…
Probudila jsem se kolem šesté hodiny a znovu jsem usnula. Zdálo se mi něco nepodstatného, co mi vůbec neutkvělo v mysli, jen nějaká vzpomínka na ztracené a znovu nalezené náušnice a pak už nic. Znovu jsem otevřela oči před chvílí a bylo mně docela slastně. Slunce nahlíželo do místnosti a já jsem si představovala různé příjemné věci. Tedy zážitky, které by mohly nastat… Vybatolila jsem se z postele a dívám se z okna. Je to tak akorát. Na prvního máje mi tu před okny do zahrady rozpukne bez.
Tak jsem ho zvěčnila proti slunci a jak tak dumám co dál, napadlo mě, že bych už mohla vrátit na blog ten textík, který jsem v panice nedávno vymazala https://rozvedena.blokuje.cz/519719-hatifnati.php …a už s ním nehýbat. A jestli tu mají mít hatifnati své rejdiště, dopřeju jim to …
Sešla jsem dolů, otvírám PC (musím už vážně uvažovat o nové investici, je to s ním čím dál podezřelejší … včera mi třeba začal nějak smrdět monitor!) a po chvíli i okno a vidím na zahradě jednu z toulavých koček. Tu černou. Nepěstuji si tu ty plaché tvory, neboť by mi rozhrábavaly záhony. Ale respektuji je a tak si jich jen nevšímám. Stejně pouze přecházejí do okolních nepěstovaných zahrad. Tam mají svá loviště.
Zaujala mě ta ranní atmosféra, a tak jsem kočku vyfotila. Fotku jsem neupravovala. Takhle se mi líbí… zuzi
kocka v oparu se mi líbí.
díky, babet :o)
Moc hezké… ale i v metropoli mohou být fajn rána (když ho zrovna nepropásnu)… mám postel na nožičkách a když se ráno probudím vidím rovnou na park a větve stromů mi plácají do oken… a kočičáci by se také našli pokud bych měla po ruce brýle :-).
Tak čtu Ireno co jsi mi napsala … a zjišťuji, žes vyvolala u mne první úsměv dnešního dne…