…Kdo to zase sní?
Myslím, že mohu poskytnout široké veřejnosti důkaz, že jsem dnes opravdu dobře naložena. Zařídila jsem spoustu věcí a dověděla jsem se odpoledne, že Honza opět míří domů na divadelní zkoušku. Už jsem se nad těmi našimi ochotníky dost narozčilovala, protože slíbili zkoušky na pátek, a nyní si nikdo nechce kazit páteček a tak zkoušejí ve středu. Mně nevadí středa, ale vadí mi, že ta legrace stojí skoro tisíc korun měsíčně na dojíždění. Jeho jediného. No, tohle téma nebudu dál rozvádět, protože má ještě několik osobních aspektů. Přestože proti tomu dotování amatérského spolku bojuji, přesto jsem se těšila že dnes Honza přijede a nebudu sama doma, a tak jsem se začala starat.
Upekla jsem palačinky a rozpekla tři rohlíky s anglickou slaninou a sýrem… a před hodinou přišla zpráva, že mu ujel vlak v Poličce a už se nedostane domů a jede zpátky… tak mě to zamrzelo. Nasmaženo, rozpečeno a kdo to teď sní??? A jak to lákavě voní. Už jsem zbaštila jednu obrovskou palačinku a už několikrát jsem odolala těm rohlíkům. No, podívejte na ně, nedali byste si? Jen přečkat než vystydnou a zamrazím je. Nevydržela bych při jednom, musela bych určitě do sebe nasoukat všechny tři. A tak jsem si rázně řekla: zuzi, ani jeden!!!
A ještě něco … na tomhle žánrovém obrázku z magazínu lidovek Pátek, jsem objevila, že můj zděděný ubrus po tetě (viz palačinky) určitě pochází z padesátých let … no podivte! Jako by mu z oka vypadl! Hmmm, je to opravdu cenný antikvární kousek!
Ano, měla jsem původně v plánu napsat mnohem závažnější věci, ale ty rohlíky mi tady tak voní …
Ten obrázek obědvající rodiny se mi tak líbí, že bych ráda udělala živý obraz a zahrála bych tu starostlivou matku. Ale ještě bych musela zhubnout. No, měla bych motivaci. A do té doby by se sehnaly další reálie. Můj vklad by tedy byl matka a ubrus. A uvařila bych bramboračku.
A naše babi má přesně takové tlusté talíře (ten v rukou matky).
Zuzi, ty rohlíky jsem snad neměla vidět. Mám totiž hrozný hlad a teď mi ještě hrozně tečou sliny. Slint.
Nedávej je do mrazáku. Aspoň ne všechny, to by byla škoda.
Podlehla jsem, zůstal jen jeden.
Ano, ty talíře má i moje maminka, jsou už léty ojedené…opotřebované, ale stále mají užitnou hodnotu. Maminka šetří, i když by nemusela.
Takové krásné rohlíčky do mrazáku? Nééééé….. :-/
Čéče, Zuzi! Na můj vkus je to připálený, vidím tam kusy uhlí! No jo, však já vím. Vždyť už jdu… 😉
Neskončily v mrazáku Jenn, nejde to děti někdy vydržet, ten třetí jsem dojedla před chvílí …
Přiznávám, aTeo, poslední jsem připálila, ale barevně nebyl tak mdlý jako ty ostatní a nakonec, kdy by si troufl mi to nadnést!!! Jó, je tu jenom jeden … trousil …
aTeo..… a vůbec, nemáš korektní monitor, tady to jako uhlí nevypadá, zesvětlit!
Kde se dá koupit maminka, co takhle vaří?
zahradní bonsajní čtvrtekpro ty co furt přestavují květináče na zahradě, vysílá čt cosi v nesmyslný čas http://www.bonsai-dnes.cz/show-article.php?cl=1190058035 třeba to budou i reprízovat.
Dík brtníku, tyhle zahrady miluju, mrknu se, jestli to někdy neopakují, nemůžu utýct někam k televizi…
Libore, tak tobě nestačí jedna slečna co ti tak skvostně podstrojuje? Rozumím ti.. s jídlem roste chuť .. ještě potřebuješ asi tradiční kuchyň s buchtami a palačinkami a bramboračkou, no, raději se drž zpátky, nebo z tebe bude pěknej bumbrlíček :o)))
…. takže už není ??? (L.)
zuzi,…jednak mi děláš chutě, a druhák – byla jsem se přes Tvůj blog podívat na sestry Steinovy. Hmmm, docela fajn baby a hudba jakbysmet *úsměv*
L.Zbylo, – máš chuť?
Kash,svíčková od Zuzky určitě tyhle moje “lákadla” hravě předčí … a že se ti líbí sestry Steinovy není divu, musíš je slyšet naživo, je to nářez, citový nářez. Mám je z žen zpěvaček nejraději.
… chuť by byla. L.
L.a to ostatní???
takovy talire mam z jednoho bazaru a ta televize je uplne presna v plastovy miniature privesku na klice kterej jsem nasla v pokladech po dedovi. Mrknes se do takovy malinky direcky, tocis malinkym koleckem a vidis luxusni nahaty slecny. Jak v kine. Skoda ze nelze ten pohled zprostredkovat, damy jsou stylove 🙂
… nerozumím česky. 🙂 L.
Spoon,to je neuvěřitelné, já si na takovou televizku pamatuji z dětství, ale připomněla jsi mi tu starou vzpomínku až teď ty po moc letech … přesně jak píšeš, i to otáčení, ale nejsem si jista, jestli tam byly nahatý slečny, to mi v hlavě neutkvělo, jen to přikládání k oku a otáčení. Máš poklad!
L.… tak, to máš teda blbý … :o(
taky pozdejc bejvaly plastovy dalekohledy (na obe oci), takovy detsky, a do tech se vsouvaly kolecka s kolekcema diaku, ale ty byly spis zemepisne a vzdelavaci 🙂
Na to si vzpomínám zcela přesně. Mariánské lázně, Muzeum obuvi v Gottwaldově … tatínek to přinesl domů jako velkou vzácnost, bylo to takové … panoramatické. Na obou polokruzích stejné malé fotky a když se do toho koukalo oběma očima bylo to plastické. Zázrak.
zuzi,ale stačí, dokonce s ní hodlám vystačit po zbytek života, ale zase jezdit na víkendy k někomu, kdo dělá takovéhle věci… to by nebylo úplně od věci (sytý mrk).
… tak to ale nedávej do mrazáku.!! 🙂 L.
L.Kdy?
asi dvacettřicet… 🙂 L.
hm… nejsem proti :o)
SFD …už si to představuji, jak sedíš u mne v kuchyni u stolu, šermuješ příbory, pomlaskáváš, polykáš sliny, usmíváš se a díš. tak Zuzi, copak to bude dneska, už jsem celý natěšený …..
zuzi,ona by ale možná byla kolize, já totiž miluju vaření… ale zároveň vaření ve dvou (uculující se smajlík)…
SFD :o), to máš tedy hezký koníček …
anglický rohlíky, mňam mňam!