… Už dávno se chystám zaznamenat vzpomínky na mého milého tatínka.
A dnes jsem měla také chuť napsat něco o mém smyslu pro humor – je trochu drsný. Co jsem si s ním už nadrobila … a nemohu si pomoci. Moje ostražitost vždy časem poleví a já to přeženu. A hned je oheň na střeše… a mám po ptákách …
A také mám ve složce spoustu nafocených kytek. Bílé a žluté okvětní plátky …
A ještě bych mohla napsat o dnešní návštěvě u bábi, s kterou jsem sdílela v nemocnici společný pokoj, …. a také vztahy! … ale dnes, milí čtenáři těchto řádků, už nenapíšu nic. Budu na to mít totiž dost času. Zítra, pozítří, za týden a dále… Mám prodlouženou marodku, protože ještě nejsem zcela fit.
Jenom bych mohla …snad jednu dnešní příhodu…
Motala jsem se na cestičce vedoucí podél řeky a přemýšlela, že bych se mohla někoho zeptat, kde je ulice Svatopluka Čecha. Nebyla jsem si totiž docela jista, kde mám opustit tu stezku a přejít řeku. Tipuji si protijdoucí ženy a muže a vtom v dálce uvidím běžce v tílku a trenýrkách. Toho jsem si vybrala. Byla jsem zvědava, jak bude reagovat, když ho zastavím a budu žádat informaci. Jestli bude vyklusávat a bude nervózní nebo tak vůbec… Ano, chvíli si na něho počkám. Jen nepropást tu správnou chvíli, aby mi neutekl … Co chodím na bloguje, dověděla jsem se o běžcích spoustu zajímavých informací. No, třeba jejich priority. Jsou dvě. Čas a boty…. No, to nic. Už se blíží. Vystihuji chvíli a zdravím a ptám se. Nezklamal mne. Zastavil se sice, ale jeho první reakcí byl pohled na hodinky a pak hned se díval roztržitě střídavě na mne a tím směrem, kam se chystal běžet. Odzbrojila jsem ho ale úsměvem, a tak roztál a snažil se poradit. Nevyklusával. Vysvětlil mi celou cestu tak podrobně, že jsem si nezapamatovala z jeho výkladu skoro nic. Vlastně vůbec nic… Potěšilo mne ale, že už tak nespěchal. Proto jsem se mu nakonec s úsměvem omluvila za zdržení. On se zasmál, koukl na hodinky, mávl rukou a nasadil zdrcující trhák…
Cíl cesty jsem nakonec zvládla klasickou moderní metodou. Navigací mobilem a posléze máváním z okna….
A pokračování zítra … zuzi
chápu, ve velkoměstě člověk snadno zabloudí :-))
Jsi Ty ale vychytralá mrška 🙂
Rowdy, mám tušení, že víš o jaké velkoměsto se jedná :o)
Gombo, beru to jako kompliment :o)