…
Lidé jsou po tisíciletí stále stejní, jen kulisy života se mění … s tímto citátem jsem se setkala teprve nedávno, i když vlastně … něco tématicky podobného používám občas když mluvím v obřadní síni:
Čas kráčí nezadržitelně vpřed a lidský život je neustálým zápasem o štěstí. Za tímto cílem jdou všichni lidé po tisíce let, až do chvíle rozloučení…
Ano, je to pravděpodobně tak – lidské touhy a sny se nemění, čas na ně nepůsobí, touha po štěstí prostupuje věky a je dána všem, snad všem … ale dnes o něčem konkrétním…
V pátek jsem četla v novinách docela obyčejný článek jako je mnoho jiných… o jednom archeologickém nálezu kosterních pozůstatků v italské Mantově. Jenže u článku byla fotka, a ta mě fascinovala – tulící se milenci v objetí s propletenýma nohama. Bože, jak je to možné, že mě tak dojímá fotka prastarých kostí… Nemohu si pomoci, je tomu tak. Nikdy bych nevěřila, jak působivá a intimní může být fotka dvou koster – milenců z neolitu… ještě několikrát jsem se k tomu snímku vrátila. Zuzi
9. února 2007, Lidové noviny/Archeologové našli milence z roku -4000
ŘÍM: Italští archeologové odkryli nedaleko města Mantova na severu země ostatky páru spočívajícího v těsném objetí. Pohřben byl před pěti až šesti tisíci lety. Výzkumníci narazili na kostry v pondělí, agentura AFP o objevu informovala s dvoudenním zpožděním.
Obě kostry, s největší pravděpodobností muže a ženy, jsou obráceny tváří k sobě, jejich čela se téměř dotýkají a ruce a nohy jsou spleteny v posledním objetí. Smrt je zastihla mladé, soudí archeologové podle velmi dobře zachovalých chrupů.
Jde o mimořádný objev, sdělila šéfka archeologického výzkumu Elena Menottiová. Z doby neolitu se nezachovaly stopy po párech pohřbených společně, tím spíše v objetí, zdůraznila. Dělám svou práci čtvrt století, pracovala jsem v Pompejích, ve všech známých archeologických lokalitách, ale nikdy jsme nic takového neobjevili, dodala. Vědci se nyní pokusí přesněji stanovit věk obou mladých lidí a čas jejich pohřbu.
Podle Menottiové svědčí způsob pohřbu o tom, že dotyční se velmi milovali. Archeoložka vyloučila možnost, že by šlo o obětování ženy po boku muže, který zemřel přirozenou cestou. V takových případech se žena pohřbívala vedle muže, nikoli do jeho náručí, vysvětlila.
**********
Napadá mě píseň Miro Žbirky Atlantída nebo také Balada o polných vtákov, to by tak slušelo mé náladě …
Atlantída
Zem pradávnych sĺnk
v chladnom tieni tajomstiev
na mapách jej dávno niet
Zem pradávnych sĺnk
nepoznáš jej žalospev
a more nevydá viac ten svet
Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky
v nehybnom tieni rias
a milenci sú si v tej hĺbke ďalekí
s rukou sa míňa vlas
-R- Len more cez brány čias
ženie na brehy stĺpy vĺn
more cez brány čias von vynáša stĺpy vĺn
Zem stratených sĺnk
v oknách blúdia oči rýb
tam hlboko niet kam ujsť
zem stratených sĺnk
v oknách blúdia oči rýb
hľadajú klúč od úst
Pod hladinou spí kameň, tvár a testament
v nehybnom tieni rias
čas ostal tam stáť očami hviezd sa díva svet
v tej hĺbke je niečo z nás
Nepovie nám však viac
kde mŕtvi v ňom bývajú
nepovie nám však viac
čo mestá v ňom skrývajú
Zdroj:
šťastní to ľudia … iste mali krásny život …
jo,je to možná naivní pohled ale proč si ten naivní pocit někdy nedopřát a užít … jsem za…
fakt super fotka! Jsem z toho cela namekko. Muzu si ji ukradnout? ;))
spoon,jistě … je ofocená z novin, jsem ráda, že na tebe také tak působí …