…V posledních týdnech jsem četla několik textů, které pojednávaly o štěstí nebo zmiňovaly tento aspekt v kontextu. Být šťastný … myslím si, že je to smysl života člověka, prožít svůj jedinečný život zde v radosti. Jo, a také se kultivovat… Ale nejde to tak jednoduše říci: Od teď budu šťastný, pro mne je to třeba celoživotní cesta, cesta poznávání sebe, cesta odhazování zbytečného balastu, cesta poznávání jistých obecných zákonitostí, i cesta návratu k základním instinktům, čistým radostem, cesta sama k sobě a cesta smíření, pochopení, altruismu … vlastně to ani neumím tak říci. Hlavně ale neumím jednat podle příruček, příliš nedbám na dobré rady a jdu do všeho na plný pecky. Musím poznat sama. Proto to také tak dopadá… Chvíle štěstí se střídají s pocity bezmoci a beznaděje. Ale je to lepší než být opatrný, okoralý a otupělý. Život je pohyb.
Být šťastná pro mne znamená mít kamarádské přátelské zázemí, mít pár lidí, se kterými je nám spolu dobře. Tím myslím i rodinu. Ať už se zabýváme čímkoli nebo jen tak mlčíme, něco spolu děláme, myslím třeba i obyčejnou práci. Známe se dlouho a bereme se s rezervou. Víme o sobě mnohé a nesoudíme se. Mohu si je i trochu drsněji dobírat a nejsou tak ješitní, aby se urazili a když mě pošlou někam, je to většinou s úsměvem. Vlastně s těmi svými lidmi nemusím být v neustálém styku, v některých případech mi úplně stačí i pocit, že ti lidé existují, a když budu chtít, mohu se s nimi nějakým způsobem spojit. Nebo také ne :o). Pomyšlení na ně mě těší a navozuje příjemné rozpoložení. Víme o sobě.
K mému štěstí ale patří i samota. Jsem ráda sama, ale není to mým programem. Je to má možnost volby. Je spousta věcí, na které potřebuji samotu a soustředění, a také ráda sama odpočívám, jen tak sedím na zahradě a … NIC, jen pozoruji, vnímám. Miluji styl života, ke kterému jsem postupně došla. Bydlení v domku se zahrádkou v klidné části města.
Být šťastný pro mne znamená také být zamilovaný … vím, je to trochu dětinské, ale když mám v sobě ten cit, cítím se nabitá energií, všechno mi jde snadno a láska prostupuje veškerým mým konáním. Jsem nesobecká, myslím na objekt své touhy, i když na něho nemyslím. Jsem prozářená, třeskutě sebejistá a krásná. Ano, teď se mi to trochu zase nepovedlo, ale není všem dnům konec. Teď je naopak mým úkolem odpoutat se od chiméry … od iluze. Jde to stále lépe a lépe. Už s ním nejsem neustále, jen občas :o)
Štěstím je pro mne i krása. Nejen krása lidí (širší pojem), ale i prostředí, které mne obklopuje. Kulturní krajina, lesy, cesty, stezky, skryté stopy člověka v krajině…. Jsou místa, kam chodím už roky, ale není to jednotvárná záležitost… místa i lidé dokáží někdy překvapit – když poodkryjí svou skrytou tvář… Vzpomínám si v této souvislosti na jedno velmi brzké ráno, kdy mě vzal kamarád na lomy lovit malé ryby pro dravce. Stáli jsme jen tak na skrytém místě ve skále těsně při hladině, nic neříkali, jen se tak těšili krásným ránem. On spouštěl vrš?, já se jen dívala. Pak začal povídat o vodní hladině … jak na ní pozoruje nebe a ukázal mi stopu za letadlem… pak upozorňoval na žáby a místa na slunci a ve stínu a tak všechno kolem dokola mi představoval a já si to užívala. Překvapil mě, nevěděla jsem o tomhle jeho světě, nenapadlo mě, že si všímá takových detailů a vůbec… nikdy jsem nepozorovala obrazy na vodní hladině, neuvědomila jsem si, že je to také takový malý měnící se svět …
Ale už dnes dost, vlastně jsem se vůbec nedostala k těm odkazům, zítra budu pokračovat na tohle téma… Zuzi- a promiňte to nesouvislé neposkládané psaní, moc mi to nejde.
Tak o štěstí jsem doteďka moc nepřemýšlel. Zkouším to po přečtení tohodle příspěvku. A napadá mě, že štěstí je moc obecný, univerzální pojem, který nemá žádný konkrétní obsah. Teda ne, že by štěstí nebylo něco konkrétního. Jenom nemá pevně daný tvar, nebo strukturu, složení a podstatu. Ty mohou být v různou dobu různé, a taky různé pro různé lidi.
Takže pokud jde o mě, tak já se taky někdy cítím šťastný. A někdy výjimečně i nešťastný. Ale většinu času ani jedno, ani druhé – prostě se cítím tak nějak normálně, neutrálně, jako že “všechno běží tak, jak má”.
Když bych měl říct, co je pro mě štěstí, tak ani nevím. Možná jen, aby se nic nepokazilo, neporouchalo. Když všechno běží, jak má, tak to je pro mě asi takové trvalé štěstí. Hlavně žádné zádrhele a nečekané překážky.
Tak vida, zase jsem pro sebe něco nového objevil – co je moje štěstí.
fan01Ahoj, díky za názor, mám z něj radost. Vím, že jsem včerejší text psala ve spěchu a stále jsem byla vyrušována a moc jsem si to téma neužila. Budu v něm pokračovat až budu večer sama doma, a zatím budu přemítat i o tvé verzi štěstí, je to na první pohled zajímavé, takové obyčejné klidné tiché štěstí bez efektu a bez ohňostroje, ale znázorňuje mi to asi život v lince, můj probíhá v sinusoidě, ale byla bych už konečně vděčná za tu všední “linku” … jak o ní píšeš… Z.
Vidíš, to jsi pěkně řekla, s tou linkou. Člověk sám když žije v té situaci, tak to nevidí, ale neznámý člověk koukám pochopí věc i z náznaku.
Ano, já svůj život vlastně vidím jako linku, která jde zdola nahoru (nebo zleva doprava), a možná žiju v představě, že to tak má být, nebo že to tak mají všichni. Vlastně to beru tak, že je to základ úspěchu, posunovat se po té lince pořád dál a dál, a jsem šťastný, když se mi to daří. Na druhou stranu mám také celou dobu velký strach, že to jednou dál nepůjde. Když máš jenom jednu cestu, a ta je najednou zablokovaná, co uděláš? To je pak pech. Zatím to nebylo nikdy tak tragické, ale ten strach z toho pořád mám.
Ale zdá se, že navrhuješ zajímavé řešení – nesoustředit se jen na jednu možnost v budoucnu, ale otevřít se i jiným cestám. Když to nejde rovně, tak jít po objížďce. To není můj styl, a asi bych si i říkal, že obcházení je věc pro slabochy. Ale zřejmě to ve skutečnosti bude zdravější přístup. Zkusím si tuhle myšlenku uložit do paměti a použít ji, až bude vhodná příležitost.
hmmmm,no, já sice poskakuji v sinusoidě, ale přitom ta sinusoida jde, jak píšeš ty, do kopce, různými okolnostmi mi není dáno aby to bylo tak přímočaré, také mi spíše vyhovuje změna. Mě změna oživuje. Třeba jsem radikálně za život 3x změnila povolání, ale přesto miluji klid… Když se cesta zablokuje hledám jinou bez lítosti (snažím se :o)) kdo je “čistý” nemusí se bát :o)