a z postele jsem se nadobro vybatolila až dnes kolem desáté hodiny… a štědrovečerní večeři jsem nevzala vůbec vážně. Vytáhla jsem z mrazáku zmrazené kuřecí medailónky a uvařila brambory. Jojo, těžko žít samotnému, aby nedošlo k úplnému zpustnut!