Výstava v pardubickém zámku

Tomáš Císařovský
Očima zuzi

Výstavu Tomáše Císařovského připravil můj oblíbenec Martin Dostál (často zde cituji jehi Detaily z Reflexu), bývalý ředitel pardubické galerie a ve vstupním prostoru výstavy, naproti za sklem vystavených ilustrovaných cestovních deníků, visel i obraz, který je v jeho vlastnictví. Přiznám se, že jsem mu nevěnovala pozornost, nezapadal do celkového stylu, byl takový líbivý, jakoby spíš dekorační…. Až Milada mě na tuto skutečnost upozornila a také na vysvětlení ohledně autorovy tvorby. Já jsem si tentokrát žádných textíků nevšimla, neboť mne pozorování obrazů zcela pohltilo. Nebylo to tak snadné" a obyčejné" jako u Střížka, obrazy nesly většinou nějaké hlubší umělecké poselství nebo se tak některé alespoň tvářily :o))). A přestože realistické, tedy realisticky plošné…, mohly se stát návštěvníku který není na postmoderní umění zvyklý leckdy ujeté nebo mírně nepochopitelné v konfrontaci malby a názvu. Někdy i mne samotné přišlo legrační uvažovat co vedlo TC k onomu názvu ..a abych nezapomněla, tři obrazy byly nezvykle odvážné a pro tradičního ctitele umění možná trochu šokantní, přestože artistní!!! Já se ale ničemu nedivím, protože krásné umění je ještě naštěstí hodně daleko za tím pokleslým … tedy ono je dnes ale velmi těžko zařazovat …
Náměty Tomáše Císařovského bychom mohli rozdělit do dvou ranců. Tvorba figurální a pak krajina. Ale nic veselého!!! Ze všeho kouká osamění nebo nějaký zápas – boj. Nebo bezútěšnost…
Ta krajina není líbivá, je to podivná pusta se zbytky nepoužívaných zanedbaných objektů, které tlejí a chátrají věkem aniž by je někdo vnímal. Jsou vrostlé do krajiny a jejich majitelé nemají čas na likvidaci. Ale umělci poskytly netradiční námět – tohle tedy ještě zatím nikdo neztvárnil! Ale obrazy nebyly leckdy tak zoufalé a bezbarvé jako skutečnost, použitím výraznějších barev se z nich stávalo jakési memento naší civilizace, řekla bych nabubřele!
Figurální obrazy by také daly možná rozdělit do několika sort. Osamělci, dvojice v konfrontaci, smutní nezaujatí řemeslníci a různí figuranti, a konkrétní osoby v jakémsi symbolickém postoji nebo akci. Abych nezapomněla. Zde byly občas docela důležité názvy obrazů, tvořily nedílný doplněk obrazu …

 Vlevo krajinný cykluds Prázdniny v Čechách a vpravo ta dvojička je Zápotocký s manželkou (i tak zmenšené jsou jeho rysy – obrysy typické) 

Škoda, že jsem si nezapsala názvy obrazů tohoto seriálu, seděly. 

Zvláštní chvíle (název obrazu)

Posed – tenhle obraz se líbil nejvíc Miladě a není divu! Je krásný!!!!!!!

1.11. je beseda Marina Dostála s umělcem.  zuzi
Ráda bych vám obě výstavy doporučila. Jsou velmi pěkné a kvalitní. Ale ne jen to tak proběhnout, zkuste to jednou vzít trochu vážně a jak píše Antoním Střížek – se zastavit a zadumat. Probrat ten obraz. Poprvé to třeba moc nepůjde, ale berte to jako hru. Porovnávejte, hádejte třeba názvy obrazů. Obrazy jsou malé klenoty a každý jeden z nich je malý svět sám pro sebe. Proniknout do toho světa není tak časově náročné jako třeba přečíst knihu…  Ptala jsem se. Přestože bylo ten den vstupné zadarmo, bylo skoro prázdno, dlouhé chvíle jsem byla s obrazy sama ( a prý to byla větší návštěvnost než obvykle). Tak dobrou, milánci. Z.