Zpráva ze včerejška

…

Včera jsem měla napilno. Čekala jsem na besedu šesťáky a sedmáky z blízké obce. Od rána jsem připravovala testy a různé pomůcky, abych ta děcka zabavila. Přijeli k nám jako na výlet. Na besedu a ještě si projít město. Naše malé město, které je přece jen o něco větší než jejich vesnicoměsto. Ale základku tam mají. Neunavuji děti dlouhými řečmi a ještě se řídím pravidly nestora dětských besed strýčka Jedličky… ne že bych na ně teda hýkala a vyzývala je ke kokrhání a měla na hlavě čepici s červeným hřebínkem, to ne… ptám se jich na různé věci k věci, odhady a definice, vyzývám ke kolektivnímu projevu souhlasu či nesouhlasu. A tak se ty roztržité děti provedou až ke konci vysvětlování a ozřejmování a pak už jsou na řadě soutěže, hledání a testy. A to je baví, většinou. Někdy se ale sebejistý člověk může stavět na hlavu a za hvězdu stejně není, – to jsou svatá slova Lenči z Plzně, která se také zabývá touto kratochvílí…. Nic na světě totiž není jistý!
Děti odešly a já rychle ještě dodělávala nějaké resty a přišli dva zákazníci … něco jsem skenovala a tiskla a s tím druhým – přišel na net – jsme narychlo navázali přátelský vztah. Nějak jsme se domluvili na budoucí výměně informací. On si donese na papírku pár dotazů kolem počítače a internetu a já budu zasvěcena do jedné z jeho dvou profesí. Zabývá se vyřizováním "papírů" pro ty, kteří pracují ve Španělsku. Tohle ale napadlo jeho. Nebyl tu poprvé, ale až nyní jsme se více zkontaktovali … vím, jeho informace mi zřejmě prakticky neposlouží, ale já mám tyhle náhodné verbální komunikace ráda…
Odpoledne doma. Moc jsem se nezdržovala a šla se projít. Celý týden z práce a domů, potřebovala jsem čerstvý vzduch. Tak jsem šla do lesa. Moc klidu jsem tam ale neužila. Malí skautíci a jejich vedoucí hráli v Malhošti nějakou bojovku. Jeden z vedoucích hlídal skautíky pod břehem aby nekoukali, a druhý se poflakoval po lese s pařezem na provaze, který táhl za sebou dělajíce tak stopu podle které měl být vlčaty sledován… Asi se to moc nepovedlo, protože Mravenec, Lasička , Kecal a ostatní hledali nějak naslepo. Ta jména jsou prosím autentická!
Doma … zase potřebuje peníze. Nejdřív na cíga" a pak 1000 na dluh pro jednoho co pro ně jede až z Třebové. Přežila jsem to se ctí, ale za jakou cenu…. Celý večer měl potřebu mě hlasitě seznamovat s svými jedině správnými názory na život a obživu a několikrát vulgárně napadnout ty moje, které jsou zmatené" . Už mě ty řeči nezajímají, protože diskutuje agresivně a stále opakuje jen to jedno. Pro mne nepřijatelné. A neposlouchá co říkám já. Večer demonstrativně odešel, že jde pro peníze. Ráno jsem zjistila, že zmizela věž. Předávka asi proběhla oknem. Na poště má nevyzvednutý balík z grows. Teď hrabe na zahradě listí. Za cíga. zuzi

na hrázi bezejmenného lesního rybníku.  včera