Krátká Ves
Před hodinou jsme se s Honzou vrátili od vlaku. Na poslední část trasy nenavazoval vlakový spoj, a tak jsem došli domů pěšky. Dcera odjížděla po týdnu pobytu v Čechách domů a my jsme ji jeli vyprovodit do Havlíčkova Brodu. No, chvilku jsme jí ještě dělali v autě společnost. Cestou mě překvapila. V nenápadné vesnici zvané Krátká Ves najednou zastavila a ukázala nahoru na zarostlý svah, kde se tyčila zvláštní budova. Evidentně kdysi? nedávno?opravená střecha a zeleně natřená plechová kulatá stříška nad kulatým rohem té jinak zanedbané a neobývané budovy, která vyzařovala zvláštní kouzlo. Tajemství. Zorka se tam chtěla jít se mnou podívat. Už dlouho jezdí okolo a ta neobvyklá stavba nad vsí, utopená v zarostlé vegetaci, láká a jitří její zvědavost. Hned jsem byla pro, tohle nikdy neodmítnu, i když jsem v závěrečné fázi trochu nejistá a mám neurčité obavy. Staré opuštěné domy s poutavou tváří … můžeme je vidět i v Šumných městech Davida Vávry… Smutné a současně tak vábivé… Po chvíli chůze do kopce vozovou cestou vstupujeme starou kamennou branou otevřenými dřevenými vraty do objektu starého rodinného statku. Ocitáme se rázem v jiném světě. Na dvoře, lemovaném zleva i zprava stájemi. Zprava patrovými, nahoře asi hospodářské prostory. Středem bujné společnosti kopřiv, svízele přítuly, bršlice a dalších plevelů sahajících do výše pasu, se vine ta široká cesta dozadu, do zahrady a dále do přilehlých polí, nyní ležících ladem. Celá zadní strana pomyslného čtverce dvora je volná, otevřená. Jdeme po cestě až dozadu, pravděpodobně k místu kde bývalo hnojiště a nacházíme úzkou vyšlapanou pěšinku mířící k obytné části statku. Tvoří ji pravý roh komplexu. Od něho doprava navazuje pravděpodobně obydlí šafáře, správce. Tak si to alespoň živě v duchu představuji. Vidím ten ruch na dvoře a všechno v pohybu, uklizeno, umeteno, posekáno. Podařilo se nám vlézt vymlácenou výplní dveří do přízemního bytu. Vpravo zbytky záchodu, koupací vana, bojler a vedle dlaždičky na stěně … pravděpodobně kuchyň . A postupujeme dál… další dvě krásné světlé místnosti, ta zadní s polokruhovou apsidou?, vyplněnou několika okny těsně vedle sebe. To je ten náznak věžě na rohu budovy se zelenou polokulovitou kopulí… Dál cesta nevede. Vracíme se zpět. Dveře, za nimiž vidíme schody vedoucí do patra, do honosnějšího obydlí, jsou uzavřeny. Tak ještě kamenné chlévy vpravo… tam lze snadno proniknout. No páni … to je krása. Velké nízké klenuté kamenné prostory se žlaby a kamennou podlahou s rýžkou na odvod vody. To jsem ještě nikdy neviděla. Nádhera. A v tom žil jen dobytek … Praktická účelová stavba a jak lahodná pro oko … Mizíme, jde na nás tíseň. Cihlové chlévy vpravo jsou bez střechy a vykukují z nich černé spálené trámy. Dcera jde napřed, já ještě přejíždím pohledem celou situaci. Ale nezůstávám zde dlouho a jdu též. Dole u auta dcera hovoří se starší paní. O majitelích statku, o restituci, snad o prodeji, který se chystá, protože prababička, která nechtěla svůj majetek prodat již zemřela … Zorka chvíli lituje, že není milionářkou a pak už zase jedeme do Brodu. Sen zůstane snem. Ale snad se nějaký blázen najde. Je to paráda! Až pojedete kolem, podívejte se. Krátká ves … A to je dnes vše… na odkaze Mapy.cz statek najdete snadno. Na hlavní silnici od Hlinska, je to první budova nahoře vlevo ve vsi a na rohu krásně při přiblížení vidíte tu zelenou kopuli… ach jo…
