… musela jsem to napsat teď hned …
Knihy
Mám ráda krásné knihy. Nemyslím ty od knihaře, vycizelované, autorsky výtvarně zpracované a originální. Ne, na ty teď nemyslím. Jde mi o ty obyčejné knihy, konzumní, a přece něčím výjimečné. Péčí, která jim byla věnována. Není to jen nezbytný materiál … papír, desky, knižní blok, předsádka, na čtivo, je to kouzelná schránka na klenoty. Mám před sebou sérii knih z nakladatelství Argo spisovatele Miloše Urbana. Nečetla jsem nikdy díla tohoto spisovatele, jen nahlížím do prózy Hastrman a Pole a Palisáda. Zatím … Hastrman zatím nevím, musela bych se začíst, nemám příliš pochopení pro fantaskní a imaginativní romány, vůbec mě nebaví romány Jiřího Kratochvíla, ale jsem už možná předpojatá… utekla jsem totiž již ode dvou a dále to nezkouším… Ale Pole a palisáda, to je něco jiného. Na první letmé začtení – jedná se o převyprávění mýtu o kněžně Libuši – jsem okouzlena excelentním literárním jazykem autora, objevenými nebo vlastně danými možnostmi češtiny – jistou vznešeností a současně ohromujícím základním minimalismem. Takového něco jako když se díváte na pevnost Inků Maccu Piccu. Holý monumentální základ, který je daný. Kořeny. Nelze rozdrobit ani nepotřebuje zdobnost aby zaujal. Je to pevný základ, neměnná jistota.
Mám v ruce ty krásné knihy. Laskám se s nimi očima i lehkou rukou. Přejíždím prsty po jejich obalu a objevuji na jeho zadní straně text. Jsou nádherné. Na jejich výtvarné podobě se podílí malíř a grafik Pavel Rút. Všechno sedí, je jak má být. Cením si takových ucelených knih více než superdrahého obrazu. Kolik lidí věnovalo svou energii, svůj drahý čas obyčejné knize pro normální lidi. V dnešní době, kdy se vyrábí věci na jedno použití a pochopení a cit pro celek a detail, pro krásu obyčejných věcí, má smysl jen pro málokoho. Zde za cenu ne vyšší než je běžná cena knihy dostáváte výtvarný vyvážený skvost. K dvojici nakladatelství Meander a Baobab patří i Argo. Není marné žít v téhle době, ač její šíře už nabývá neobvyklých rozměrů a musíme si zvykat, že i fotografie fialového výtvarníkova penisu je vizuální umění. Hm… né že by mě to tedy neoslovilo, pamatuju si to doteď, ale tyhle knihy to je prostě úplně jiný kafe …
Zuzi
Najděte si třeba na www.kosmas.cz nebo argo.cz
Zuzi, dovedu si představit, co prožíváš v přítomnosti knih. Jsem na tom hodně podobně, já knihy miluju, mám jich doma spousty a nedá mi to a kupuju další a další. Když mám novou knihu, musím si jí pořádně prohlédnout, ošmatat, pohladit, prolistovat, někdy si i kousek přečtu, abych se “navnadila” k brzkému přečtení. Často chodím do knihovny “na revizi” a knížkami se kochám. Jen bych si přála mít ještě víc času, abych je mohla všechny přečíst, ale snad to do konce svého života stihnu. A ke kosmasu – tohle internetové knihkupectví mám moc ráda, nenabízí sice úplně vše, co bych chtěla, ale stejně je tam toho požehnaně. Je to můj hlavní dodavatel knih. Miloše Urbana neznám, ale hned jsem se jukla, o jaké knihy se jedná a už mě svrbí ruka, hned si některou objednat. Ostatně, já neznám spoustu autorů a žánrů, ale je toho tolik, že člověk musí vybírat nebo si nechat něco doporučit.
Četla jsem také Tvůj článek “Jsem do nich blázen”, takže ještě k tomu. Hned jsem se podívala na baobab i meander a je to moc hezky udělané. Musím si udělat víc času a pořádně to tam prozkoumat. Díky za tip.
Pardon,nějak jsem se rozohnila:-)
Iv,udělala jsi mi obrovskou radost po ránu a to říkám nekompromisně! To teď jen tak krátce, ale ještě jednou ti odpovím na tenhle krásný komentář, moc dík! Z.