…Dnes jsem měla pestrý den. Dopoledne jsem čistila počítač, likvidovala staré a duplicitní dokumenty a odpoledne jsem se chystala konečně vypálit co zbylo, aby se mohl počítač přeinstalovat a zbavila jsem se snad definitivně toho jeho pochcípávání". Už jsem na něj skoro rezignovala. Když jsem skončila, přišla neočekávaná milá návštěva. Stavil se Honza z ášramu. Dlouho jsme se neviděli, a tak jsem byla ráda, že jsem si s ním mohla po čase opět popovídat. Je to jeden z mála hluboce duchovně založených a současně hluboce lidských člověků, kterým věřím. Použila bych slovo bezvýhradně, ale nelíbí se mi. Asi bych spíše řekla, že mu rozumím. Vzájemně jsme si sdělovali co je nového a když jsem se svěřila, co je s Honzou, synem, pověděl mi o fenoménu indigových dětí. Nikdy jsem o tom neslyšela, a přece jsme před chvílí objevila na netu více odkazů. Přečetla jsem si několik a jsem překvapena, jak se shodují s jeho povahou a projevy. Honza přijel navečer domů ze školy, má horečku, je nemocný. Povídala jsem mu o tom rozhovoru a zeptala se, jestli by se někdy nešel sám za Honzou do čajovny podívat a popovídat si s ním. K mému překvapení s tím hned souhlasil, asi ho překvapilo to, co jsem mu řekla o charakteristice indigových dětí. Souhlasil bez výhrady, že má jejich rysy. Indigoví se jim říká proto, že mají modrou barvu v auře. Já auru nevidím, tak nevím.
Odešel a já jsem se pustila do závěrečného odstraňování zbytečností v PC… pracuji a tu uslyším nějaké dětské hlasy pod oknem a v tu chvíli mi došlo, že v pátek na poslední chvíli si dojednal učitel z horní školy besedu pro osmáky. Uf, to bylo fajn, měla jsem hodinu času na přípravu a dokonale jsem ji využila. Dlouho jsem besedu neměla, a tak jsem se docela těšila. Když jsem ve formě a mám dobrou náladu je to příjemná komunikace. Nejdůležitější je rychlá a vtipná reakce na jejich šprajcy. Je to takový malý divadýlko a když se mi několikrát zadaří a zapojím je do aktivního rozhovoru, mám vyhráno. Dnes se to povedlo, ale mám dny kdy to nejde. A cítím se pak jako spráskanej pes. A dokonale vycucnutá. Ty dětičky mě prostě někdy semelou. Nezávidím učitelům.
Odpoledne Saša a nová hlava a pak Honza. Mezitím jsem uklízela, prala a zatopila. Je tady pěkná zima. A prší. Ve středu jedu do Jičína, města pohádek, na tři dny, a vypadá to, že se nevyčasí. Nejsem z toho zrovna rozjásaná. To snad abych si vzala zimní bundu…. zuzi
Zář 102007
Pozdravuj v Jičíně…..A zimní bundu si neber! Od čvtrtka má příjít “babí léto”….Tak si to tam užij. Pa.
Ahoj Zuzi,taky mam jednoho takoveho kamarada. Jenze je daleko, az v Kanade. Ale obcas sem lita… moc rada ho vidim a moc rada ho posloucham…
je vidět, že mám značné nedostatky ve vzdělání… o indigových dětech jsem tedy v životě neslyšela… vlastně jenom jednou, tady, před chvílí 😉
připomínamhttp://www.valdstejnska-lodzie.cz
Myslím na to Loupáku, už jsem to včera studovala, jen to počasí :o(
Jenn, v duchu pozdravím! A s tou zimní bundou ještě nevím, snad dnešek naznačí?
Lexulko, tak to je fajn. My se také moc nevídáme, ale je fajn, když člověk ví, že takoví lidé existují a dokonce jsou nám blízcí… :o)
Ještěrko, to jsme na tom stejně. Taky mě to zarazilo, že jsem o tom neslyšela nikde ani zmínku a přitom je toho plný internet …
Indigový děti?Hned to jdu gůglit.
Pěknej den, lidi!!!!
Pěknej den taky! Tady už pěkně je. Že by babí léto? Snad to chvíli vydrží, alespoň do konce týdne…
Taky jsem neslyšela o indigových dětech. Kash to vygůglí a poreferuje.
Ať se Ti v Jičíně líbí a vpořádku se nám vrať (mrkajícísmajlík)
Ahoj Zuzko a Kash, díky za přání. Raději bych se vrátila v nepořádku, jestli si rozumíme .. :o)))
Tak se tu všichni mějte, už jde spát. Nechtělo se mi balit, tak si ráno přivstanu. Ano kdybyste mě prosili dnes nic nenapíšu, a že by bylo o čem! Ozval se mi po telefonu člověk z Ostravska, který tak miluje Maštale, že si tam pořídil chalupu. Pěkný poznat někoho, kdo má rád to co já…
Zuzi, hele,……přijeď zdravá, esik si rozumíme. A děti už máš, esik si rozumíme. Na ostatní cavyky se vyser, užij si to, rozbourej to tam!!!!!!!! (přející smíííích)
B+Z
Kash, tys mě teda rozesmála… no, neboj, nezůstal tu kámen na kameni, ale přežila jsem!!!!!
Ahoj Zuzi, téma “indigových dětí” bylo probíráno na jednom waldorfském semináři. Bohužel jsem zrovinka chyběla, takže informací mám pomálu. V nakladatelství Fabula vyšla v roce 2004 knížka od Siegfrieda Woitinase “Indigové děti” – ale momentálně je vyprodaná a dotisk se zatím nechystá. Zkus se popídit mezi veřejnými knihovnami.