V nejbližších dnech budu vzpomínat na krásný týden dovolené, prožitý v nevšední krajině pár kilometrů od Máchova jezera. Zapomenutý kraj, kde se zastavil čas. Zmizelé Sudety, kde jakoby od té doby vyhoštění nikdo nepostavil žádné nové obydlí… Kulturní krajina, lidová architektura, skály, stinná lesní údolí, louky pod lesy s výhledy do blízkého i vzdáleného okolí, zříceniny hradů, zaniklé hřbitovy, stopy člověka v krajině… spousta krásných zážitků. A také mnoho kytek, které jsem viděla poprvé v životě, znám je jen z atlasu… Ale nejvíce snad milí lidé, s kterými jsme ten týden společně prožili. Nová seznámení a setkání se starými přáteli. Obojí mělo své kouzlo. Snad se mi podaří vystihnout co cítím. Tenhle týden byl z těch, na které se nezapomíná. I když se vlastně nic tak podstatného nestalo. Jen s fotkami to bude horší. Můj fotoaparát se spoustou fotek je kdovíkde … zústal na Bezdězu. Takže ani tu chalupu co tak pracně popisuji jsem dnes nemohla vyfotit. No, tak snad abych si koupila nějaký nový a neměla bych s tím otálet. Stále je co fotit! Fotky ze sudet ale nějaké budou. Dostanu od Evy a také jsem poslední den s jejím aparátem chvilku fotila. Tak snad … zuzi
Ahoj, jsem rád, že ses měla hezky. Už se těším na další zážitky 🙂
Ahoj Zuzi, vítej zpátky 🙂 náhodička, byla jsem teď čtyři dny taky kousek od Mácháče, u našich na chajdě 🙂
Ahoj Gombo, dík za milý komentář. Také se těším, až budu ten týden popisovat … jen ta fotky … 🙁
Ahoj Ještěrko, díky za uvítání. Kousek od Mácháče? My jsme byli na Tuháni… Když jsem si poranila koleno, jeden den jsme obešli Mácháč kolem dokola. Zatím tam byl klid. Sezóna ještě nezačala :o)))
já chcu fotku teho baráku!
Vítej domaVidím, že i bez fotoaparátu dokážeš obdivuhodně popisně sdělit nejen vizuální, ale i pocitové vjemy ze svých cest a schopnost vidět obyčejné velké věci tam, kde by jiní znuděně prošli bez povšimnutí.
Nicméně – s fotoaparátem neotálej 🙂
Ahoj,to je dobře, že už jsi zpátky! Týdenní odluka od compu je na délce příspěvku poznat :-), pěkné počtení. T.
Ahojky zasejc doma :-),až se zorientuješ, tak nám něco písni :-),jo? A vítej ve zdraví zpátky…
Muris,to já taky … ale ještě před tím chci nový foťák … :o)
Ahoj Tosku,díky za uvítání … jsem potěšena :o)
Ahoj Ireno,to jsi kápla na to pravé, nemohu se i nadále zorientovat,mám problémy s běžnou životní existencí a stále mám plnou hlavu zážitků z dovolené. Snad až je zde vypíšu, bude to lepší :o)
Mácháč 😉 tak to jste byli blízko i u mě.No blízko…./cca 92km./ Škoda toho foťáku 🙁 Těšila jsem se na fotky. Tak příště.
Jenn,to ano, docela blízko … protože domů 2x tak daleko …
doufám mami, že potom, co jsi ten statek tak krásně vylíčila, tak ho hned někdo nekoupí. Třeba fakt něco vyhraju, koupím ho, opravím … no a pak už se uvidí. Do Brodu to není daleko, práci bych tam snad nějakou našla, to abych se nenudila. Peněz budu mít sice dost (až tedy vyhraju), většinu na statku si nechám opravit, ty měnší věci ale opravím sama :-). Tak to prosím nikdo nekupujte nebo třeba kdyžtak koupit pro mě – třeba se najde nějaká dobrá duše???
