…Vzpomínáte? Tady jsem se na vás obrátila s prosbou. Ano, hledala jsem mantru, poučení, citát nebo báseň do budoucí vlastnoručně vyrobené knihy.
Ráda bych Vám zúčastněným poděkovala za náměty – Ještěrce, Toskovi, Arminovi, Babet, Brtnímu ledníkovi, Sunfreedoovi a Jirkovi.
Přemýšlela jsem, jak bych na podobnou prosbu reagovala já, kdyby mne někdo požádal. Myslím si, že bych zvolila myšlenku, která říká něco mně, kterou bych použila já sama pro sebe. Těžko bych asi hledala motto vystihující osobnost žádajícího, mohla bych se o to pouze pokusit s výsledkem nejistým… neznáme se tak do hloubky. Proto jsem vlastně byla velmi zvědava … na vaše malá osobní vyznání. Mám radost ze všech. Zde jsou:
- Om many padme hům (překlad: Ó klenote v lotosu, ať jest) – Mantra nekonečného soucitu, v buddhismu nejpoužívanější mantra
- Stářím stromy sílí
- Keep it real (Pokračuj v tom nebo Drž si styl, Buď svůj…)
- "Ve vesmíru má jedině fantastické naději stát se skutečností" Teilharda de Chardin
- Každá hodina je vzácná, nečekej na příhodnějši dobu, neboť si nemůžeš být jistý, že ji budeš mít někdy znovu. Sv.Kateřina Siensá (od Babet jsem dostala víc citátů, tenhle mě oslovil nejvíc…)
A tak jsem se zamyslela… knížka … ano, to by chtělo asi trochu delší útvar než jen několikaslovnou ideu. V tom smyslu mi vyhovoval poslední citát, který jsem dostala od Babet – a byl mi i velmi blízký svým smyslem… ale je to jen citát… co zkusit najít krátkou výstižnou báseň šitou mi na míru? Těžký úkol, když mi vůbec nic nepřicházelo na mysl. Zkouším tedy dle rady Toska najít básně Holana nebo Skácela. Věděla jsem, že existuje web, kde každý den uveřejněna jedna báseň … hledala jsem dlouho, tak i jinde. I v knihách.
A nakonec jsem svou báseň objevila. Tady je:
I když
I když mi, lásko, stále unikáš,
jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě!
Tak jako vodopád:
i když jej stále opouští voda stále táž,
on stále zůstává na tomtéž místě.
Vladimír Holan
Ze sbírky Bolest (1965)
Objevila jsem i tuhle, ale ta I když mi padne více. Díky, Zuzi
Chci to slyšet
Na dně každé písně, i té nejsmutnější, na dně každé sklénky něco tiše cinká. Někdy víc a jindy jenom málo. Chci to slyšet. Bůhví co mne nutí, ale musím čekat na cinknutí, jinak by se moje srdce bálo.
Jan Skácel
Ze sbírky Co zbylo z anděla
..pridám citát který mi je nejblizsí: Pricin (r,c, n jsou s háckem) se a buh ti pomuze..ten zmínený vybraný citát od Sv. Kateriny Sienské bych zvolila za sebe taky jako císlo 1..zrejme telepatie funguje 🙂
Ahoj Babet, tak tenhle citát dobře znám a věřím tomu :o)
já nevim. Všechno mi to přijde takové patetické a mimo reálie. Tváří se to intelektuálsky a povzneseně, ale ve skutečnosti je to přece o něčem jiném 🙂
Jo Skácel, s ním jsem si vlastně začal díky Jurovi Pavlicovi a Hradišťanu – lepší CD než Slunovrat snad nenatočili (http://www.hradistan.cz/cd16.htm). T.
Kočko,už jsem ti zařídila ten favicon ;)))
Muris: jo, zdá se to tak, ale já jsem na obě strany. Mám ráda patos a básně přestože reju většinou čumákem v marastu :o)
Tosk: Znám :o), nejraději mám Vodu. A víš, že JP nemá rád, když se mu říká Jura? Doma mu musí říkat Jirko :o)
Ještěrka: Konečně jedna dobrá zpráva! Už jsem myslela, že půjdu spát se splínem jako … jako hovado :o) (já to tak říct prostě musím!!!)