Říj 072007
u pana Stanislava Malého
Co všechno stihne prožít jeden člověk … těžko vyjádřit slovy, která napsaná působí jako klišé…
Jedna z mnoha instalací… procházeli jsem těmito objekty, a já jsem s tím mým bolavým kolenem narušila "kompaktibilitu"… pan Malý se vůbec nevzrušil … jsou to "živé" objekty…
…
a zde mě napadl příměr … pohřebiště velryb …
Schody z jednoho kusu dřeva. Než jsem z nich slezla za dohledu Honzy, pan Malý uvařil kafe …
Naděje, očekávání, tak na mne působí tento motiv ze zahrady za domem … otevřená branka do polí a výhled na vzdálený horizont … ale i malý krmelec – touha po setkání, po přiblížení, po někom živém, když se člověk v zimě cítí osamělý … z.
zuzi,moc pěkné, nemá smysl ředit ty dojmy dalšími slovy.
Děkuji Báro…
Zajímavé ! 🙂
instalace na půdě je svěží, živá, ale pohřebiště velryb, jak jsi to správně napsala, je výjev na mě působící smutně…
Ahoj Zuzi,a zas tu mame neco pekneho:-)jo jo:-) tak hezky tyden, Zuzi!!
Ahoj všem… aTeo, ještěrko, lexulko, ať tak či tak, těší mě že nezůstáváte lhostejnými!
Lex, ty žiješ – po tom houbaření, to je skoro zázrak!
Zuzi,oooooooops;-) taky se tomu divim:-)))
Ahoj zuzi,……ta poslední fotka, zejména, je suprová!!!!!!
AHOJ!!!Viď, Kash, nechala jsem ji na konec, ta obyčejná fotka působí jímavě… (a asi nejen na mě :o)))
Neobyčejné! Líbí se mi všechny :o)
Ano, je to neobyčejné, ale ne ty moje fotky. Ty jen naznačují …