Maštale – srpen, okraje polních cest a silnic (hlavně lesních)

 

Dlouho jsem nefotografovala květiny. Neměla jsem do toho vůbec chuť. Máchův kraj … byla jsem v sedmým nebi z té rozmanitosti. Tolik kvetoucích rostlin, a mnoho z nich jsem spatřila v přírodě poprvé. Znala jsem je jen z atlasu. Než jsem přišla o fotoaparát, nafotila jsem možná na 50 druhů květin. Vlastně jsem brouzdala stále někde vzadu anebo se vzdala části společné trasy a šla sama krajem lesa a fotila. Třeba místo výstupu na zříceninu. A pak o to všechno přijdu! Nejen o mašinu, ale i o ty fotky.

 

U nás je to jiné. Teprve teď to vidím. Opakují se stále tytéž květiny a už mě skoro nic nemůže překvapit. A druhů o mnoho méně. Chybí mi tu pestrost. Ale tak to chodí. Někde v cizím se člověk namlsá a pak mu není nic dost dobrý! Nojo, a tak nezbývá než zase stáhnout ocas, sklopit uši a pokorně se vrátit do reality všedního dne.

A tak vám nabízím, co jsem nafotila v Maštalích. S novým FUJI se ještě potrápím, ale makro, zdá se, fotí velmi dobře.

 

Jarmanka větší: Docela u nás vzácná, vím už léta pouze o jedné jediné lokalitě. Kvete roztroušeně od června do srpna v Roudenském údolí u lesního prameniště. Listnatý stinný les, spíš těžká vlhká půda. Bílé něžné květenství – okolík, je pro ni typické, květ vypadá velmi křehce, vznosně, jemně, tak jsem zkusila i detail.

 

 

Sadec konopáč: Vytrvalá, 80 – 140 cm vysoká bylina. Lodyžní listy poněkud připomínají listy konopí (odtud to konopáč!) Roste v humózních a vlhkých lesích, na pasekách, březích potoků a řek, okrajích cest, v příkopech, na stinných železničních náspech. Vyhovují mu vlhké, živinami bohaté půdy. Má rád polostinná stanoviště. Květní úbory sice malé, ale zato četné. Květy v nich jsou pouze trubkové, růžové nebo vínově červené, krátce – hezké. A tak také detail.

 

 

Léčivé účinky sadce byly známy již od starověku a tehdy byla rostlina i široce využívána, dnes se využívá nať v homeopatii. Jeho používání v lidovém léčitelství však není bez rizika. Přestože v něm bylo objeveno velké množství léčivých látek, výzkum sadce nebyl ukončen a zdá se, že obsahuje i jisté alkaloidy s nepříznivým vlivem na jaterní činnost.

 

Starček hajní: Velmi statná dvoumetrová bylina pozdního léta ve stínu lesa. Najdeme ji dokvétat ve vlhkých lesích ještě v listopadu. Dobře se snáší s listnatými stromy i se smrkem, jen když má v půdě dost živin a vlhka.

 

Čarovník pařížský: Vytrvalá, 15 až 90 cm vysoká bylina. Kvete v červnu až srpnu ve

vlhkých humózních lesích, lužních lesích, podél lesních cest, lesní příkopy, na půdách čerstvě vlhkých až vlhkých, výživných, dusíkatých, jílovitohlinitých až hlinitopísčitých, kyselých až mírně zásaditých, stanoviště polostinné až stinné. Já ji potkala u normální asfaltové silnice z Polanky do Boru.

 

Pcháč zelinný: Středně vysoký až statný měkce ostnitý žlutozelený plevel. Tučně jsem vypíchla žlutozelený, nic jiného není tak žlutozelené jako tenhle pcháč, lidově nazývaný žlutý bodlák, picháč, břuchan, žbluchan…. Květní úbory barvy bělavě žluté jsou obaleny několika těmi žlutozelenými listy. Roste na loukách, pastvinách, prameništích, u krajů cest, prostě na zamokřených místech. Je dosti spolehlivým indikátorem vyšší vlhkosti půdy. Místy jsou mladé šťavnaté listy pojídány jako salát. Nemohu potvrdit ani vyvrátit.

Vratič obecný: Bylina vytrvalá, známá a nezaměnitelná, obecně rozšířená, až 1 metr vysoká. Najdeme ji na okrajích lesů, mýtinách, na mezích polních cest, ale též na březích potoků. Listy jsou pokryté siličnými žlázkami. Silice propůjčuje rostlině charakteristický kafrovitý pach považovaný někým za příjemně aromatický, jiným za zcela nepříjemný. Na konci lodyh jsou v latách chocholíky zlatožlutých úb
orů, podle nichž vratič bezpečně poznáme.

Vratič je krásné pojmenování pro rostlinu, ale české původem není. Obdobné pojmenování najdeme v polštině, ruštině nebo v chorvatštině. Soudí se, že vzniklo ze staroslovanského základu dodnes používaného v ruštině, a to vrač, což značí lékaře. Není divu, vratič byl odedávna slovanskými národy užíván jako léčivá rostlina, dnes to však u nás platí jen omezeně.

Droga patří mezi prudce až toxicky působící. Ve formě usušeného prášku z květů bývala užívána zejména jako prostředek proti nejrůznějším parazitům (vši, štěnice, blechy, roupy, škrkavky atd.), vzhledem k tomu však, že terapeutická dávka se blíží dávce toxické, je téměř vyloučeno vnitřní užití vratiče. Poškozuje ledviny a nervový systém, smrt nastává v důsledku ochrnutí dýchacích center.

Vratič nelze používat v těhotenství a během kojení. Používání čisté destilované silice je riskantní: při lokální aplikaci thujon dráždí silně pokožku, vnitřně použitý působí průjmy a zvracení. Překrvuje pánevní orgány a může proto způsobit potrat.

 

Dobromysl obecná: Známá jako koření oregano, příbuzná mateřídoušky. Lidové názvy – červená lebeda, zimní majoránka, voněkras, dobrá mysl a pamajorán. Je to podle mě vlastně vyšší forma mateřídoušky, rozemněte lístek a ucítíte její charakteristickou nezaměnitelnou vůni.

U nás, myslím tam kde bydlím, na úpatí Vysočiny a Železných hor, roste velmi zřídka, vlastně jsem ji viděla poprvé až zde za městem Nové Hrady u silnice na výslunné stráni. A předtím hojně v Máchově kraji.

Dobromysl je více známa jako výborné koření do polévek a omáček. Jako droga působí dezinfekčně, protizánětlivě, usnadňuje odkašlávání a zvyšuje vyměšování žluči. Čaj (nálev) se užívá vnitřně jako lék upravující činnost žaludku a podporující trávení (stomachikum), při žaludečních potížích, nechutenství, na zvyšování a tvorbu žluči (choleretikum), při úporném kašli a černém kašli, při onemocnění dýchacího ústrojí a při nechutenství.

 

 

Kakost luční: Ta nejobyčejnější luční bylina dosahující až 50 cm výšky.

Texty čerpány z www.kvetanacr.cz, www.botanika.wendys.cz/ a Patočka/Pospíšil: Náš les (OKO) a Hron/Zejbrlík: Kapesní atlas rostlin luk, pastvin, vod a bažin. Fotky Zuzi