…
Před více lety jsem nad tím kroutila hlavou. Dcera pracovala v Hannoveru jako chůvička u velmi dobře situované rodiny a každý týden, v úterý a čtvrtek, chodila s bandaskou do místního konzumu pro polévku. Přišlo mi to legrační, vždyť není žádný problém si polévku doma uvařit a o hodně lepší než je taková ta hospodská… ale v té době u nás ta možnost nebyla – chodit s konvičkou pro hotové. A dnes jo, a já jsem dopadla stejně. Polévky mám ráda, a vařím je často, ale není nad to, když člověk přijde k hotovému. Přiznám se, že z jídla, které uvařím sama, nemám takové potěšení, jako když jím z cizího" . A tak tam občas také zajdu. Dnes kuchař u řezníka uvařil boršč, a tak jsem si vzala rovnou dvě porce. Boršč je moje nejoblíbenější polévka. Ale ten řeznický byl jiný než můj. Samé maso, klobáska a uzené maso a zeleniny jen tak poskrovnu. Zalité rozklechtanou smetanou s moukou. U mne je to obráceně, ani ho příliš nezahušťuji a stejně se v něm lžíce opírá o to množství zeleniny a stojí. Ale tenhle byl také moc dobrý a musím se přiznat, že včera mi po sladkém bylo fajn, ale dnes je mi těžko. Asi jsem se najedla za celou širokou rodinu, jak jsem se to naučila zdůvodňovat od Mirky Langerové zde. A stejně jako jí, potvrzuji, že i mně to v současnosti nedělá vlastně vůbec dobře. A tak jsem se spontánně rozhodla, že odpoledne – to mám vycházky, vyrazím na delší výlet přes les do vzdálenějšího města a zpět. Obojí pěšky. A přitom budu přemýšlet o domácím úkolu na zítra. Máme si se synem promyslet a napsat, jak si představujeme vzájemné soužití a co očekáváme jeden od druhého. Ach jo … zuzi
Vzhledem k tomu, že já vlastně nevařím, a ani to nějak zvlášť neumím (asi proto nevařím?), stravuju se zásadně na cizím 🙂
já mám nejradši rajskou a brokolicovou a je mi taky zle!
Dobře děláš Ještěrko – z cizího krev neteče! A Muris, mně asi není zle z boršče, ale z množství… a pak věř tomu: na množství nehleďte …
No, jak bych to řekla… když už mě někdo přiváže ke sporáku… tak to pak nejím :-(. Je mi blbě od těch par z hrnců a bývaly doby, kdy i žlučník protestoval. Zvláštní je, že když uvaří někdo „jiný“, je mi šoufla až potom… protože se normálně přežeru :-)))
jsem pozvaná v sobotu ke kamarádum na veceri, budou delat kure na sampa�ským, já prinesu dort a pití.
už jsem doma z vycházky…Irena: já to mám nějak podobně, jednak jsem nasycená z toho ochutnávání a pak … už to jídlo není takové překvapení, když jíš to, co jsi předtím po lžičkách baštila … nemám z toho požitek…
Babet: To máš teda fajn … to vypadá na trochu slavnostní večeři, ne lecjakou. Já si ani nevzpomínám, že by mě kdo pozval na domácí slavnostní večeři domů a pozvání od muže, který by na mou počest ukuchtil večeři či oběd, tak to jsem ještě nezažila :o)))))
Klokan s tyčí: od tebe tu sice žádnou zprávičku nemám, ale svoji „přízeň“ mi dokazuješ počtem svých návštěv. Tak ti posílám alespoň pozdrav a přeju hezký večer :o)
Ten deomácí úkol je od psychiatra? :))
předpokládám že tvůj mladý čte bložík – znalosti by na to měl mít – aspoň bude trochu v obraze.
naznačuješ jenom něco, ale tipuju že z internátu se neodchází za špatný prospěch, ale za šikanu.
[7] dovedu si představit zadavatele.
zdá se mi že mladý pán byl zatím zvyklý využívat jen fyzické přednosti na úkor okolí, a vlastně není schopný, ani ochotný, se o sebe přiměřeně věku a možnostem starat a podílet se na normálním soužití s okolím. bez nutnosti být řešen na internátě nebo po úřadech.
řek bych že je to na něm – co je schopný nabídnout, a kvůli nikomu za úředním stolem, ale kvůli sobě taky dodržovat. protože to je ne v počítačových hrách, ale v civilizaci normální.
…
já ti sem radši nepolezu, dostávám depku a nevidím řešení, když nějaká strana nechce.
ještě že jsou ti floydi.
[7] a [8] Syn si bložík přečetl po minulé návštěvě pedagogicko-psychologické poradny (dostal to ve škole jako podmínku, že mu ještě dají šanci, mezitím několikrát porušil dohodu a už bydlí v jiném městě) a další lahůdky. Sem jsem o tom nepsala a ani se to nedá, je to zvláštní zážitek. S tím psychologem. Zažila jsem už dva, každý je úplně jiný. Tenhle má zvláštní metody. Na všechno odpovídá otázkou a když jsem se zeptala proč se stále jen táže, tak zase odpověděl otázkou :o).
Šikana v tom není, ale to co píšeš je pravda. Nedá se s ním normálně žít a normálně promluvit. Žije na můj úkor a je hrubý. A také líný. Vidím to zatím spíš beznadějně … a taky propadá.
..kamarádka má recept od príbuzné, tak ho chce vyzkouset- bude to premiéra….tak at se ten, kdo te pozve, uz objeví, na co ceká? : – ))
babet ……. to by mě také zajímalo, na co čeká … řekla jsi to hezky … :o)
mozná je tvuj syn na nesprávné skole, mnohdy skolní systém nedokáze ani rozpoznat, co by kazdého bavilo a pak je z toho frustrace…ale nemusis dál rozebirat, to me bezprostredne napadlo.
Pedagogicko- psychologická poradna? Známe…. navštěvujeme od 1.tř. ZŠ do dneška. K tomu ještě jednu psycholožku a docházíme každou středu do spec.školy na doučování… Po 5i letech seknul s aikidem, nestíhá. Přitom já osobně si myslím, že to nezabírá… 🙁
Děkuji za pozdrav, já jen z povzdálí sleduji a v pravou chvíli se do věcí vložím. 😉
[13] já v tom vidím jistou MALOU naději… i přes to všechno … alespoň spolu komunikujeme přes prostředníka a já mohu říci ÚPLNĚ všechno co si myslím, že je podstatné.
[14] Prosím, rádo se stalo :o)
s tema polifkamato neni lenost ale zvedavost 😉 Ja rada experimentuju a je maloco cemu reknu ‚ne‘. Domaci jidlo mne bavi stejne jako restauracni, bufetovy, ulicovy…nahodny..jakykoliv 😉
spoon,jo, pro mě je to taky takové malé dobrodružství ale nejsem žádná vybraná gurmánka, mně chutnají hodně i úplně obyčejná jídla v obyčejné hospodě :o) nebo kdekoli jak píšeš