Čvc 192007
…
Dnes jsem se probírala spoustou literárních odkazů. V internetovém časopisu Divoké víno Ludvíka Hesse jsem narazila na Dobromilu Molinkovou a její poezii. Líbí se mi její styl. Na nic si nehraje. Proto to není taky moc veselé. Jako život. zuzi
Bez
V jedenáct upadám
do noci bez spánku,
v sedm mě vypíská
ráno bez červánků.
Ve stavu bez hlavy
snídám chléb bez soli,
ač mě to nebaví,
aspoň to nebolí.
Při kávě bez mléka
čas rychle přetéká,
pak se bez ohledů
vrávorám k obědu.
Po dni bez oddechu,
Jak hadr na holi …
Bez víry v útěchu
vejdi. Beru cokoli …
ta se mi páčí…
WWmně též, vybrala jsem jí z mnoha.
Krásné (smutný smajlík). Jenže když o tom přemýšlím, o slovu “krásné”, nehodí se mi sem. Je to bolavé. A může být bolest krásná?
Včera jsem na dvojce chytla kousek dokumentu O. Sommerové O čem sní muži (1999). O lásce tam mluvil plný eufórie a zaujetí Milan Machovec (1925-2003). Jak je tam obsažena vášeň i nenávist dohromady, rozchody, smíření a jedině to je to pravé … nějak tak. To je ta krásná bolest… možná
zuziMilan Machovec byl moudrý muž… Mrzí mě, že jsem ten dokument neviděl, pokusím se ho nějak získat…
Aleko, máš štěstí, dvakrát reprizují, mrkni
na: http://www.ceskatelevize.cz/program/search.php
(byli tam i jiní muži, nejen MM, vyšlo i knižně, ale je to jiné)
Dobraje úžasná. Její poezie je mírně hrbolatá a hořká, bez retušované vrásky na čele. Ano.
Díky, Pavle za připomenutí, po čase jsem se tam znovu podívala … snad jsem to ani v mém rozpoložení neměla číst, jdu se zachumlat pod peřinu a spát 🙂 dobrou …