a Spoření s ČunkemNeměla jsem v plánu tady probírat cizí svatby, ale včera jsem si přečetla tak kouzelný sloupek, věnovaný té paroubkovské, že vás o něho nemohu připravit… a zároveň jsem nějakou podivnou náhodou objevila svatbu další, neméně zajímavou, o které jsem neměla ani potuchy! A obě proběhly v jednom týdnu… no, asi jsem měla v té době jiné starosti…
12.11. Kaplický a 17. 11. Paroubek.
K té druhé …
Literární historička Markéta Kořená vytvořila na téma Jirkovy svatby (Jirka je přece náš! Jako Standa. Proto ta familiárnost) takovou velkolepou literární férii, že pejsek a kočička se svým dortem jsou proti ní žabaři. Jenže Markétě Kořené se ten dort povedl!!!!!
Citace:
Jiří Paroubek minulou sobotu spěchal za svou nevěstou do hotelu Esplanade v Mariánských Lázních. Leckterá města a vesnice doslova prolétl," psaly noviny. Úplně jako princ z pohádky, napadlo mě a jako bych zdáli slyšela odfrkování bujného koníka s andělskými křídly, vznášejícího se nad malebnou českou krajinou. Jenomže žádná pohádka se neobejde bez škůdců první a druhé kategorie (viz Vladimir Propp: Morfologie pohádky), a tak se úkladní novináři, když už se jim nepodařilo svatbu překazit, rozhodli ji alespoň pokazit…."
A sloupek pokračuje literární rozcvičkou na téma doslova a do písmene", aby v závěru vyvrcholil Jirkovým křesťanským vyznáním, ve kterého světle ta jeho sobotní dřímota nabývá téměř biblických kontur (volná citace MK),
To si prostě musíte přečíst…
A k té první …
Ryze ženský tým magazínu MF Dnes hledal nejpřitažlivějšího Čecha a v nedávné redakční anketě, věnované tajemství mužské atraktivity, dal na první místo Kaplického. Porazil všechny dosavadní, u českých žen dosud oblíbené herce, zpěváky a sportovce. V míře neodolatelného charisma mu konkuroval pouze ředitel pražské ZOO Petr Fejk.
Hmmm … co bych to neřekla … také jsem si na něho myslela … jeho ušlechtilý hrdý zjev, impozantní výška, sympatický obličej rámovaný bílými kadeřemi, kreativita, úspěšnost … také mne okouzlil, ale ctím zásadu Co je v domě, není pro mě". Všude uváděli, i on v rozhovorech!, že je ženatý a jeho mladší manželka – architektka – pracuje v jeho Future týmu…hmmm a ono to zatím bylo jinak! On už si v té době sám vařil, pral i žehlil košile! A byl zadaný! Rošťák!
Ale dejme slovo i ženichovi … no, přejme jim to a snad mu dopadne i ta knihovna na Letné… ( né že bych žárlila, ale už mu tolik nefandim! ).
Ach jo… zase jsem něco zmeškala, ale kdoví … jestli bych vlastně nebyla pro něj tuze stará! zuzi
A abych učinila zadost perexu … vrtá mě hlavou, jak ten Čunek umí tak moc dobře spořit, docela ráda bych přešla ze Spoření s Liškou na Spoření s Čunkem. Nemáte kontakt? Míhá se mi v hlavě, že jsem něco takového někde zahlédla … už to je ofíciální? Neměl by si to nechávat jen pro sebe! A měl by přejít na post ministra financí. I se Standou.
… a jak se tak na sebe koukám, pořídím si co nejdřív nový brýle. nějaký future…
Ahoj Zuzi,nejake smrncovni bryle by ti sekly! takove ty uzsi… s tmavsima obrouckama!
Jejda!Nosíš stejné obroučky jako já ,-)
Jen jsem si do nich nedávno nechal vložit žlutá skla 🙂
Dík za tip Lexulko, vyrážím hned zítra, ještě aby si mě pletli s Gombou :o)
hmmm, Fejka bych klidně brala 🙂
Čekal jsem tady zmínku o JK, a vyšlo to :). V tom (druhém) rozhovoru se mi docela líbil. T.
Zuzi,uz mas! chi, toz plest si te s Gombou? toho jsem sice nikdy nevidela, ale myslim, ze v novych brylich to bude super! a vis co? kez by byly trosku doruzova… teda… ty skla:-)
Ještěrko …Fejk je opravdu fešák, ale přiznám, kdyby mě miloval Kaplický, měla bych větší radost! Věk mu neubírá na šarmu, je to krásný člověk….
Tosku, ano, ten rozhovor s ním je neobvyklý. Četla jsem ho několikrát. Nevím jak je to možné, obyčejná slova a jak to vyznívá, působí na toho kdo to čte. Krásné otevřené a smyslné. Pravdivé. Dojemné. Bez postranních úmyslů. Je to jak pramen čisté vody. Takový rozhovor aby pohledal, tedy takovou osobnost … (Reynek je taky dojemný, ale chybí tam ta smyslnost)
Lexulko, dnes jsem si byla vybírat rámečky, ale musím s sebou vzít Miladu. Jedny jsem si odložila, ale asi jsou moc odvážné. Vzhled ocelového plechu a přes to takové měděné čmáry … No hezké jsou, ale nedovedu posoudit jestli na mně. Abych to potom nosila. Vždy když jsem si pořídila v brýlích nějaký “model”, tak jsem ho většinou moc nenosila…
Ahoj Zuzi,na fotkách máš výrazný, hezký obličej a já si troufám říct, že by ti takový model určitě sekl. Mám vzhledově podobnou kámošku, co se před časem odhodlala k podobné změně a vypadá úžasně! (ne, že by předtím vypadala špatně, ale ty brýle jsou prostě součást člověka. doplňují obličej).
