co se povedlo
Naučila jsem se brát výchovu s klidem.
Neumím moc vychovávat děti, spíš celý život experimentuji. Nemám žádnou zaručenou metodu. Stále to nějak zkouším. A kupodivu i riskantní tahy někdy zaberou. Měla jsem doma dobrou školu. Tatínek, který byl pro mne v dětství (a vlastně stále) určující osobou, mi zemřel a maminka mi předváděla jak výchova vypadat nemá. Byla hysterická a předstírala. Třeba si lehala na zem a dělala že má záchvat. Když jsem si chtěla prosadit svou. Byla jsem už po střední škole a chodila do práce, když se tohle dělo. Stejně jsem vždy odjela. Myslím, že je hodně důležité nelhat. V životě i ve výchově dětí. Pak je také všechno jednodušší a navíc, snad si také děti na to zvyknout, že lhát se v zásadních věcech nemá. Proto jsem jim nikdy nežehlila průsery lží. Neudělala jsem to ani včera. Řekla jsem učitelce podle pravdy, co mi řekl on sám. Že se neučí, děvčata mají přehlídky a proto že přijel. Kolem půl desáté večer nám učitelka telefonovala a měla s Honzou dlouhý emotivní rozhovor. Snad to všichni nějak přežijem ve zdraví. Maminka přežila to moje dospívání, i když si stále myslí, že je u mne doteď mnoho co vylepšovat! A má pravdu, ale to vím jen já, ona si všímá jen povrchních věcí…. Já jsem přežila to dceřino a teď je tu ještě nevybouřený syn. Včera se nám povedla dobrá věc. Sehnali jsme mu brigádu na prázdniny. Na poslední chvíli. Synovi je 16, ale je to kus pořádného chlapa. Měří 190 cm a má masivní kostru. Proto zřejmě zaujal místního řezníka a ten ho zaměstná ve své výrobně. Syn si projde celou linku a vybere – zkusí si práci, co ho bude těšit. Pak se domluví s mistrem na dalším. Takže si o prázdninách docela užije. Ještě se musí učit na dva reparáty – fyzika a dějepis. Za rok probrali dějiny od pravěku až po dnešek. Nezávidím mu, ale on měl prázdniny doteď…. zuzi
jeden můj kdysi dávno bejvalej dělal něco podobnýho… nejdřív u pásu vydloubával králikům oči, pak povýšil a stahoval je z kůže… hmmmm… no jsem zvědavá, co si vybere, dej vědět :))
zuzi,je to hodně podobné, co udělala jedna moje bývalá kolegyně. Měla naprosto nezvladatelného syna, byl velký silný, kolikrát se ani prát nechtěl, ale vždycky jeho síla byla příčinou nějakého průšvihu. Dala ho vyučit na řezníka a on už v prváku byl nejlepší na praxi, o víkendech chodil dobrovolně na směny na porážku… Dnes po dvou letech je to jiný kluk. Nejen, že si na zabíjačkách pěkně vydělá, ale je v klidu a s ním i celá rodina. Přeju ti totéž, třeba bude brigáda užitečná.
Zuzi,já myslím, že každý rodič vychovává své děti skrze experimenty, ale ne každý si to připustí. A ta brigáda se mi zdá, jako skvělá terapie.
ještěrko,nestraš!!! my si to představujeme, že bude rovnat salámy do přepravky!! doufám že to mladej nebude číst :o(
Báro,to by bylo tedy překvapení! Opravdu mě tohle ani ve snu nenapadlo. Budu průběžně informovat. Nějak jsem si neuvědomila, co ta práce vlastně může všechno obnášet….
Iv,také si myslím, že málokdo dovede na výchovu nahlížet “cizima” očima, tedy zvenku. A někomu jde ta výchova sama, snad má tvárnější materiál s kvalitní genetickou výbavou. No, nezbývá než se opravdu nechat překvapit, co z nich vyroste. A s tou terapií jsi to nazvala dobře, ani mi to nenapadlo….
zuzi neboj… pochybuju, že místní řezník má továrnu na zpracování králíků…
to teda ne, ještěrko, ale nějak jsem pozapomněla, že se také u řezníka poráží, no uvidíme …