…Jsem zde. Právě jsem se zastavila. Slétla jsem z půdy na zem. Poslední várka vypraného prádla pověšena, maso naloženo, do kotle přidáno, nádobí umyto a kdovíco ještě. To jenom tak mimochodem. Bolí mě už docela nohy a jsem ráda, že konečně sedím. Kdyby mě teď někdo požádal o byť jen malé intimní dobrodružství, řekla bych mu možná to, co se obvykle říkává – miláčku, dnes se mnou při tom nepočítej, bolí mne hlava… no ale nevím, jestli na tom je něco pravdy, jestli se to jen ze zvyku netraduje, jestli to náhodou nevymyslel nějakej móóóc vtipnej chlap. Já, běžná žena, jsem tuhle výmluvu totiž ještě nikdy nepoužila, tak.
Dnešní zážitky musím rozdělit na dvě části. Ranní antré a pak to ostatní … pochopíte sami …
Ráno jsem se probudila po dlouhé době z neznámých důvodů neobvykle příjemně naladěna. Slunce svítilo do okna a ptáci ševelili a já si v posteli četla a nechtělo se mi vstávat. Vybatolila jsem se poměrně pozdě a pohybovala jsem se zatím zmateně po domě v negližé a rozmýšlela co teď a co potom. Žádný spěch…. Zazvonil zvonek. Podle času jsem identifikovala bývalého manžela s alimenty. Vzbudil se syn, šel otevřít a já se mezitím uvedla do pořádku. Hoši seděli v kuchyni a diskutovali. Syn vybalil konečně vysvědčení (zapomněl ho minulý týden na intru!) tak jsme se na něho podívali. Věděla jsem co tam uvidím, ale vidět tu úrodu natvrdo byl zážitek. Vedly se různé hovory. Já se zapomněla a vytkla jsem mu jeden stále se opakující hygienický prohřešek (hm… raději bez komentáře) – on jako obvykle se hloupě a nahlas ohrazoval a mé logické argumenty zakončil rázně gestem chlapa s gulema … To je opravdu nad mé síly pokračovat v této debatě se dvěma zabedněnci, to by snad spravil pořádnej vejprask … bývalý se jen zatetelil a já raději odešla. Tohle notování si mně dovede tedy hnout žlučí, jenže … rozčílit se znamená udělat jim další potěšení, a tak raději odcházím do města nakoupit a pro noviny. V trafice stojím za čtyřmi chlapy. Pěkně se sešli. Jejich nákupy činí Blesk nebo Šíp opět s Vendulou, cigára a sázky na terminálu. To vše v nejrůznějších kombinacích. Za mnou se mezitím řadí další jejich kumpáni … Kupuji si svoje noviny a odcházím a zdravím. Nahlas zdravím. NIC. Odpověděla jen prodavačka. Neštve mě to, protože jsou ti chlapi směšní. V létě se mohou uzdravit a v zimě, když mi chybí zřejmě šarm nebo našponované tričko? mlčí jak zařezaní. …. Jak říkala ta zdravotní sestra v Brodě ve středu … jsou to bestie … (dnes byla fakt zvýšená koncentrace…)
A doma jsem byla ještě doražena bývalým manželem – už podruhé mi předal sníženou finanční částku na syna. Se servilním úsměvem a tak nějak v pohodě. Už se nerozčiluju, jen divím… Zuzi, nemurisovatíš?