Zori,myslela jsem, že to byl jen chvilkový záchvat a bude stačit jen mokrý hadr na hlavu, zdá se ale , že postižení je hlubšího charakteru. Ale já se ti nedivím, je to krása. Bydlet tam by byl sen. Doufám, že to úplně nezpustne. Až budu mít foťák, zajedu to vyfotografovat.
tak si představte, že majitel statek neprodá, jen pronajme. Takže si to pronajmu, opravím a pak mi majitel pronájem vypoví. To jsem ale blbec, že?
????Ani nedýchám … vy se zajímáte o koupi toho statku? A oni to nechtějí prodat jen pronajmout??? Tuhle možnost si nedovedu představit – pronajmout si tu léta chátrající stavbu … Byl jste tam? Je to krásné místo jaké se ztěží najde… vy opravdu si ten statek chcete pronajmout… jestli ano, pak jste mi o hodně zvedl moji dnes mizernou náladu :o)))) prosím, jak to je??? díky Z.
Samozřejmě mě mamka dnes informovala o snad možném pronájmu statku… To by bylo fajn, bylo by škoda tak krásného místa, dalo by se tam dělat spoustu věcí. Např. ten bývalý chlév by byla nádherná místnost, kde by se daly pořádat např. svatby, v létě by se sedělo na dvoře, uvnitř by byly obložené stoly … nebo nějaká obrazárna, kde by pořádaly výstavy. Možností je určitě spousty. Tak to jsem zvědavá, až pojedu domů na návštěvu, zda-li se tam nahoře na kopečku něco bude dít. Hezký den nebo večer.
psal jsem to jako nadsázku, ale je vidět, že jsem Vás zmátl. Jsem blázen, ale asi ne takový aby si to pronajal. Když jsem ten statek viděl, hned jsem si řekl, že by stál za koupi, opravu a žití v něm. Protože nemám daleko od snů k činům jsem si vše hned zjišťoval, proto jsem narazil i na Váš blog. Je to k pronájmu, ale já bych do pronájmu nešel, to neznamená, že ten kdo do statku nebude investovat, by si pronájem nemohl dovolit. Jinak je vidět jak každý má jiné sny, já bych použil stáje k čemu jsou určeny – pro pár koní, prase, kozu a několik ovcí. Být si svým pánem na statku – zámku. Malá eko farma s ubytováním zájemců pro uživení provozu. Sny. Je dobře, že je ještě síla pokoušet se naplnit své sny.
Já taky, jako vy. Nikoli galerii, ale tam jednoduše žít, ne se udřít. Nejvíc mám v mysli ten otevřený prostor dozadu, ovocná zahrada a výhled do polí. Je to jiné, než uzavřené typy statků na Vysočině,je to velkorysé. Opravdu je to takový zámek … Hned jak jsem tam vstoupila, myslela jsem na lidi,kteří tam žili v době rozkvětu. Muselo to být fajn…. jsem ráda, že jste se ozval. díky. Jen je škoda, že jste to nekoupil… (že vám to neprodali …)
je nenahraditelná škoda, že se bohužel blíží doba, kdy to samo spadne. Přitom je to ozdoba kraje.
ozdoba kraje, přesně jste to vyjádřil, je mi líto všech těch krásných a zdánlivě obyčejných objektů co přijdou vniveč. Mají pro mne větší půvab než to soudobé moderní..
musíme věřit, že to dobře dopadne, něco se stane, něco někoho kopne, něco někoho napadne. Je třeba věřit a snažit se na všem najít to pozitivní. I prohru lze vnímat jako výhru, když se na ní najde to pozitivní. A pozitivum se dá najít na všem. Nelitovat a jít dál. Asi ten statek čeká na někoho jiného a na mě čeká jiný statek nebo zámek k objevení. Dobře to dopadne. Věřme.
… Tak jo, nevadí. Nelitovat a jít dál. Kdybych “cestou” něco pěkného viděla, dám vědět :o)