Přeju ti dobrý výběr! lex
díky
moc fajn blog,děkuji
…to,že sedávám na stejné židli
jako sedával pan Reynek,je bezva
pocit(je “otáčecí”)…
Oba pánové
mají společného víc, než sexy mozek, kterým okouzlují mažoretky. Hádej co… ale charisma to není! 🙂
Lexulko,je to dilema…výrazné brýle se okoukají, jsou spíš na občasné nošení … ale lákají mě, jsem v nich jako paní profesorka, přísná, pasovala by k nim rákoska :o)(to by byla stylizace !) … to zas bude rozhodování … ach jo.
pavel.heliaAhoj, to opravdu nevím, jaká je jeho židle, myslíš nějaká otáčecí jako třeba u klavíru? Představovala jsem si že sedával na kuchyňské…. ještě se jednou k Reynkovi vrátím. Rozhodla jsem se, že si přečtu jeho dopisy (Dnes jen o té prašivině -Dopisy Bohuslava Reynka Tereze Sumové z let 19511970 a Kdo chodí tmami vzpomínky synů…), zajímá mě ta věc jak vzniká umění v souvislosti s životem člověka … a také mám ráda, když člověk tvoří pro sebe a ne pro lidi i za cenu většinové nesrozumitelnosti … ale vždy se najde někdo, kdo porozumí a o to je to hlubší…
aTeo…vím na co narážíš … ale to k tomu tedy neodmyslitelně patří, ne … muži okouzlují a imponují i svou úspěšností a schopností zabezpečit rodinu, to je asi odpradávna ženám přirozené, že vyhledávají “ochránce”. Je to celý komplex aspektů… no, proč ne, krása je v rozmanitosti, vrána k vráně sedá a pan Kaplický je osobnost a zračím se mu to také na tváři …
kecy.O Kaplickým jste před rokem věděli velký kulový a dnes se každá druhá rozplývá jak je úžasný. Ale v teplákách u popelnic by jeho jeho “ušlechtilý hrdý zjev, impozantní výška, sympatický obličej rámovaný bílými kadeřemi” jaksi nevynikl. Nejhorší je být obětí vlastních představ. Což spousta žen tak ráda dělá. Ještě se k tomu přidávají média se svým povrchním drbáním tě-tě-tě-tě-tě… na které se ozývá sborem kvo-kvo-kvo-kvo… to je celý. O Paroubkovi nemá ani cenu mluvit, to samý Čunek.
hmmm, mě nerozhodíš filozofe, asi nechápeš, že píšu s mírnou nadsázkou a ty to bereš vážně… o Kaplickém jsem četla už dřív a mám tu někde taky úryvek z jeho knihy Album,která mě zaujala a koupila jsem si ji… to ale nic nemění na tom, že je to CHLAP bez ohledu na věk a jestli to nevidíš, tak v tom je pustá závist. Nevím kdo jsi, ale já si tady můžu kvokat jak chci, od toho ten blog mám a ty si polib šos!
židle podruhé…zuzi,myslel jsem tu židli na fotografiích Petrkov B.R.(máš na ně odkaz v článku).jak bude víc času,pošlu fotku té co mám po dědovi.s názorem na “tvoření člověka sama pro sebe” naprostý souhlas…
Pavle, já jsem “slepá”, otáčecí židli jsem neobjevila …
the chair – part threeahoj zuzi,budˇklidná,slepá nejsi.židle na fotografii má kruhovou sedací část nedělenou(skoro jsem i monitor nakláněl bych se ujistil:).asi ty modifikace byli minimálně dvě.no fotku ti nepošlu,nějak nejde přesunout do pole “text”.k práci s kompem jsem byl totiž donucen nedávno(kvůli icq komunikaci se synem).a tak jsem se sám sobě řehtal,až tekly slzy…kniha “Kdo chodí tmami” je objednaná,těším se.a číst ji budu na chajdě na vysočině(vychutnám 2x)…moc díky za tip,měj se fajn.pavel
Ahoj, já ji právě čtu (usnula jsem právě u ní :o))objednala jsem si z Pardubické knihovny ještě tu Prašivinu a ještě jednu od francouzské spisovatelky a ale já mám doma taky ty židle co tam jsou v kuchyni, myslím ty tonetky,klasika a poslouchej kde máš tu chatu??? Vysočina je od Jihlavy k Telči a také třeba Svratka … tak dobrou..
ahoj,no jóó tonetka(ještě k ní mám “psací” stůl,k němu dvě skříňky a velkou skříň…vsjo s roletama),nádhera a navíc po dědovi,to tomu dává ROZMĚR,bo jsem po týdle kouli ještě nepotkal vřelejší a pokornější bytost. chajda stojí u skalského rybníka pod “tahem” bohuňov-lísek(tam kostelík n°1)
“Prašivinu”…no nevím,snad až po “Kdo chodí tmami”.Zatím mě pan Reynek zajímá víc ve smyslu osoby ve vztahu k jeho vlastní tvorbě.Dopisy,vcelku osobní věc…but never say never.přeji ti pěkný víkend..
To je hezký, že máš k tomu nábytku takový vztah a jak jsi popsal dědu … vřelejší a pokornější bytost … v tom je VŠECHNO … také ti přeju hezký víkend …