a něco navíc
Poslední dny moc pozitivně nevyzařuji, ale není každý den posvícení… a po radostech přichází starosti, aby je po čase zase vystřídaly radosti. A tak stále dokola.
Abych se ustavičně neobírala v mysli těmi domácími problémy, snažím se něčím zaměstnávat a moc se nekochám. Ani mi to, pravda, příliš nejde … a tak jsem se pustila i do starších restů a mimo jiné konečně namalovala Ještěrce u mne vyklikané kolo štěstí … nechci ho nazývat mandalou, není tak velebné a nevyráběla ho šamanka , ale Zuzi…
Chtěla jsem ještě zmínit dvě drobné příhody, které mi udělaly radost….
Včera večer mi někdo volal z neznámého čísla. Volající žena se mi nepředstavila. Hlas neznámý, ale přece povědomý. Tykala mi a svěřila mi, že byla na obřadu, kde jsem mluvila. Nejprve mne nepoznala, protože mne neviděla moře roků, ale pak přece. Podle hlasu. Líbila jsem se jí. Prý nejen zjevem, ale hlavně mluveným projevem, barvou hlasu, stylem. No, koho by to nepotěšilo … nedávno jsem o tom psala … najít si na druhého čas… Nakonec mi svoji totožnost prozradila. Začínali jsme spolu ve fabrice. Já v modelárně, ona na telefonní ústředně. Obě svobodné holky a docela jsme se spřátelily. Pak se slečna Falkenhauerová vdala a odstěhovala. Od té doby jsme se neviděly. Až teď, ovšem trochu jednostranně … Je to moc milé, dala si tu práci a přes několik osob se dostala až k mému bratrovi, kterého přesvědčila, aby jí sdělil číslo mého telefonu a takhle mě překvapila….
A druhá příhoda. Vím, říká se, že muži dnes nejsou všeobecně příliš galantní, ale myslím si, že největší vinu na tom neseme my ženy. Jsme mnohdy málo ženské a nejsme dostatečně … jak bych to řekla … vznešené? nebo vznosné? prostě muž by měl být naší osobností tak ovlivněn, že by neměl jinou možnost než radostně pomáhat, dávat přednost a tak… asi se smějete, ale já to tak trochu vidím, snad ty chlapi nejsou tak úplný dřeva a mají ještě cit pro situaci … Mám i několik speciálních příhod. Třeba … když vám auto zastaví v prudkém kopci mimo přechod a řidič pokyne abych si přešla … nebo nebo … dnes: byla jsem v lékárně a přede mnou nakupoval docela sympaťák v mém věku s dvěma berlemi. Dalo mu to více práce než si všechno uspořádal, a tak jsem stihla nakoupit i já, odcházím a on nelenil a i v tom ztíženém stavu mi krásně otevřel dveře a dal přednost. To mě tedy dost překvapil. Pokynula jsem mu hlavou, hezky poděkovala a s pocitem královny opustila prostor lékárny. A pak přijde člověk domů a zas se stane služkou pro šestnáctiletýho frocka. Brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr zuzi.
jů, to je nádhera!!! a ty ještěřičky tam 🙂 jo, gentlemani ještě nevymřeli, zdá se, pár jich zbylo 😉
tak jo :o), zítra dojdu na poštu. vypadá to trochu jinak než na fotce… je to na bílém papíře a barvy jsou výraznější, kontrastnější…
těšim se těšim 🙂
Ano, možná ta starší generace má cit pro situaci, ale moji vrstevníci jsou leda sarkastičtí frajeři (rozuměj sráči), kteří si myslí, jak jsou strašně vtipní, ale ještě se nestihli ani dovtípit pravidel slušného chování – o nějaké galantnosti nemluvě!
A čí je to vina? Matek! Že jim to nevštípily do hlav a že jim celý život dělají jenom služky! Tak, už aby se mi narodil ten syn a já se mu pomstím za všehcny ženy – vychovám z něho stejného idiota, jaké potkávám dnes a denně!!!! Tak.
Muris, neházej to na nás matky. Máme na tom svůj podíl, nepopírám, ale ještě tu jsou otcové a rodinná atmosféra. A geny, kořínek. S dcerou jsem si také vůbec nerozumněla a nechápaly jsme se navzájem, a teď jsme nerozlučná dvojice a mluví o společné krvi. kdo se v tom má vyznat?
otcové? Zuzi! Oni se na celé výchově podílejí maximálně finančně a jako bubáci! Představ si, co by z těch chlapů bylo, kdyby je vychovávali chlapi??!!! 🙂
otcové … ty se na tom podílejí třeba jen svou existencí a svým životním postojem. a taky chováním k ženám, svými modely chování . děti to vstřebávají a buď převezmou třeba i nevědomky anebo se zatvrdí a jsou schválně opační. je to individuální a ze všech faktorů, které na ně působí doma a venku si každý upeče vlastní “koláč” a ještě to není nafurt. také bych chtěla pro syna vzor, autoritu, ale kde ji vzít, když jich je tak málo a když je nějaká nablízku, tak je pro mne …”nedostupná” z různých důvodů … někdy ten život nejde a nejde …
jo, to máš pravdu 🙂 ale já si nedovedu představit, že by si nějaký můj kamarád vzal pod svoje křídla mého syna!!!! co by z neho bylo? ještě větší tragéd jak otec! uaa….no, ja jdu radši makat 😀 dnes bych vraždila!
tragéd… teď jsi mě rozesmála, tragéd nebo komik, nevím koho bych volila … jo, já bych si dnes také potřebovala zchladit žáhu, stříhám ručně živý plot tak snad mě to přejde…
Tak to už jsme dva, kdo mají tenhle výrobek od tebe 🙂
..a ještě má Tosk obrázek, ale to je sluníčko …