Dovolenkový týdeníček  srpen 2007

Maštale – Roudná

 Neděle:  Bývalý manžel nás po poledni odváží na chatu do Roudenského údolí, záhy odjíždí a my se věnujeme osídlování doupěte, odpočívání a čtení. Já studuji příručku k fotoaparátu. Navečer procházkou ke koupališti, kde se nic neděje. U občerstvovací buňky si dáváme jahodový kornout a raritu: žlutou točenou limonádu.

Pondělí: Ranní vycházka přes kopec lesem do Nových Hradů pro noviny a hlavně do zámecké cukrárny na pohár a závin. Pohoda, nikam se nespěchá. Zjišťujeme drobné změny oproti loňsku. Cukrárna se stala kavárnou a zmizely barevné fotografie pohárů. A šlehačková čepice se nám zdá o něco menší, no, ale stejně je to zde nejlepší. Myslím tím krásné prostředí, obsluhu. A ta šlehačka je opravdovská. K tomu prostředí … letos je zpřístupněno ve starém špýcharu nové muzeum cyklistiky a jsou otevřeny pro veřejnost  neuvěřitelně půvabné zahrady za zámkem. Zahrada zelinářská ve francouzském stylu (ta je jen na koukání svrchu) a zahrada s přírodním divadlem. Nádhera. K zámku se vrátím samostatným textem s fotografiemi. V Nových Hradech zanikly další obchůdky. Předloni textil spojený s galantérkou, loni Jednota a květinářství, letos zmizel stylový obchod s rozmanitým zbožím a také jedna cukrárna spojená s masnou. V městečku je nyní jen jeden malý konzum, lékárna a obchod se starožitnostmi. Zajímavá kombinace! Cestou zpět na chatu točíme novým foťákem na video mloka skvrnitého. Je to fešák. Odpoledne relaxujeme a večer jdeme na koupaliště na limonádu a pivo. Je pěkná zima a v noci pršelo.

Úterý: Honza si zapomněl doma bundu a mikinu, má jen trika. Proto hned ráno vyrážíme pěšky do Proseče a odtud plánujeme po poledni přesun autobusem domů a zase zpět. Cestou přes samotu Dudýchov  a dále Bor u Skutče objevujeme další zkrachovalý obchod. V Boru byla  jen jedna malá samoobsluha a teď tu není vůbec nic. V Proseči si kupujeme v Jednotě nějaké lahůdky a já zkoumám dva místní sekáče. Kupuji si pruhované kalhoty 7/8, halenku a tričko, zvažuji pískové levisky pro Honzu, ale on si je nechce zkusit. Tak je nekupuji. Odjíždíme domů, balíme mikiny a jedeme zpět. Vystupujeme u chaty Polanky a dáváme si zmrzlinové poháry a kávu. Na zámku je to lepší.

Středa: Dopoledne cesta do Nových Hradů. Jdu jen já sama. Konečně jsem se dočkala. Babička, okolo jejíhož domu každoročně chodíme, je doma. Už jsme si říkali, co s ní je. Pes Bobík na mě tentokrát ani neštěkal. V obchodě kupuji sladkosti, pohledy a mucholapky. A rozhoduji se, že si projdu městečko a vyfotím všechny zajímavosti. Potuluji se tam dobré dvě hodiny a cestu zpět volím po staré stezce vedoucí svahem zalesněného kopce vpravo od silnice, kolem svatého obrázku a kříže v ohrádce. Odpoledne jdeme s Honzou po silnici k zastávce autobusu Dudýchov a poprvé jdeme strmou lesní stezkou svahem do osady. Naproti zastávce objevujeme ve svahu zarostlou skoro neznatelnou pěšinu vedoucí k zvetšelé boudičce, vývěru vody a kamennému valu. Zajímavé místo. Fotím si tam kapradinu.

