…
Nebo snad ano? Ale ano existuje, ale pro nás, co se pinožíme v běžném životě a nejsme náboženští horlivci, kteří se rozhodli zasvětit život tomu nejhlubšímu poznání, není možné dosáhnout stavu trvalého štěstí. Štěstí vždy přichází jen na chvíli, na okamžik , a zpravidla neočekávaně. A to je právě to krásné… A když už se ocitneme v tom správném voze a přijde ten okamžik, ten stav bychom si měli procítit a nekazit si ho zbytečnými myšlenka mi na to, co bude potom … vždyť na potom budeme mít čas až to potom bude aktuální …
Ale nevyjádřila jsem se zcela přesně, použila jsem slovo pinožit, které značí bezesmyslu jen tak životem těkat a konat třeba nesmyslné drobné věci stále dokola a neužívat si to, prostě jen slepě žít… a to není smyslem života, nějak ho projít od začátku do konce, jen aby byl prožit, aby byla ukrácena chvíle, to ne … lidská existence má jistě smysl hlubší než žít život jako živočich bez nadstavby citu, lásky a těch ostatních věcí , snad bych to mohla nazvat duchem… ale duch je prý i hmota, tak opravdu nevím jak definovat to NĚCO navíc …
Ale stále kolem toho obšlapuji … mluvím o cestě životem … 13. ledna jsem dostala nejmilejší vzkaz tady na bloguje. Vlastně nevím od koho, ani jestli můj blog ještě navštěvuje, ale zato vím, jak autor vzkazu vypadá, a to je velmi milé. Občas se na něho chodím bezdůvodně dívat :o). Mám ráda taková opravdická tajemství, která jimi zůstanou, nebudou odhalena… a omlouvám se, že zveřejňuji tak velmi osobní text, ale nedávno jsem o tom psala, v tom textu o hatifnatech … – tanec na okraji propasti, vzpomínáte???…
"Ahoj!Musim se priznat,ze ze vseho nejvic me zaujalo takove to zvlastni zaujeti, s nimz si klestis cestu,poctive a s jistym puvabem,skoro bych rekl elegantne,misty zbytecne(mhm)posmutnele.Vlastne jsem ti chtel podekovat,ocitl jsem se tu uplnou nahodou a – velmi me rozradostnilo vedomi, ze jsi a sve videni dokazes takhle ..vyjevit. Mhm,nejsem dnes obratny.Preju hezky casy, hned jak to pujde, nejlip do minuty po tom, co doctes tyhle radky,ktere mely/maji byt pozdravem pro tebe!"
Tak tohle je jeden z mých okamžiků štěstí. Když je mi smutno, jdu se podívat na fotku tajemného muže, který mě potěšil svým vzkazem. Ale nekochám se příliš dlouho, nenechávám se unášet hezkými slůvky a představami…. Vím, že kdo uvěří klamu pocitu trvalého štěstí, klamu, že štěstěna bydlí v jeho bezprostřední blízkosti, ten si nedovede užívat ani ty slastné okamžiky jejího doteku … Zuzi
To je moc krásný, to co ti onen neznámý napsal. Naprosto souhlasím s tím, že štěstí si máme užívat a neřešit, co bude potom, dokud to potom nebude… Zbytečně bychom si ten prožitek z toho momentálního štěstí kazili. Vím dobře, o čem mluvím a tak ráda bych se z toho na blogu vypovídala, ale nemůžu, protože by to jednomu člověku ublížilo, a to bych v žádném případě nechtěla.
Díky,Ještěrko za komentář, máš pravdu, někdy nejde zde vypsat se ze všeho … a ještě něco … přimlouvám se za ty pochvaly … veřejné nebo neveřejné to už je jedno, jo, pochvala to je pohlazení … někdo ji ale ze sebe nevypraví ani kdyby ho mučili :o))))
to je přesné, ani kdyby ho mučili :))
tak, tak …jsou to mučedníci… nepochválej a nepochválej