Pardubická nádražka Segafredo
Na tuto velmi bizardní nádražku mám ty nejhezčí vzpomínky – byla to NAŠE nádražka, moje a Toníkova. Toník byl Pražák, velmi distinguovaný a elegantní stavař z Prahy, s kterým jsme si dávali v Pardubicích rande na půli cesty . Tady jsme vždy skončili, než mě šel doprovodit k tomu mému vlaku. Pak mi zamával a odešel na ten svůj… A jednou jsme se na peróně líbali a nejen to! Interiér nádražky nás hned napoprvé okouzlil – tolik zajímavých detailů a nápadů! A navíc čísník, který s námi vůbec nediskutoval. Jaké si mám dát víno já a Toník nám určil sám, tuším podle našeho somatotypu. Co donesl Toníkovi už ani nevím, ale já dostala frankovku.
V každé nádražce je ústředním motivem strategicky umístěná a neustále zapnutá televize. Pivo a televize, proto se sem chodí! A dobrá společnost!
Zde spatříte několik zajímavostí. Jednak stůl Zuzi, kde mám svou kávu. Nemusela jsem ani říkat, že mám ráda do skla. Můj somatotyp mluvil za mě. Dále vidíte vzdušný paravan, který rozděluje celý interiér na dvě části. Kuřáckou a nekuřáckou. V nekuřácké sekci měli sraz bodří důchodci, asi spolužáci … moc jich nebylo, ale hovořili tak, jak se hovořívá na těchto akcích. A pak si dali chutný oběd. Ti mě sledovali nejvíce. Ale já jsem už ostřílená návštěvnice a dokumentaristka. Zeptám se číšníka a bez ostychu fotím. To víte, co si musím ale vyslechnout od hošů … tedy – dovedete si ty fóry jistě představit!
Ta smíšená dvojice v popředí se určitě viděla poprvé, vykali si a obědvali. Útrata byla dosti veliká. Počítám, že zde také měli rande a na kuráž si dali něco s vyšším obsahem. I když to tak možná na první pohled nevypadá …
Snad to nezamalují, to je nepochybně unikát! Ruční malba. Monumentální umění v nádražce, to už se dnes nevidí, … ta dřevěná zástěna vzadu před balóny skrývá dlouhou uličku, kterou se sem přichází. Zvláštní zařízení, jehož smysl mi uniká …
Výčepní pult, hodiny dokumentující čas kdy jsem zde pobývala a zase dřevěná stěna s reklamními nápisy Segafredo – tak se totiž tento podnik nazývá.
A zde vidíte další netuctovou záležitost. Optickou instalaci. Železná konstrukce v zelené barvě nese originální osvětlovací tělesa, navrhovaná pravděpodobně pouze pro tento interiér. Připomínají mi létající talíře. Zřejmě se jedná o jakýsi doplněk horkovzdušných balónů, tedy jakási vtipná narážka. A já ten umělecký úmysl objevila! Mám ze sebe radost!
A pro tyhle "umělecké kousky" sem ráda chodím. To jinde neuvidíte! zuzi
Hezké,Zuzi, myslím, žes mohla zmínit i tu pěknou dlažbu. Moc se mi líbí.
Zuzi, tak takové setkání na pul cesty bych jednou chtela taky zazít :))
Iv …jsi bystrá. Vím o nich, i jsem si všimla na fotce, ale zapomněla jsem na ně nakonec. Díky.
Babet…přeju ti to, na tohle se nezapomíná :o)
zuzize všech “nádražek” jsi vyhmátla tu, kterou mám nejraději. Nikdo by nespočítal, co času jsem tam proseděla při čekání na zpožděné rychlíky, ale protože má zrovna tohle nádraží pro mě zvláštní kouzlo, nikdy mi to moc nevadilo. A ta dřevěná zástěna je tam odjakživa, snad jediné, co tam zbylo ze “starých časů.”
Báro,jsem ráda za to co mi píšeš. Já tohle nádraží také celé odedávna miluji a potkat spřízněnou dušičku mě moc těší! Halu mám též nafocenu!
nádražka nádražka, vostatní pajzly sou chabá náhražka…optická instalace pochopitelně v zelené barvě a bílé létající talíře…pěkné…vypadá to tam až převelice solidně, když to srovnam např. s dejvickou klasikou nebo s nádražkou v LBC
Potěšilas srdce potomka ajzlboňákova… :-). Nádražky? Téměř každý víkend býval “na kolejích”. Praha- Olomouc- Přerov, kráááásný časy. A do restaurací na nádraží se také zalézalo :-). Ale pro mě má do dneška své kouzlo “dětská čekárna” v Olomouci.
Nevíte někdo? Je tam ještě :-)?
LoupákAno, velmi solidní podnik pro lepší klientelu. LBC? nevím? Liberec?
Ireno, dětství v náručí železnice to je zvláštní druh romantiky …
Nostalgie….. 😉 Moc příjemná nádražka.A řekla bych ,že LBC je Liberec,protože já to také tak píšu.
JennAno, nostalgie… nevadí, že to neladí, ale cítí se tam hezky :o) LBC, Loupáku?
Snad ani nebudu říkat……že v té nádražce jsem strávil spoustu hodin při dojíždění na gympl 🙂
Ještě mají v Pardubicích na nádraží ty nádherné monstery? A ještě v keřích před nádražím sídlí králíci?
Armine,mám fotky z haly, ale ty legendární monstery tam už nejsou, nevím kdy vzaly za své … na králíky jsem zapomněla :o), zeptám se, já je neviděla. Před nádražím je krásná fontána s regulovanými výstřiky, nebo jak bych to řekla, úžasně to uklidňuje :o)
ano, LBC
Loupák: jo, dejvická nádražka je hustá 🙂 alespoň bývala, když jsem jí cca před deseti léty občas navštěvovala :)(s kamarádama pankáčema)
Zuzi,Armine,králíci před nádražím už dlouho nejsou. Celé je to jinak, když dělali tu fontánku. http://www.barmanka.bloguje.cz/438746-vyznani-lasky.php
A monstery chybí? To je mi líto. Když jsem tam byla naposledy, tak ještě byly.