Michal Cihlář – tvořím nonstop

pocity Chystala jsem se dlouho – napsat o něm a nyní odkládám všechny náměty, které mám v mysli a nafocené květiny, vše jde stranou. Přišel podnět – v příloze LN Pátek z 27.4.2007 jsem poprvé pohlédla na fotografii do jeho tváře. Ano, tak nějak jsem si ho v mysli vizualizovala, ale stejně jsem to nečekala. Že se jeho tvář, vlastně to co vyzařuje, bude tak přibližovat mé představě.

(Nevím jak vy, já když cokoli čtu, cokoli slyším, běží mi v mysli souběžně film. Barevný neozvučený film. Krajina, lidé, prostředí. Vlastně jsem si velmi dlouho tohoto jevu nevšimla, považovala jsem ho asi za zcela samozřejmý a vědomě jsem ho nevnímala. Kdoví, kde se berou ty obrazy … někdy se na ně soustředím a usmívám se … )

Nyní se ale dívám na Michala Cihláře, dívám se na terochu ustaranou tvář dělníka umění, který zcela soustředěn na práci pozvedá hlavu a vzhlíží do kamery … výtvarníka, dokonale zvládajícího své řemeslo grafika, zcela oddaného své práci. Vnímám tvář poctivého a pracovitého člověka s tvůrčí invencí, který snad ani nepatří do dnešní doby, ale do doby, kdy slovo umělec znamenalo něco trochu jiného než dnes. Znamenalo svědomitost, opravdovost a pečlivost a znalost řemesla a umění značilo práci na objednávku. Zakázku. Ale ta nadstavba , krása a myšlenka tam byla i tak. Přestože se nejednalo o svobodné umění, to tam bylo spíše skryto, někdy záměrně. Ale já mám tohle umění raději, je mi bližší než leckteré postmoderní excesy – projekty nebo objekty, vizuální umění ( to jsou jen některé z pojmů, které se dnes užívají) – mnohých současných výtvarníků nebo výtvarných úderek. Vím, je třeba na sebe upozornit, bez toho humbuku kolem se to snad neobejde… Mému cítění je o něco bližší užité umění". Více než jednoúčelné obrazy a objekty mám ráda třeba ilustrace a záleží mi na tom, co vnímám ve svém okolí, co mne obklopuje – architektura, hrnek na kávu, poštovní známka …

Jednu část tvorby MC znáte všichni – Michal Cihlář je autorem jednotné grafické koncepce vizuálního stylu pražské ZOO vytvořené technikou linorytu, na níž je založen jeho dokonalý výtvarný projev. Kromě toho je tvůrcem knižních a novinových ilustrací, návrhů hudebních bookletů, akcií, poštovních známek a exlibris. Jeho autorský rukopis je nezaměnitelný, daný částečně i používanou grafickou technikou. Již dlouho obdivuji krásu, styl a dokonalost jeho ilustrací – barevných ilustrací, a moje úcta a obdiv se znásobily po setkávání s jeho osobitými a výraznými produkty" vyrobenými v rámci zakázky pro ZOO Praha. Perfektní práce na zakázku!

Proto mne před cca 1-2 měsíci zaujala v LN zpráva, že po deseti letech promění pražská zoologická zahrada svůj styl – byla to zpráva o konkurzu, který vyhrál Vladimír Veselý.

V článku z pátečního magazínu LN se o té věci píše též, ale je tam jen poznámka v závorce: dnes už pro zoologickou zahradu nepracuje. V LN toho samého data najdeme ale také zprávu, jak to je – MC ZOO Praha zažaloval z neoprávněného užívání svého loga. Neznám pozadí, a proto nesoudím. Jisté ale je, že Cihlářovu práci pro ZOO je stále vidět, přestože již nespolupracují …

Ale zpět k mé inspiraci, fotografii a textu v pátečním magazínu

V článku s podtitulem Nový smysl, nový život, je představen nejen pan Cihlář, ale i jeho paní, výtvarnice Veronika Richterová. Možná vám také neušly její zvláštní neobvyklé artefakty z plastových lahví… myslím, že já jsem je viděla někdy? v TV…

Oba budou mít co nevidět společnou výstavu v Umprum (od 24. 5.) s názvem Zvěrstvo.

Kromě osoby pana Cihláře mne v článku zaujal motiv recyklace a úcty a pokory před starými použitými věcmi, které ještě mohou dále sloužit. Nemusí se vyměňovat za nové. Je to pravý opak konzumu a trochu povrchní módnosti. Dovolte, abych citovala závěr textu:

Hned vedlejší místnost obývá Veronika Richterová. Zasvěcenec její ateliér pozná snadno: u stropu, zabalen do fólie, totiž visí průhledný křišťálový" lustr. První dílo, které výtvarnice vyrobila z PET lahví. Původně jsem pracovala dole v kuchyni. Ale některé věci, co smrdí, dělám venku," vypráví paní Richterová a ukazuje mi další vynález -mističky ustřižené z obalů od džusů nebo mléka Tatra, které slouží jako úložný prostor pro nejrůznější drobnosti: Fascinuje nás, když se nejrůznější věci dají použít znovu. Tím, že je použijete v jiných souvislostech, jim vtisknete nový smysl. Dáte jim nový život." Vždyť i ty rámy pro připravovanou výstavu by manželé mohli nakoupit nové."

A ty mističky a rámy najdete i na přiložené fotografii. Ofotila jsem ji. ….

Dobrý, ne? Já tedy smekám. Zuzi

…Ještě jsem si vzpomněla, že loni oba výtvarníci vydali fotografickou knihu se záběry, detaily z Kuby … ale to už si vyhledejte sami :o)