…
Tak dnes jsem provedla radikální řez, na který jsem se chystala už dlouho. Měla jsem totiž neočekávaně hodinu volného času a tak jsem ji vyplnila, stejně jsem na nic závažného nemohla myslet … Odpoledne se stala na mém pracovišti legrační příhoda. Měla jsem celý den otevřené okno, současně i dvoje dveře do oddělení, a také vchodové do domu. Nic neobvyklého. Ale najednou fíííííííííííííííííí a nešlo tomu zabránit, ač jsem stála docela blízko. Byl to fofr. Prudký závan větru se přehnal budovou a prudce přibouchl dveře v místnosti. Hned jsem zavřela okno a chystám se i dolů po schodech na ty hlavní dveře, ale nemohu se dostat ven. Z obou stran kliky, dveře které se nikdy nezamykají a najednou taková zrada. V oddělení jsem ale nebyla sama, spolu se mnou tu byli uvězněni 3 návštěvníci. Jinak nikde nikdo. Nebudu to dramatizovat. Trvalo to hodinu a půl, než nás odborný pracovník vysvobodil a ten nešika musel nakonec uřezat kus dveří a kus klikového mechanismu. Byl to horor, vyslechla jsem přes dveře mnoho citově zabarvených slov. Třeba do prdele a tak …
Absurdní situace. Neměla jsem náladu na soustředěnou práci, a tak jsem se rozhodla udělat ten řez. Zrušila jsem svůj avatar na bloguje. Řeknete si taková hloupost a kolik kolem toho řečí, ale já už se na to slunce nemohla delší dobu dívat. Vybrala jsem si kdysi optimistický symbol, a přitom mi už delší dobu není moc do zpěvu. Navenek se tak netvářím, ale vevnitř to je už docela stabilně usazený. Cítím se zkrátka osamělá. A dívat se každý den na ten znak radosti… už to na mne působilo opačně. Že by mě to povzbuzovalo o tom ani řeči, to slunce na mým blogu mělo trpkou příchuť a vysmívalo se mi, tak jsem si dnes našla něco jiného. Věnovala jsem hledání více jak hodinu, aniž jsem měla představu čím tu ikonu nahradit. Potloukala jsem se po webu, až jsem objevila tuhle smutnou kočku v zářivých barvách. A bylo to hotový. Mám nový avatar a přes víkend ještě zdolám favikon.
Jen je mi záhadou, odkud ten malíř pochází. Jmenuje se Duyuru Sergi a ta kočka Zuzi (zdroj: http://www.kedimveben.com/). Ta řeč je mi neznámá, objevila jsem jen v textu jméno města Istambul, ale spíš se mi zdá, že to bude finština a to vlastně také nevím proč, jen je to takový nejasný dojem. zuzi
A je tam!Chválit ti to nebudu, hanět taky ne. Každému, co jeho jest… 😉
Nový atavar mě hned po příchodu praštil do očí. No ale co…..vždyť se přece říká: “Změna je život” A možná tedy přinese i tu zásadní změnu….
no mě se nový avatar líbí 🙂 ale je fakt, že já jsem vždycky byla jiná, chacha :)))
aTeo: dík za názor, jsem pro.
Jenn: díky, já na dobrou změnu nedám dopustit, stejně jako nedám dopustit na dobrý stereotyp :o) …jak říká aTeo …
Ještěrka: jsem ráda že se ti líbí, mně taky, není tak mdlý jako ten předchozí, hned uhodí do očí a navíc to posmutnělé zvíře…
A co je to za jazyk? nedíval jste se někdo na odkaz?
… je to turecky……
Dík.
kedije turecky kočka, název webu “kedim ve ben” – moje kočka a já
Dík Loupáku, co se člověk od tebe nedozví…, škoda že už jen v komentářích :o(
Milá Zuzi, historka s dveřmi mě velice pobavila. Takové vzrůšo v knihovně určitě dlouho nebylo. ( Teda…až na příhodu s hlavními dveřmi.) :o)
A ta kočka se mi líbí!
Milá Iv, ještě že tu už na ty horory nejsem sama, pěkně se to nahustilo a doma vlastně taky, naštěstí očekávám klidný konec týdne :o)
zuzi,avatar je velmi povedený. Až jsem se zprvu zarazil – jsi na správném blogu? Ale už deset vteřin na to jsem zapomněl na ten původní.
Ty pracuješ v knihovně? *závistivec*
Dík Aleko, není to nakonec tak moc moje zásluha, jsem jen pouhý konzument. Jo, pracuji tam, hmmm… myslela jsem si, že ty taky.
Avatarje pěkný a lépe pasuje tady k téhle šabloně.
Jojojo, Gombo, dík, ten modrej posmutnělej macek se mi líbí čím dál víc!
zuziBohužel ne a ani nevíš jak moc bych rád. Dva roky jsem pracoval v knihkupectví a k práci s knížkama jsem přirostl. Vlivem mnoha okolností, nyní nedůležitých, jsem od knížek odešel. Ale dělat v knihovně, to by pro mě byl malý ráj /posmutnělý smajlík/
Každé zaměstnání se po čase stane stereotypem. Nemohu si pomoct. Já už radikálně změnila zaměstnání 3x. Nebo to chce nový impuls v osobním životě. Nemyslím ale jako Paroubek.