A je tu další euforický den

Boris Jirků a fotka z koupadla

Asi že se už těším na dny volna nebo, že vysvitlo slunce, nebo že se nechci plánovaně dnes rozčilovat a trápit, je mi fajn. Od rána kmitám jak divá, a také od chvíle co jsem si přečetla jednu poznámku v novinách, chci o tom sem vložit pár vět, ale dnes je takový den, že bych mohla psát lehce o čemkoli. Jak mě baví poprvé v životě číst kuchařské okénko, myslím to v Reflexu, co píše Hana Michopulu a jak jsem k němu přistupovala s nedůvěrou, a jak mě zaujal v souvislosti s tím, co mne teď zajímá – čemu se věnovat prvořadě, více, do hloubky, když jsem tak roztříštěná a rozlítaná a nejraději všestranná, text v Pátku od Tobiáše Jirouse – jak na to přišel on a taky mě zajímá jestli to není syn Jirouse řečeného Magor a pak taky konečně něco o té otázce sázky na dobrého koně", a ještě ty buchty … proč stále peču jen buchty ??? no to asi proto ze samý radosti, že se jich už nebojím a vždycky se povedou a v té souvislosti jsem si vzpomněla na Loupáka, jak také peče každý týden perník pro štěstí a také jsem chtěla napsat 2 e-maily, ale napíšu jen jeden a také, že jsem si všimla, že v nedělní příloze LN Orientace změnili titulního ilustrátora – za Pavla Reisenauera z Respektu se tam objevil Michal Cihlář a v hlavě mi taky leží, co jsem ráno četla v Lidovkách … opíšu to

"Rajče směřuje ke všem primadonám, ať už drží v ruce taktovku nebo se ohrnují nos nad klavíry, případně prokáží-li své lidské kvality způsobem, jakým se to povedlo rektorovi Vysoké školy uměleckoprůmyslové Pavlu Liškovi. V dopise premiérovi Topolánkovi vyjádřil pochybnosti nad tím, že si tento dovolil vystavit obrazy Liškova předchůdce Borise Jirků ve Strakově akademii. Liška označil tvorbu Jirků na úrovni třetí oblastní ligy, která si v principu nezaslouží být spojována se jmény nejvyšších reprezentantů našeho státu". Boris Jirků se zotavuje po vážné operaci srdce. Loni v létě byl kvůli neshodám se studenty a vedením školy z čela VŠUP odvolán."

Kul

Udělalo se mi z toho nanic. Nevím jaké byly neshody a nechce se mi hledat to na netu, je mi to jedno, chci napsat něco jiného. Šokuje mne, že ten muž-rektor mohl něco takového napsat, a stydím se za něho stejně jako jsem pobouřena. Kvality uměleckého díla se sice posuzují velmi těžko a je to vždy spíše jen subjektivní pocit než co jiného, ale stejně, nějaké obrysy, nějaký dojem, nějaká esence z díla stoupá, něco vás osloví.  Kdo se s uměním, třebaže amatérsky, setkává zcela normálně jako s jídlem, lidmi apod… snad má alespoň trochu přehled a získá časem sice možná trochu povrchní, ale svůj pohled na věc, pohled člověka, který se dívá na umění spíše srdcem než čímkoli jiným. A vnímá co jeden člověk druhému vysílá prostřednictvím svého díla! Navíc, když jste senzitivní, tak vás prostě jisté věci uhranou! Očarují. Okouzlí. I když jim třeba tak moc nerozumíte. A to se stalo právě mně, když jsem poprvé viděla obrazy, tedy ilustrace Borise Jirků. Vzpomínám si zcela přesně na ten den.
S přítelem, Kolíňákem Zdeňkem Běhalem , vlastně obě rodiny, jeho i ta má, jsme hledali smírčí kříže v Chrudimském okrese a náhodný občan z obce Ostrov nás poslal do Chrudimi, kde jeden takový kříž viděl. Našli jsme ho, byl rozlomený a povalený a tak jsme se tam ochomýtali a objevili jsme také skládku odpadu. A byly tam vyhozeny také knihy. Mezi jiným zcela nový, jen trochu opršelý román Mistr a Markétka od Bulgakova a v něm ty ilustrace. Šílené ilustrace, jako je i ta kniha. Text. Fascinovaly mne. Mohla bych je charakterizovat slovy živelné, dynamické, s neobvyklým viděním skutečnosti – svérázná optika, exprese, fauvismus, naturalismus, vzrušující barvy, ty obrazy byly prostě jak erupce sopky, ohňostroj. Málokdy se vidí něco tak spontánního, pudového, něco co přesahuje a vyskakuje" z papíru. Není to moc něžné, ale divoké jako nezkrotný živel… Ilustroval i Sto roků samoty od Márqueze. Knihu jsem si odnesla domů, a i když už ji nemám – mám jen některé knihy co otvírám, na tohle první setkání s jeho dílem jsem nezapomněla. A sakra ať mi nikdo neříká takové žvásty o třetí oblastní lize! To není ani trochu slušné, natož nestranné. To dílo má naopak velký vnitřní náboj a nemusí se o tom diskutovat jako o Knížákově muchomůrce. Tak.
Je to ostuda, když rektor napíše takový dopis, který je spíš zlobou, plivancem a podivnou závistí než čím jiným. Je to nedůstojné stejně jako ordinérní. Nevím jaký byl BJ rektor a pedagog, ale to je vedlejší, jeho dílo má smysl, protože mne uhranulo. A když uhranulo mne, určitě zasáhlo i jiné. A má právo na to viset na Vládě. A je to pro vládu pocta, že tam visí právě Jirků. Víc než kdo jiný. Visel tam třeba Ringo Čech. zuzi

A na závěr něco, co spolehlivě zabere. Fotka z koupadla.

Je vzduch čistý? Že bych se teda vykoupal …