cestou do a z Ústí …
Dvě ženy
Dnes jsem jela vlakem do Ústí nad Orlicí. Moc jsem se těšila. Na vlak, na pardubické nádraží – kde jsem měla více jak hodinovou pauzu, k psychologovi, na syna a tak vůbec. Že vybočím se stereotypu a budu mezi jinými lidmi. Celý den se mi mimořádně vydařil a zážitky budu muset rozdělit do několika celků, nelze popsat všechno najednou :o). A také jsem docela unavená, tak dnes jen jednu maličkost.
Málokdy se mi stane, abych potkala opravdu krásnou ženu podle mých měřítek :o). Ne že bych nepotkávala krásné ženy, je jich samozřejmě všude jako hub po dešti, ale žena podle mého gusta mě musí něčím chytit a tvořit zároveň dokonalý harmonický celek. Musí vyzařovat", být ne dokonale krásná, ale zajímavá, být oblečená ne podle módy, ale podle svého originálního pohledu, prostě celá sladěná v jednom názoru… Osobnost, kterou podtrhuje její oblečení. A má něco nespicifikovatelného ve své tváři, ve svém pohledu, něco, co tě chytí drápkem… :o)
Dnes jsem měla štěstí, spatřila jsem hned dvě krásné ženy.
Nádraží v Ústí nad Orlicí. Na fotografii vidíte zezadu ženu ve věku 70-75 let. Neváhala jsem ani vteřinu a tasila foťák, přestože vlak dojížděl do stanice. Vše bylo dílem okamžiku. Chtěla jsem ji mít". A pak jsem šla za ní a musela jsem si ji prohlédnout blíže. Celý její oděv a doplňky byly různého stáří a provenience, ale vše tvořilo dohromady nádherný dokonale sladěný elegantní dámský styl. Velmi staré semišové lodičky se zvláštním páskem přes nárt. Síťované punčochy, halenka od Vietnamců, masivní náramek a velké výrazné ploché kruhy v uších se žlutého kovu. Šla jsem za ní do vlaku, chtěla jsem si sednout za ní do kupé, ale někdo na ni tam čekal a také nebyla sama na peróně, což mi ušlo. Nevešla jsem se tam. To ale bylo štěstí, protože jinak bych nepotkala tu druhou".
Kupé, kde jsem seděla bylo skoro prázdné a v Chocni si přisedlo k nám toto děvče. Nádhera, z profilu vypadala úžasně a oblečení vidíte sami. Patřily k tomu i obyčejné páskové opánky, takové etno. Textilní pásky které ji ovíjely nohu byly s květinovým vzorem. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na Ještěrku z bloguje a boty (které se jí líbily a chtěla si je koupit) s ještěrkou. Takový trochu kýč, řeklo by se a také Gomba to v komentáři narovinu řekl, že jsou strašné, tuším. Ale my to vidíme jinak. Musí se to sladit a umět nosit. Kýč je velmi relativní hodnota … :o).
Nikdy jsem to ještě neudělala, ale dnes jsem MUSELA. Požádala jsem ji, jestli bych ji mohla vyfotit. Byla velmi krásná. Hned souhlasila, ale divila se, vždyť prý na ní nic není. Řekla jsem jí, že jo, že se plete. Že je zajímavá a nejkrásnější z profilu. Prohodili jsme dvě tři věty, vzala jsem si její e-mail (nabídla jsem jí ty záběry a chtěla kupodivu ode mne poslat i jiné zajímavé fotky na ukázku :o)) a udělala jsem oproti svému zvyku jen 3 snímky. V tom rozklepaném vlaku. Ostýchala jsem se více a také jsem se ostýchala s ní pokračovat v hovoru. Nejsem na holky a přišla jsem si přece jen trochu nezvykle :o). Povedla se jen jedna, ale je to ta nejhezčí. Další byla rozmazaná, ale něco jsem se přece pokusila udělat a ta třetí byla sice ostrá, ale neměla výraz.
Zuzi (líbí se vám taky? – To děvče, ne zuzi..)
