Naše!
Za ranního sluníčka jsem šla přes dvě vesnice do té třetí, nemyslela na nic důležitého, myšlenky přicházely a odcházely a nic složitého jsem neřešila…. tak to začalo … pracovní akce věnovaná posvícením a poutím na chalupě výtvarnice Kamily Skopové.
Pouť a posvícení… jaký je mezi nimi rozdíl? Pouť je záležitost duchovní, náboženská, spojená s procesím do farního kostela nebo zasvěcená patronovi, a posvícení je záležitost světská. V jistém momentu ale tyto záležitosti splynuly.
Něco málo o posvíceních, co mě zaujalo. Zítra je sv. Havla, a to bývalo celonárodní" posvícení, říkalo se nejen havelské ale také císařské. Poddaní totiž odedávna slavili posvícení nejen okázale (bendili třeba celý týden), ale i nepořádně". Každá vesnice kdy chtěla a třeba i nevhod, když byly kupříkladu v plném proudu polní práce. Obvykle se čas posvícení v obci určoval podle svátku svatého, kterému byl zasvěcen kostel, první neděli po tom termínu. To se Josefu II. nelíbilo a roku 1782 učinil pokus posvícení sjednotit na třetí říjnovou neděli po sv. Havlu, kdy už byly polní práce hotovy. A tak se začalo světit podzimní posvícení havelské neboli císařské. Ale nařízení se přesto minulo účinkem. Poddaní využili příležitosti a slavili dvakrát. V létě to svoje a na podzim to císařovo! A později se někde vrátili k tomu původnímu a byl v tom ještě větší zmatek, který byl ale úplně nedůležitý :o)…
A teď pár fotek…
Chalupa kde jsme se školili. Paní Skopová je podivuhodná žena. Plná elánu, vitality a bezprostřední srdečnosti. Má dar zaujmout vyprávěním a samozřejmě má o čem hovořit! Za tu dobu, co jsme strávili s ní, jsme se dověděli nejen spoustu faktů a zajímavostí o daném tématu, ale také se probralo všechno možné. Já mám jako obvykle největší zážitek z toho, že mohu být uprostřed světa kde žije a poslouchat její názory. To mě baví. Poznávat to co k člověku bytostně patří. Kdo je svůj, i jeho svět je charakteristický a rozdílný od světů jiných lidí. Tyto zážitky jsou pro mne ale velmi osobní … jsou to detaily, celky … spousta drobností, útržků. Tak trochu nesdělitelné…
U plného stolu
Vynikající pití! Já jsem na tyhle sladkosti jak dělaná! Povšmněte si vlastnoručně vyrobených etiket, mně se moc líbí! Oba likéry byly výborné, přemýšlím, že bych tu griotku příští rok zkusila vyrobit. Ale co bude příští rok… určitě na to zapomenu…
A jestli jste se doteď nestačili dojmout, jsou tu koťata.
Dalo to práci … musela jsem ta plachá zvířata nějak zaujmout, aby se mi nerozutelka a také aby se zase nelekla. Nemám s tím ale vůbec zkušenosti, ale jak vidíte – měla jsem úspěch. Koťata na mě zírají – jedno skepticky, druhé vyjeveně. Moje pitvoření zabralo! zuzi
z té první fotky bych rozchodil asi jen čaj, pokud to není ovocný pytlíkový. ale fotka pod tím napovídá že bych se mohl i zdržet 🙂
a ťuťuťu ňuňuňu je jasné – chcu i tu zahradu s nima!
Jojo, sladké likérky! kdo by se nezdržel!!! Jinak jsem ráda za ta koťata, byla to rachota vyrobit s nima tenhle roztomilej záběr:o)
Zuzi, svět ve kterém se pohybuješ se mi moc líbí.
Dík Aleko,mně taky.
ta skansenova chalupa je super! kde to je?
Zuzi, to je paráda! Ta chalupa je nádherná. Z venku i zevnitř. Mňam.
Spoon a Iv,Chalupa je od nás co by kamenem dohodil …
http://www.mapy.cz/#x=136648978@y=134970956@z=16@mm=F@sa=s@st=s@ssq=Old%C5%99etice@sss=1@ssp=124834725_127321985_146264997_145704833
v Oldřeticích. Je to krása, mám ještě nějaké fotky, hodně fotek. Nadchly mě zcela kameny placáky na zápraží a ta zeleň a klid. Asi se k tomu ještě vrátím, i k jejímu vyprávění. Jo a je tam nefalšovaný dřevěný záchod. Žádný luxus. Kde tohle dnes zažijete. Z takovýho života nebolí hlava … nejsem staromilec, ale tady je docela dobře vidět, že se člověk obejde s málem. A stačí to…
U nas takovych chalup je! chudy kraj, tak na kopcich a na samotach stoji tyhle stavbicky s latrinama, jak jinak. ale starousedlici nechteji prodat, nebo to maj davno prepsane na pribuzenstvo. prodava se draho…
a ja dostavam hlad a chut na ty laskominy na stole…:-)
Lexulko, musim se konečně podívat na mapy.cz, kde ten tvůj počítač bydlí, takový známý místo a já tam nikdy nebyla! Jak se toulám krajinou, mám pocit, že kde je chudo, tam je zatím hezky. Vesničani nestačili postavit nový barabizny nebo sprasit starý. No někdy to sprasí i chalupáři… já pořád dojídám ty sladkosti, přivezla jsem vejslužku! Nelze odolat! A nebyl tu nikdo kdo by to snědl za mne. Musela jsem sama….
Souhlasím……s Alekem. Ty likéry vypadají úžasně. A kočky? Ještě líp!!!!!