Intimně se Štěpánkou

:o)

Dnes jsem vstávala v pět hodin. Jako obvykle. Vstávám tak brzo, abych všechno ráno zvládla. Ale  když mám chuť , klidně mohu věnovat půlhodinku slastnému vyvalování ve vaně. Někdy tohle provozuji i odpoledne, ale již  jen velmi zřídka. Když jsem sama doma vystavuji se totiž reálnému nebezpečí, že neuslyším domovní zvonek a návštěva odejde s nepořízenou. Přišla jsem na to nedávno … byla jsem odpoledne doma a přesto se kamarád nedozvonil.  Tak jsme prováděli pokusy a příčinu jsme skutečně objevili – já při tom mém vyvalování a přitáčení teplé vody strkám pod vodu uši a tak relaxuji. Jsem odpojena od reálného světa a neslyším ani ten svůj alarm… o čem jsem to ale chtěla psát?

Aha … takže jsem jela do nemocnice na kontrolu a případně si domluvit korekční operaci zadečku. Vyrazila jsem brzy, měla jsem domluvenou návštěvu u Štěpánky. Známe se z nemocnice. Sešli jsme se na jednom pokoji. Ostatně kdo mě čte pravidelně, Štěpánku zná. Jak se obvykle píše … a prožili spolu mnohá dobrodružství – nevinná dobrodružství! Se Štěpánkou jsme jako vždy probírali milenecké a partnerské vztahy, plány do budoucna a tak co nás napadlo. Tentokrát ale byla změna. Jak k tomu jen došlo? Prostě naše hovory zabředly do intimna a hodně hluboko. Ráda si o těch věcech povídám se ženou, s přítelkyní, ale ne s každou. Štěpánka je teprve druhá moje důvěrnice a s dcerou je tohle téma pro nás tabu. A nikdy nechci aby to bylo jinak. Tohle si řídím citem a ten ví co a jak a s kým. Tedy mezi námi děvčaty … S překvapením jsem zjistila, že Štěpánka o tom tématu hovoří tak věcně a bez přídechu senzace jako já. Je to fajn zjištění. A není úzkoprsá. Nediví se…  a nesoudí.

Na svačinu jsme si dali chléb s máslem a šunkou a Štěpánka mě odvezla k nemocnici. Čekala jsem v přízemí budovy, na konci dlouhé prázdné chodby, u velkého okna do zahrady skoro půl hodiny, pan doktor ještě operoval. Měla jsem výhled až na malý lesík s lavičkou, kde jsme se naposledy viděli s virtuálním L. Trochu jsem vzpomínala, ale nenechala jsem se příliš unášet, jsou to spíš vzpomínky s příchutí trpkou. Stále tomu vztahu nemohu přijít na kloub, ale už nad tím nebádám… proč také? Jen ta blízkost místa mně vrátila do té doby a několikrát se mi sevřelo srdce. Ještě to stále bolí.

Slyším kroky, otáčím se, chodbou přichází paní a míří ke mně. Sjede mě pohledem a nepozdraví. Pobaveně se na ní usměju a řeknu Dobrý den. Odpovídá . Čekáme spolu, sedíme vedle sebe, ona má odvrácený pohled na druhou stranu a nezeptá se proč se nic neděje. Mlčíme obě. Když si stoupnu a otočím se k oknu, cítím její pohled v zádech. Divná žena. Mám ve zvyku v těchto chvílích navazovat samozřejmě hovor, ale s takovou primadonou se na to můžu …. frcna jakási …

Ale už je zde pan doktor a paní sestřička a vcházím do ordinace. Známe se a všichni malinko nevázaně žertujeme. Takový trochu černý humor … snad bych malou ukázku mohla … pan doktor říká.  Já už toho mám dneska dost, už nemůžu, to bylo zadků… odpovídám: Ale pane doktore, je mi líto, se mnou si to trauma taky nevylepšíte (no, jsem tam taky s tím…) a další hlášky. Ráda se s nimi zase vidím … a docela se už těším na další krátký pobyt zde. Sestřičky jsou velmi příjemné a charismatické. Je to úplně jiný kafe, než když jsem zde rodila. Jednali s námi tehdá  jako s kusy. Teď se tady i žertuje a vládne zde vlídná atmosféra. Práce se udělá tak i tak a nemusí se u toho člověk tvářit důležitě nebo jako kakabus…  nevím čím to je, pravděpodobně se zde sešly dobré duše. Režim na tohle vliv nemá ..

Já, sentimentální děvče, jsem si chtěla jít ještě vyfotit do zahrady tu naši lavičku. Naštěstí mi jel za 10 minut autobus, a tak jsem se k tomu nápadu nedostala. A tak jsem už doma, mám zatopeno a vidím to na lehkou sprchu a gaučík v kuchyni a televizi. Nebudu si dnešní příjemný den kazit nějakou usilovnou prací … no, snad ještě umyju těch pár kousků nádobí ve dřezu…

Měla jsem v plánu ještě se vyjádřit k těm včerejším perům – ale to by bylo na delší povídání. Hmmm. Nic není tak, jak se jeví. No, jsem tajemná, ale nechám to na zítra. A také jsem chtěla zmínit obsáhleji téma hravost u mužů. Přihlásil se mi totiž jeden klikač… měl zdokumentován klik 13131, ale až na moji výzvu se ozval …ale nechce kolo štěstí, chce něco extra,-  tak dostane propisku. Ostatně, sám si to navrhnul. Chtěla jsem mu koupit nějakou barevnou, LEPŠÍ … ale prodavačka mi stále strkala jen tu tradiční čínu…. někdo prostě nemá rozlet … Ale stejně … kam jsem to dopracovala… Klikači se hlásí sami s roztodivnými  čísly a navrhují si i ceny. No zatím jsou jejich požadavky v normě. Bloguje není žádná erotická seznamka, je to svět plný seriózních občanů.  A tak v tomhle trendu pokračuji. Zajímavá čísla mají u mne stále zelenou! Zuzi ( jo a na korekční zákrok jdu na Apríla…)