Nevšední zážitky

dvaDnes jsem poprvé dělala besedu pro postižené děti ze speciální školy. Setkávám se s nimi celkem pravidelně, ale dnes přišly všichni *)- 16 dětí. Poprvé. Bylo pomalu stejně učitelů a asistentů jako dětí.   Nemám na to školení, ale citem se snažím si poradit. Mluvím v krátkých větách, srozumitelně, výrazně, nahlas, gestikuluji, ukazuji, volím základní slova a jejich pozornost držím stále tím, že poptávám jejich odpovědi, byť třeba jen ano, ne. Měla jsem docela radost – zdálo se mi, že děti se nenudily   :o).  Zvládla jsem to.

Odpoledne jsem měla obřad na smutečce. Někdy jen úvod a zakončení, to když mluví kněz. 

– Dnes u nás sněžilo jak o překot, a už jsme si odpoledne na smutečce mysleli, že kněz nedorazí. Stihl to na poslední chvíli. S tímhle chlapíkem jsem se ještě nesetkala. Je z trochu vzdálenější obce. Mladej (cca 30-35 let  ?) vysokej trochu zarostlej chlap. Přišel v džínách a lehké džínové bundičce. Sympaťák na první pohled. Jak bych to řekla …. imponoval mi svou pevností a otevřeností. Klidnou jistotou. Působil tak. Mluvili jsme a soustředil se na hovor, poslouchal, díval se klidně do očí, netěkal. Prostě radost ze vzájemné komunikace. Mělo by to tak být  snad vždycky…?, ale není. Každej někam spěchá a schází právě to klidné soustředění, naslouchání. I já jsem často stejná, nechám se strhnout, skáču do řeči, chvátám… je to chyba. Pak člověk přichází o krásu momentálního prožitku a okouzlení z přítomné chvíle… Šla jsem si poslechnout jeho řeč. Mluvil neobvykle civilně. Vyprávěl o Kristově zmrtvýchvstání (Matoušovo evangelium). Použil občas nezvyklá slova , třeba šok a průšvih. Chvíli jsem si zvykala na ten nečekaný přístup, ale pak už jsem o tom nepřemýšlela a nechala jsem se unést. Poprvé jsem vydržela ve studené síni a poslouchala. Nejsem věřící, ale jeho líčení té události svýma očima mě strhlo. Bylo zajímavé, že se nepodbízel, byl přesvědčivý a  přece tam nechybělo to … tajemno …… Po obřadu jsem mu krátce řekla,  jak jsem to prožívala a jak mě překvapil svou zdánlivou strohostí, ale současně samozřejmou neokázalou spiritualitou, která zaujme nejen toho, kdo chodí do kostela. Byl rád za ten zpětný pohled. Řekli jsme si úplně normálně že se těšíme, až se zase uvidíme.   :o) Zuzi

 *) všichni, t.j. ne celá škola, ale i ti, co potřebují neustálou péči asistenta.