konané ve středu 13.6.2007
Největší radost mám z neočekávaného. Několik takových nakumulovaných zážitků mi udělalo dobře v mém pocitu malé beznaděje, který mě občas posedne a bezdůvodně se mu nechce se mne pustit. A tak mi udělal radost syn, že dokázal splnit co slíbil a dvě kule stáhnul na čtyřky a tím pádem bude mít na vysvědčení jen dvě kule a může dělat reparát! A pak se ozvala stará" kamarádka Pe-tul-ka a Iv mi poslala jasmínový čaj a dcera mi volala ve středu na nádraží v bojové náladě a počastovala mě několika budovatelskými hesly, namátkou: Život je boj, tak ahoj! Vážně, není nad procítěnou agitaci, to mi pomáhá… jsem tak zvyklá.
Tak tenhle milý osamocený domek na svahu pod lesem uvidíte skoro hned, vyjdete-li z ústeckého nádraží směrem do města. Bydlí tam jeden neobvykle fousatý vlakový průvodčí, trochu morous. Bylo to městské panelákové dítě a rozhodlo se, že zcela změní životní styl. Toto všechno vím z jeho vyprávění. Jednou, jen jednou jsme byli spolu na kafi. Bohužel ne v nádražce!
A tak jsem vyrazila ve středu ráno na to nádraží a den začal docela hezky. Nádražní budova byla dnes uzavřena a tak jsem se usadila na lavičku před ní. Opodál seděl zvláštní bezdomovec. Nesmrděl, byl rozežvaněný, ale vypraný (světlé kalhoty a bílé triko), a měl ty svoje tašky – pevné pruhované od Vietnamců a igelitky, a v nich svůj majetek. Něco si hlasitě pro sebe povídal a pak vytáhl z igelitky rohlík a žvýkal. Mezitím přišly nějaké místní ženy a jedna si dokonce k němu přisedla na lavičku. Chlapík dojedl a světe div se, vytáhl propisku a na koleni si cosi zapisoval na papírek… snad ho napadla nějaká hluboká myšlenka, jinak nevím…. Tohle byl zvláštní moment. Vypadal totiž poněkud zaostale, až negramotně…
Jedině na mé lavičce bylo ještě volno, a jedna z příchozích žen ke mně zamířila. Znala jsem ji podle vidění, a ona se mnou navázala řeč. Nakonec jsme si spolu strávily celou cestu až do Pardubic s jedním přestupem. Povídali jsme si o bydlení ve starých domech, o dětech, a tak všelijak, paní mi ukázala fotky svého domu, zahrady a interiéru. Podivuhodný vkus. Elegance a noblesa. Velmi dobře skloubeno staré a nové. Její pokoj byl celičký ve sněhobílé barvě. Jo, a také jsem se dověděla, co je to souběh, a že díky tomu souběhu se tak s manželem zmohli. Souběh je, když důchodce pracuje a ještě dostává důchod. A nejlepší prý je, když ten souběh mají oba manželé. No, to nevím, jestli se mi tenhle tuplovaný souběh také zdaří… a propos … nechcete mít někdo se mnou potencionální souběh??? …
Jela jsem až do Pardubic jako černý pasažér. V Pardubicích jsem měla spoustu volného času, a tak jsem se procházela nádražní halou, udělala pár záběrů a pak jsem si šla na kafe do MÉ nádražky. Následující cesta do Ústí probíhala již bez zvláštních událostí. V Ústí jsem si dala kolu na terase u sv. Václava, kontaktovala syna a společně jsme zamířili do PPP. O tom samostatně. Po sezení jsme si pochutnali na nějaké nezdravé dobrůtce na náměstí a přitom si poslechli vystoupení dětského pěveckého sboru. Poté mě syn doprovodil na dráhu a sám se vrátil za kamarády do města. Ostatní znáte… cesta zpět a dvě ženy. zuzi
Květinový záhon na náměstí v Ústí nad Orlicí. Zaujal mě svou jednoduchostí, milou prostou geometrií a použitím tradičních a těch nejobyčejnějších zahradních kytek: šalvěj, voskovka, šedivec, afrikán a možná ještě něco…
Zuzi, jsem zvědavá, zda se Ti někdo ozve na ten souběh. Ale abyste se toho důchodu dožili, Ty a Tvůj potencionální souběhář, vzhledem k neustálým důchodovým reformám :o)
Jinak…jsi měla hezký den, fotky jsou, jako vždy, zajímavé. Jen mě mrzí, žes pro nás nevyfotila taky toho bezdomovce. Třeba jako protipól ke “dvěma ženám”.
Iv …a to o těch neradostných perspektivách jsi zde neměla psát… teď už se nikdo nenadchne, zaplašilas mi je, ty “potencionální souběháře” :o). Bezdomovce jsem se trochu bála. Byl divný. Mluvil nahlas pro sebe a psal! Vražedná kombinace! A vrhal na mne zachmuřené pohledy.
Jéé,to mě nenapadlo, že Ti je zaplaším. Omlouvám se :o)
To nic, já stejně nejdu po penězích, hlavně aby měl nejméně 185 cm a více :o)
záhon hraje úžasnými barvami, to já ráda, čím víc je to ztřeštěné, tím lépe 🙂 taky bych brala nějaké nad 185 cm, ten můj má pouhých 179 cm 🙂
To jsem ráda,že záhon zaujal! byl skvostný a přitom jednoduchý, ano, ty barvy!
ještěrko, třeba ještě povyroste… :o), mně by těch 179 možná stačilo, kdyby byl hodný :o), měřím jen 164, ty jsi asi vyšší si tipuju…