Nemocnice počká

co mi chybělo …  pelmel o hudbě

[Hájíček a Buriánek (Krucipüsk a Sunshine)… ] a jiné

Do nemocnice jsem odjížděla v neděli krátce po poledni. Měla jsem za sebou páteční 2 hodiny spánku. Myslela jsem si, že si v sobotu ve dne zdřímnu, ale nešlo to. Musela jsem jít zase do práce a zařídit před nástupem do nemocnice ještě nějaké záležitosti, ovšem všechno jsem stejně nestihla, takže mě nikdo nepochválí jsem si v duchu říkala –  ! a jak se ukázalo později, předvídala jsem moc dobře … na mé dvě před a pooperační smsky mi neřekly kolegyně ani popel. Jo, jo, ne všichni mě mají rádi a nápodobně … no, a ve zbytkovém času jsem pořádala věci doma , a tak čas rychle dospěl k jedenácté večerní, tedy k Noci s Andělem. Tenhle pořad mám ráda, ale málokdy se na něho dívám. Syn chce být se svými idoly sám, a tak obyčejně jdu spát. No, svět se nezboří… Tentokrát chatoval jinde a já zbystřila. Tomáš Hájíček a jeho kumpáni – Krucipüsk!

Miluji toho neandrtálce, i když teď zrovna vypadali hoši jako pseudoosádka neznámého zájezdního parníku. Ale co, ať má Tomáš holou hruď a koženou bederní roušku nebo pruhované triko, je to stále ten samý případ. Neuchopitelný živel. Přímočarý dravý pravdivý v hudbě. Nekalkuluje. Takové milé zvíře.. Jako on , věřím  tomu co dělá. Tuším to. Poctivý řemeslník temnoty. Žádné falešné imidž. On je s tím na pódiu srostlý. A má strašně milej úsměv…   :o) … když se zrovna netváří jak bestie. Nejsem právě ctitelka jeho milovaných atributů, jsem ale velmi ochotna je v jeho podání ne snášet, ale prociťovat, … prožívat naplno s ním. Asi tak. Jenže ten Anděl tam měl pozvanýho nějakého doktora a nebylo to k poslouchání, zvláště když se člověk chystá do nemocnice. Prostě jsem usnula a když jsem se probrala a zase to samý, šla jsem do postele. Jo, takže jsem o to přišla. Nemáme friťák, mikrovlnku, auto ani video. Někdy mi to video chybí, ale obejdu se….

A v neděli jsem jela do nemocnice autobusem. Já nevím, proč se každej  dnes otupuje tou hudební kulisou. Pak si nedovede hudbu vychutnat, když ji neustále konzumuje a přejídá se jí a přitom dělá společně ještě spoustu jiných věcí. Ta dobrá hudba si to nezaslouží. Slyšíš ji v autobuse, v obchodě, v restauraci, v nemocnici na příjmu, v práci. Vlaky, banky a pošty zatím zůstávají stranou… naštěstí. Já jsem v práci sama a nemusím rádio poslouchat. Ty hrůzy. Ale neposlouchala bych tam ani Cohena  nebo Hegerovou nebo něco podobnýho jako kolegyně dole, která tak asi prezentuje svůj vytříbený hudební vkus. Je mi jedno kdy a jak kdo poslouchá hudbu, ale já si do toho mluvit nenechám. Hudbu hezky o samotě a nic přitom nedělat. Nanejvýš podlehnout rytmu a zakřepčit si. Také na nemocničních pokojích existuje ta možnost. Poslouchat rádio. To hned  s příchodem řeším a spolupacientce sděluji, že rádio poslouchat prostě nemohu, protože bych se z toho zbláznila. A to si zatím nikdo nevzal na svědomí…

V neděli jsem ale měla na chirurgickém přijmu s hudební kulisou zážitek příjemný. Což mi dodalo dobrou náladu. Zase jsem po čase zaslechla moji nejmilejší píseň    John Lennon Woman  … teď jsem si ji dostala chuť poslechnout. Našla jsem ji na téhle adrese :

http://www.youtube.com/watch?v=A3deToKl_Dg. Tohle video vidím poprvé a okouzlilo mne….  V tuto chvíli toužím jít na procházku lesem s někým milým ( vysokým nejméně tak 185-200 cm, já měřím 164 no moc se mi líbí vysocí chlapi  :o)),  zavěšeni v sobě, ruku v ruce nebo se držet kolem pasu nebo kolem ramenou. Jedno jak, jen jít sami v lese, kde slunce pableskuje přes větve na cestu mezi stromy a na nás… Už jsem tomu byla docela blízko. Napsal mi neočekávaně do nemocnice A., o kterém jsem zde zmiňovala nedávno, myslela jsem, že už se neuvidíme a hle, netrvalo ani 2 týdny a ozval se, jestli se může stavit, má čas noc a půl dne, že bychom jeli na výlet … překvapil mne … na výlet bych teda jela až bych brečela …a teď po tom klipu obzvláště, ale přednost by měla romantika, tak prosím, nejprve ta romantika …

Ale zpět k tématu. Chyběla mi hudba, a tak jsem dnes místo všeho poslouchala v televizi hudební pořady. Na Primě T-Music  a  pak navazuje na ČT2 Pomeranč a hned poté byl odvysílán záznam živého vystoupení SUNSHINE z festivalu v Clermont-Ferrand/FRA z léta 2006, součástí záznamu bylo i několik klipů Suns.

 Líbí se mi moc i výrazný frontman Sunshine Karel Buriánek – řečený Kay. Vysoký ne anorektický šlachovitý chlapík s ostře řezanými rysy obličeje připomínající výrazem  indiána na válečné stezce. Výborná stylizace, účes… Charismatický chlapík. On i ostatní střídmí ve výrazu, ale nasávám do sebe každý jejich pohyb. Mají v tom jasno. Vše je jak má být. Nikdy jsem je neslyšela v tahu, vždy jen jeden klip. Nyní jsem měla konečně možnost si udělat obrázek, první pocit… Vnímám celý koncert jako jeden kompakt, zatím nerozlišuji skladby, slyším jednotný styl, je to velmi kompaktibilní a má to koule. Roztančilo mě to, ale to ten rytmus, musela jsem se hejbat. Nemohu posoudit nakolik se to něčemu podobá, používají-li nějaká hudební klišé, ale působí na mne celkově dobře a vyváženě. není to laciné. Má to silný potenciál…. Viděla jsem i dva klipy po koncertu. První kousek, starší Victim is Another name for Lower se mi líbil víc než ta nová věc z  alba Dreamer: Top! Top! The Radio!

… No, nic, Tomáš i Karel , tedy jejich Krucipüsk a Sunshine vydávají velikonoční desky – Ahoj a Dreamer… proto jsou najednou v TV, mohli by být i častěji …. Zuzi

Zdroj fotky: http://www.muzikus.cz