jen to chvíli vydržet!
Nesplašit se! Stává se mi to poměrně často – tedy relativně často … :o))) …. Někdy má člověk najednou více neuzavřených záležitostí. Má někam jít a nechce se mu, rád by něco odvolal nebo s něčím váhá, není si jistý … něco se naskýtá a otálí se s rozhodnutím. Je to stálé dilema … rozhodování mezi dvěma možnostmi … já nejsem moc váhavá, většinou se rozhoduji emotivně, impulzivně. Prý je to ale dobře, protože se tím člověk čistí, zbavuje balastu nevyřešených problémů, stresu. Jenže stejně neexistuje osvědčená metoda jak na to. Poslední rozhodnutí je vždy jen mojí volbou…
Řekla bych … mnohdy učiním předčasné rozhodnutí, protože už nechci čekat…ale někdy oddálím ten radikální řez a za půl hodiny, za hodinu, nebo v delším časovém intervalu, přijde rozhodnutí z opačné strany, které mě příjemně zaskočí… a potvrdí mi, že čekání se vyplatilo… malý příklad ze dneška:
– Na večer jsem byla smluvená na jednom setkání a vlastně se mi tam vůbec nechtělo. Ale bylo mi hloupé bezdůvodně něco měnit, tak jsem dumala, že půjdu a alespoň to budu mít za sebou! Před chvílí mi přišla sms od protějšku, že nemůže. Tak to mi vážně udělalo radost!
Ale ještě nám stejně dvě rozhodnutí před sebou, ale! jedno ubylo.
A bez souvislosti … pár fotek ze hřbitova v Nových Hradech (CR)
Śup a jsme vevnitř. Pohled ke vstupní bráně. Mám hřbitovy docela ráda, je to prostě jenom jiný svět. A ten svět je zajímavý. Hřbitov beru trochu jako výstavu … Zde jsem poprvé a ta skupina vzrostlých stromů se mi líbí. Jako v parku.
Pohled na márnici, nyní nepoužívanou. Objekt trochu zašlý, ale ta jeho patina! A lavičky v podloubí. Hezké místo na rozjímání! Ale Honza tu se mnou rozjímat nechce. Okukuje okolí a objevuje vpravo za brankou důmyslně skrytý kontajner. Tak se zvedám a jdu to také omrknout.
Pohled od márnice dozadu. Hmmmmm …pěkné místo na poslední odpočinek. U vchodu háj, vzadu na obzoru hradba černých borovic a za plotem daňčí obora. A ten palouk! Místa je tu opravdu dost. A bude stále. Nové Hrady mají totiž jen cca 250 obyvatel. Líbí se mi tu. Tedy nejen na tom hřbitově … :o))) A ceny jsou mírné, myslím, že jsem četla u vchodu 10 let – 300 Kč… No, budu o tom uvažovat.
Pohled na okno u márnice. Ty artefakty na parapetu jsou zapichovací značky s čísly hrobů. Když je parcela volná, umístí se tam značka a když se vám místo zalíbí, může být vaše…. zuzi
Před chvílí jsem objevila na blogu – film ke stažení. Jeden z pozoruhodných kreslených filmů. Vznikl podle povídky Jeana Giona roku 1987. Myslím, že je dílem jednoho člověka, tedy že režisér je i výtvarníkem a animátorem, ale nejsem si jista. Líbil se mi nejméně tak, ne-li více, než povídka, podle které byl natočen. Trvá půl hodiny.
Je to něco tak krásného, že je zbytečné cokoli o tom psát.
díky za tipZnal jsem ten příběh pouze z vyprávění. Pro ostatní, kteří nechtějí stahovat soubor, je film k vidění tady: http://media.bloguje.cz/598462
TS,i já děkuji za tip, podívám se bez stahování.
Zuzi, já bych s Tebou klidně rozjímala. Na hřbitově se mi líbí a Anežce taky. Chodíme hlavně na hřbitov, kde je pochovaná maminka, sedíme a povídáme si, Anežka okukuje svíčky a zalévá kytky.
A…tuhle povídku mám taky ráda :o)
hřbitovymam taky rád
Iv, třeba si jednou takhle zarozjímáme … co my víme …
Ty pražský hřbitovy ti závidím, Loupáku, je to něco jiného než ty naše vesnické, obojí má ale své kouzlo.
nebojte, všichni se dočkáme.
TS … od tebe bych teda ten černej humor nečekala :o)))
já jsem těžko čitelná osoba. Kromě toho jsem na hřbitovy chodil docela často. Ne kvůli smrti a ne kvůli lidem.
TS,Máš pravdu, ale časem se každý člověk nějak vyvrbí, a někdy je to velmi příjemné a třeba i legrační poznávání “skrytých míst” … taková doplňovačka když se jedná o přátelství … vzpomínám si na jeden moment z cesty z Housky?, kdy jsi byl nečekaně bezprostřední … a my překvapeny!
Hřbitovy jsou součást kulturní krajiny a jsou živé stejně jako les, navíc je zajímavé poznávat jednotlivosti i celek.
🙂