…
Prvomájová vycházka mě opět zavedla na starou oblíbenou trasu. K lesu a kolem rybníka zpět. Chodím ji i naopak. Zdálo by se, že chodím jen proto, abych chodila, ale to je mylná představa. Pokaždé je to jinak.
Mám obyčejný fotoaparát a vyfotografovat ptáka je pro mne nadlidský úkol. Nedávno ale jsem vyfotila na zahradě línou kosici. To byla doba, než se uráčila zvednout křídla a odletět… Hmmm, ale mrtvý pták se fotí dobře. Tohle je červenka obecná, nebo také lidově čermáček. Ležela v suchém listí poblíž příkopu. U lesa.
Opět u rybníka. Rybáři si nelení a lavičky si stěhují od hráze až kdovíkam. Tahle ale přenesena nebyla . To vím určitě, protože je na místě, kam chodí chytat kamarád a ten mi prozradil, že tahle sem přímo připlavala. Nějaký specialista ji totiž hodil do vody a ona doplula až sem. Ke kamarádově radosti.
A tak si na ni sedám a dívám se na vodní hladinu a ještě dál. Slunce pálí, ryby vyskakují z vody a já jsem široko daleko jediná osoba, která se tu nachází. Je totiž něco po 10. hodině, a u nás je zvykem chodit na procházky po obědě.
Na hrázi. Fotografuji cestou květiny a tenhle jitrocel vypadá na fotce docela zajímavě. Je to důkaz, že jsem stále ještě u rybníka, ale už dlouho nebudu. Mířím k domovu.
Travnatá cesta přes louku míří na pole. Moc často se tudy nejezdí, a tak pampelišky vykvétají i v obou travnatých kolejích. Jsou to takové zajímavosti … ve vyježděných kolejích rostou květiny při zemi. I pampelišky vědí, že stvol nemají vyhánět vysoko k nebi, proto se jejich žluté terče krčí těsně u země.
Tady to vidíte také. To už je ale vyježděná cesta k rybníku. Tady v kolejích neroste nic, ale do mezery mezi nimi si už pampelišky troufnou. Ovšem pro jistotu nevystrkují hlavy moc vysoko, zase jsou jen u země. Ale na obou krajích cesty to už neplatí.
A ještě malý dodatek. Letos po mnoha letech jsem zůstala na prvního máje nepolíbenou. A můžu si za to sama. Už podruhé jsem se zapletla s tou virtuální osobou, která mě navnadila jednou skutečnou romantickou schůzkou…. nemaje rozumu srdci neporučíš … zuzi
Zdravím zuzi 🙂 krásnej fotoseriál, teda až na mrtvýho ptáčka… fotka se povedla, ale ta smrt na mě působí trošku depresivně, zvlášť když je to ještě ke všemu první fotka, která na mě bafla 🙂
Ahoj ještěrko! To mě mrzí, že jsem tohle neuvážila …, mrtvé živočichy budu od teď dávat až na konec. Slibuju :o)
Chudáček čermáček!
podle fotek vidím, že chodíš do přírody. To je pěkný.
[3]Iv, smutný to je, ale je to život se vším co k němu patří :o)
[4] TS, neříkej, že ty nezajdeš :o), bez přírody a lesa bych byla jako “zvíře v kleci” a pak … poznávat duši krajiny je obohacení života, ale to jen, že to tady takhle se snažím nějak popsat :o)
, jinak to je úplně obyčejná a samozřejmá činnost …
[5] chodím moc rád 🙂 nic lepšího neznám.
[6]a já s tebou souhlasím, také nic lepšího neznám :o)