Lesy, záhadné kříže, cesty
Kříže na kamenech – už jsem je dávno pustila z hlavy. Je jich v Maštalích plno a časem vám zevšední. Nevnímáte je. Nejsou to smírčí kříže. Tyhle něco označují, nějaké hranice – ale není to tak jednoznačné, protože se v lesích vyskytují i číslované hraniční kameny. Touhu poznat tajemství jejich významu ve mně znovu probudil neznámý muž z Bohumína, který objevil na webu moje Výlety a zatelefonoval mi do práce. Miluje Maštale a koupil si v oblasti chalupu. Slíbila jsem mu, že se na to o dovolené podívám. Bohužel se mi nepodařilo najít odpověď na jeho otázku, na smysl křížů. Nikdo nic nevěděl a jak to tak chodí, nikoho to ani nezajímalo. V ičku v Proseči jsem měla dokonce emotivní konflikt se zaměstnancem, který se mi snažil vysvětlit, že tohle je vůbec nemusí "trápit", že mají docela jiné úkoly v souvislosti s turistickým ruchem. No dobře. Pokračovala jsem v pátrání dál. Obecní úřady, dotazy na amatérské nadšence, muzeum Litomyšl, archivy. Nic. Uvidíme. Do litomyšlského archivu a muzea posílám alespoň fotku, doufám, že jsem je trochu nakazila a přeptají se. Sami říkali.
Nějaké momentky z přírody … podzimní les. Cesta krajem lesa ze Zderaze od Renospondu do Proseče.
A jiný podzimní les. Cesta horním krajem lesa nad roudenským údolím, strana nad koupalištěm.
Momentky z mé každodenní cesty lesem přes kopec do Nových hradů.
Nezapomenutelný sobotní výlet jen tak směrem od sevřeného vranického údolí širokým údolím k Chotovicím a zpět do Nových Hradů. Ten obyčejný kus krajiny mne očaroval a Honzu taky. Průhledem mezi stromy vidíte část toho údolí. Šli jsme podél nekosené meze. Něco vám povím. Jsou chvíle, kdy pocítíte, že jste součástí té krajiny kterou procházíte. Není to všední pocit a současně je to i velmi obyčejné, málokdy si to ovšem uvědomíte. Prostě tam patříte a není to výsada, je to samozřejmost. Jsem neobratná v líčení svých vnitřních prožitků, ale třeba to cítíte občas podobně. Je fajn, že alespoň někdy jsou mi ty mé "věčné" problémy mezilidských vztahů … úplně u zadku :o))) zuzi
Ahoj Zuzi,ja sem tak rada chodim… a mizerne obdobi pokracuje, tak tady cerpam silu! mej se krasne lex
Lexulko, děkuju za to cos mi napsala. A drž se, ono to přejde. Tak ať to netrvá dlouho! zuzi.
Jsou místa, kam se musím podívat. A mám pocit, že tohle je jedno z nich. Díky za fotky.
Vidím samé dobré fotky jen tak dále žbluňk
Aleko, to si rozhodně nenech ujít!
Choroš … doufám, že vidíš dobře, tak dík!
Ozvali se mi předevčírem z archivu ze Svitav,pátrání se nějak rozjelo … ale stejně nikdo nic zatím neví … zuzi