Čtvrtek: Sama. Honza vstává kolem páté hodiny a odchází na autobus domů. Něco si vyřídit. Já se vydávám pěšky do Proseče. Je slunný den a já zjišťuji, že v Dudýchově, samotě se 4 domky vyrostla na křižovatce polních cest ze dne na den zahrádka. Vůbec to sem nepasuje. Už blázní nejen chataři, ale i místní. V Proseči se stavuji na netu zase spěchám zpět. Honza přijel prapodivnou cestou až o půl čtvrté. Dostává najíst a navečer jdeme mezi lidi na koupaliště. Na koupališti se může postavit i stan. Tentokrát zůstáváme zde velmi dlouho, protože se stáváme svědky neobvyklé situace. Na lavičce u připravené hranice sedí táta se synem a nic. Sedí, nemluví, koukají do země.  Podivné. Trvá to půl hodiny, hodinu a stále nic… Odcházíme a přes plot vidíme malý posun. Hurá!  Táta zapaluje oheň a chrastí ešusem.

Pátek: V noci pršelo a je docela zima. Chvílemi svítí sluníčko, ale fouká nepříjemný vítr. Když jsme ráno vyráželi na pěší výlet polními cestami přes Podhořany, Leštinu a Mokrou Lhotu zpět do Nových Hradů, podcenili jsme to. Já mám na sobě pouze tílko a honza je na tom o trochu líp. Má triko s krátkým rukávem. Naštěstí máme v batohu velkou oříškovou čokoládu, a tak se dopujeme sladkým a hned je i zima snesitelnější. Fotím staré domy a květiny. V Hradech se stavujeme za odměnu v cukrárně a já pozoruji dvě roztomilé dětičky, jak se pohybují ve francouzské zahradě a hází kaménky na červenou antuku mezi keříky. Rodiče nic,  ač jsou tam decentní cedule se zákazem vstupu. Nedá mi to a důrazně a nahlas jim sděluji přímo svůj názor na tu záležitost. Honza je mým jednáním pohoršen, obě rodiny neříkají sice ani popel, ale vzpouzející se dětičky jsou postupně z francouzské zahrady odnášeny a pacifikovány. A Honza se diví, že jsem nedostala po čuni. Odpoledne jdu sama přes Dudýchov a lesem podél Tomášovy rokle obloukem zpět. Obcházím poslední ze 4 domů na samotě Dudýchov a vidím přes drátěný plot divný výjev. Vedle dveří zacloněných řídkou záclonou sedí chlap u špalku a štípe dříví a za tou záclonou někdo sedí a kouká. Oba na mě zírají, chlap přestává sekat a provází mne pohledem až už je nevidím. Nevím proč, snad mi ten výjev připomněl kultovní Studnu ze Zemana. Mám pěkně staženej zadek a začínám se z toho potit strachy. Spěchám jak o závod, aby mě náhodou případný pronásledovatel nezastihl v lese. Přecházím silnici a mizím na druhou stranu na zarostlou cestu. Není mi vůbec dobře, je mi tak nanic. Mám strach a ten ještě zesílí po objevení kančích kališť na cestě. Už na nic nečekám a peláším do civilizace. Na chatě se musím hned osprchovat. Mezitím sms! Aleš! Jede z Brna do Prahy a ptá se, jestli se může stavit, že bychom šli na výlet. Aby ne. Celý týden jsme jen sami dva s Honzou. Za dvě hodiny  je tu a jdeme se podívat na zámek. Na cukrárnu je už pozdě, ale zahrady a nádvoří mají otevřeno. Příjemná návštěva po tom hororu. Povídám mu o tom a on nezná Studnu. Kdo by to řek! .

Sobota: dopoledne zase cukrárna, focení zámku a ještě se vracím něco nasnímat do Mokré Lhoty – chalupy. Odpoledne se trochu vylepšuje počasí a tak se musím jít konečně vykoupat na koupaliště. Poslední možnost. Jak už jsem psala. 2x jsem si zaplavala a byla jsem středem pozor
nosti. Nikdo mne však nenásledoval. K večeři jsme si konečně opekli na ohni buřty. Jsme prd chataři. Stále v cukrárně.

Neděle: Dopoledne úklid a pak přijíždí pro nás bývalý manžel a ne, ještě nejedeme domů. Vezeme se do cukrárny na poslední poháry, štrůdly a kafe. Konec. Doma se vážím a mám dvě kila dole. Jen pro zajímavost. zuzi