Když se nám líbíjiné ženy, neznamená to přece, že jsme na holky. MSF
JanovaNevím, jestli jste někdy požádala ženu o “fotku”, je to zvláštní pocit, přišla jsem si nezvykle a navíc jsem jí řekla, že je krásná, hned v 1. větě, to se musí zažít, nejsem ranařka …
teda zuzi, ty si tak hodna, ze sis na me vzpomnela 🙂 a ja, proc ze mi tak piska v usich a proc tak skytam :))) Profil ma holcina kazdopadne zajimavej, pripomina mi sfingu 😉
Pokus?Možná by stálo za to, vykašlat se občas na barvu a nebát se jít do “černobílé”. Někdy to právě výrazu může pomoci, protože právě škála šedých odstínů umí s lidskou fantazií a náladou snímku úplné zázraky.
Já mám problém s oslovením cizích lidí kvůli focení a je to škoda, protože některé tváře s zajímavými rysy by si zasloužily zvěčnit někým cizím, kdo toho člověka nezná a není proto nijak předpojatý, tudíž nijak, ani podvědomě, nearanžuje.
Ještěrko …… nějak mi ležely ty “tvoje” boty v hlavě. Viděla jsem je na fotce a hned jsem si k nim představovala šaty a tak … a ta dívka, které všechno ladilo včetně bot a náušnic, mi ty ještěrčí boty … asociovala :o)
Martine …Začínala jsem s černobílou fotografií a dělala jsem si všechno sama … v Klubu pracujících byla ještě zařízená fotokomora, i když už fotokroužek dávno nefungoval :o), je to něco docela jiného, hlavně u portrétu – když se povede, ale udělat zajímavou černobílou fotografii je velké umění, v barvě se hodně neobratnosti “ztratí”…
Já oslovuji cizí lidi docela ráda a nevadí mi to. Ale tohle bylo i pro mne nové, protože se mi ta dívka moc líbila. Byla jsem nesvá … Ale jde jen o zvyk. Člověk tu situaci zažije podruhé, potřetí a zvykne si na ni :o). “Poprvé” je u všeho takové pionýrské a neotřelé a vryje se ta událost do mysli a nezmizí. Zkus to Martine, překonat POPRVÉ tu bariéru, pak už to půjde snáz :o)
Krása je estetická kategorie, takže v ní vládne subjektivno. Já třeba nemusím příliš nalíčené ženy, ověšené korály, náušnicemi a prsteny. A vyloženě mě děsí ozdoby jako tetování a piercing. Zejména ostré trny a hroty, zakomponované do obličejových partií. Zejména u děvčat… 😉
TeoSouhlasím, každý jsme jiný a nic nenaděláš. Je to trochu mimo, ale líbí se mi tenhle text Martina Dostála: popisuje “pocity” při vnímání subjektivního krásna:
http://reflex.cz/Clanek24684.html
zelenobílákrasavice, to bude nejspíš nějaká bohemačka, ne? aspoň podle barevnýho ladění
Ve mě probudila zvědavost ta první fotka… škoda, že jich není víc.
A ta slečna z dalších fotek mi někoho připomíná… si nevzpomenu. Že by potomek někoho z mých známých… asi už blbnu :-).
Loupáku …… je mi to jasný, ty teď žiješ v zelenobílé eufórii!!! co jiného tě mohlo napadnout!
no ovšem…ale i jinak je zelená v kombinaci s bílou příjemná pro oči
to je, ale ty jsi starý rocker, a tak bych v tobě milovníka zeleně nehledala, ale ! teď jsem si vzpomněla… jednou jsi byl v Divoké Šárce, tak to jsem tě podcenila :o)
Ireno, to jsem ještě neměla odvahu, no teď už jsem se osmělila a příště to zkusím Jestli je z Ústí, určitě jí zase potkám… Dáma každým coulem.
já jsem mladý až středněvěký rocker a přírodě se nevyhýbám…v Divoký Šárce sem byl tuším i víckrát
Tak Loupáku,to máš dobrý, že ještě nejsi starej rocker, já to mám už blbý, někdy se cítím už jako stará plešatá zpěvačka … a že chodíš do přírody je fajn, určitě ti to neuškodí :o)
Zuzi, já myslím, že je to pocta, být Tebou oslovena k focení. Ta mladá žena se určitě musela cítit fantasticky a zcela jistě si o Tobě nemyslela, že jsi na holky :o)
Iv…a víš, že mě tenhle pohled “z druhého břehu” vůbec nepřišel na mysl? Máš asi pravdu, když si to tak promítám, cítila se možná trochu polichocena, byla milá, příjemná. Před chvílí jsem jí poslala ty fotky a odkaz na tenhle text :o)