Krátce po dovolené

…

Ještě žiji stále duchem v tom krásném týdnu dovolené v Maštalích a v práci dělám hlouposti, ale už méně a méně, no, zítra už budu snad srovnaná. Měla bych sem psát o přítomnosti, ale je mi zvláštním potěšením ještě se vracet na místa, kde jsme si to před pár dny tak užívali… Je toho ale nového dost. Třeba, že vedle v muzeu vznikne expozice kamenictví a sveze se s tím můj plot oddělující naše zahrady. Kameníci mi budou stavět nový plný kamenný plot! V pátek jsem pozvaná na první seznámení, tak se uvidí. A dnes jsem měla také první prázdninovou rodinnou krizi. Tolerance přecházející k částečné apatii je vždy jen zástupné řešení. Problém nezanikne, když dělám že jako není. Stejně se jednou přihlásí. Takže dnes bylo přetopíno a pojistka se uvolnila. Před chvílí jsem si musela nakapat Algifen, abych tomu třeštění v hlavě udělala přítrž. A ještě jeden zážitek. Nechala jsem se po telefonu přemluvit k průvodcovské službě. Jistá organizace slabozrakých našla na našem webu Výlety a rozhodli se k nám vypravit zájezdový autobus. A já je mám provést a bavit pověstmi a historkami. Tak si to alespoň představují. Ještě ale není ruka v rukávě :o). A ještě jedna příjemnost. Ráno jsem si navlékla květinové japonské šaty ze sekáče princesového střihu a pod ně bílé 7/8 kalhoty a doladila to klasickými ale přesto netradičními černočervenými páskovými botami na úzkém podpatku a černou koženou konzervativní kabelkou. Také ze sekáče. Hmmm, nebylo to vůbec špatné! A teď jdu na dovolenkový deníček. Jenom jednu maličkost. Vím, že podruhé to třeba nebude ono, ale tu chatku na Roudné jsem si objednala ještě na poslední zářiový týden. Nějak mě to letos nechce pustit. zuzi