Zdravotní procházka

s absencí dobrodružství přesto pěkná

 

Domácí zvířata. K vesnici Zbožnov jsme se blížili přes pole a pak stoupali jen tak volně svahem a míjeli zahrady za usedlostmi. Mezi stromy vidím párek pštrosů a ani se nevzrušuji. Ta zvířata jsou šedivá a nepřitahují mne. To krocani a pávi to je jiná. Fotím a majitel úslužně mizí ze záběru. Prosím ho, aby řekl pávovi ať roztáhne ocas. Ten člověk neslyší a tak to na něho volám, ale ptáci se leknou a zmizí za rohem… 

 V každé, opravdu v každé, vesnici je pár baráků neobydlených – volných. Pečlivě to sleduji a jakmile natrefím někoho z okolních vsí hned se ptám jak to vypadá. Nedávno jsem se dozvěděla, že v Cejřově už má jeden takový majitele. Je to dobře, ale hlavně aby to vlastník tou rekonstrujkcí nezprasil. A dokonce jsme se domluvili, že majitelem je náhodou můj kolega ze smutečky! Varhaník! No, to by mě dvojnásob mrzelo. Nejspíš by to chtělo dát mu dobrou radu, ať s tím moc nehejbá… dříve měli lidi pro obyčejnou krásu samozřejmý cit a nevymejšleli si hlouposti. 

Pohled na Zhoř. Ty zalesněné stráně nad vesnicí skrývají souvislé řady hraničních kamenů Thurn-Taxis. Vím to, protože jsem ty řady zkoumala.

Cesta ode Lhoty směrem ke Zhoři. Fotím přestože vím,že snímek nebude moc atraktivní. Za chvíli přejdeme silnici a zamíříme do lesa. Na jeho kraji, na ostrohu z obou stra n obtékaném potoky, je stará zemědělskán usedlost delší dobu neobydlená a neužívaná ani k rekreaci. Tak uvidíme …

Přicházíme zazadu a už vidíme, že i zde se něco děje. Donedávna ještě  vše v původním stavu. A v otevřené kůlně staré dřevěné selské saně. Mám ráda detaily. Zde hezky vyřešené větrání ozdobným kladením cihel. Níže dřevěné konstrukce. Rostlo tam víno nebo psí víno, Nevím, ale asi to vinná réva nebude. Je zde dost zastíněno. A vlhko.

Pohled do dvora.

Milada cvičí Spajkyho, hází mu psí míček. Já fotím.

Zavírají se mi oči. Zítra doženu co jsem nestihla. Dobrou noc. zuzi.