akce Kulový bleskDnes dopoledne proběhla v zaměstnání akce kulový blesk . Devítiletka v blízké obci měla plánovanou odstávku proudu a vymyslela si, že děti ne malé, ne velké (3.-6. třída) přijedou do našeho městečka a rozdělí se na tři skupiny. A ty party budou dopoledne rotovat mezi třemi body. Pro mne to znamenalo 3 besedy za dopoledne. Přiznám se, že takové netradiční a trochu absurdní akce miluji, a proto jsem se na tuhle událost těšila. Tím více, že mi připomínala známý film Kulový blesk. Mám zkušenost, že když jsem dobře naladěna, jde mi to samo. Dovedu děti nadchnout a improvizovat na dané téma. Dnešní den byl v tomto směru úžasný a každou další besedu se mi mluvilo lépe a lépe. Ovšem, někdy jsem se pěkně ukecla :o). Vím, že z besed si člověk odnese jen pramálo, a tak se člověk musí snažit mnohdy udělat z prdu kuličku. Dnes jsem tedy blábolila dobře. Osvědčuje se mi stará známá metoda strýčka Jedličky. Ne že bych hýkala a kukala, ale pracuji s nimi v interaktivním stylu. Využívám všechny možnosti, aby se mnou komunikovali. Ne hlásit se, ale všichni mohou mluvit najednou, jeden přes druhého. Je to tak lepší. A pozná se, jak na tom které dítě je. Jsem z té divočiny vždycky ještě tak dvě hodiny v tranzu, ale stojí to zato. Není snadné ty holomky zaujmout, ale jsou dny, kdy to jde snadno …
Odpoledne jsem měla obřad ve smutečce. Zemřela náhle paní D., učitelka ze základní školy, mne také učila. Přestože se jednalo jen o úvod a závěr, dalo mi docela zabrat najít optimální styl a zvolit vhodná slova. Nakonec jsem hotovou řeč ještě narychlo ráno zcivilněla , obrala o sentiment. Myslím, že jsem udělala dobře.
Odpoledne jsem plela na zahrádce a přesívala kompost, ale moc jsem tomu nedala. Mám na nočním stolku dvě knihy. Murakami: Kavka na pobřeží a Gaarder: Principálova dcera. Obě jsou netuctové. Na nového Murakamiho se dívám malinko nedůvěřivě. Trochu se bojím, že kniha nebude tak pro mne atraktivní jako Norské dřevo (moje nejmilovanější kniha), a proto stále odkládám podívat se do ní, natož se začíst. Nejdříve zkusím toho Gaardera. Bude to můj první! Hodně jsem o něm slyšela, a tak mne láká. Tohle je však kniha pro dospělé. Zuzi
Zuzi,dobré ráno! Netušil jsem, že i ty a “dřevo” jste kamarádi :-). “Kafku” jsem zahlídl včera v angličtině, začínám o tom pomalu uvažovat. T.
Ahoj Tosku,jak mě čteš?, vždyť já zde o něm píšu pořád… třeba namátkou zde :o) http://rozvedena.bloguje.sk/417695-jsou-chvile.php
Zuzi,docela ráda bych absolvovala Tvé besedy a nechala se vtáhnout do atmosféry, kterou jsi s dětmi vytvořila. Iv
Iv,někdy se rozjedu pořádně a včera se mi to podařilo, děti v tom jely se mnou a já si i vymejšlela, některé informace myslím nezapomenou, no doufám, že ne právě ty vyfábulované …. kdybys tam byla ty, pomáhala bys mě, žádný poslouchání …
To je přece jednoduché,[2] tenkrát jsem ještě všude četl jen O knize od jejich nadšených čtenářů, ale v ruce jsem ji měl až o vánocích a vlastní dojem si vytvořil až poté. A taky mám stále stejně jasno v nerovnici Murakami-Špáta :-).
Jak jen tě mohlo napadnout, že tě nečtu pořádně :o)? Možná jen jsem pomalejší / mimo trendy a víc zapomínám… T.
Tosk,aha, no ono je to asi jiné, když tu knihu máš přečtenou, více to utkví v hlavě … :o)