Srpen 2006 – Maštale se synem, z dopisu L.
Neděle:
Po obědě odjezd na chatu, večer jsme byli chvilku posedět na Polance – vyhlášený hotel na samotě u lesa. Syn si dal také jedno pivo, dozvěděla jsem se – na výletě do divadla, kde byl jediný chlap mezi ženami, se rozmluvil a povídal, že už pije pivo a byl 3x na disko v P. Já o tom nic nevím … večer jsme hráli kris-kros (stolní hra s písmenky), vyhrála jsem.
Pondělí:
Ráno pěšky výlet do Proseče, kvůli opravě diskmena. V sekáči jsem si koupila krásné roztřepené džínové šortky s vyšívanými kytičkami a synovi značkové džíny, klasický šedočerný svetr na zip a výtvarnou mikinu v barvách textilií inků, jo a ještě sobě jednoduché džíny v zajímavé barvě. V Proseči rádi nakupujeme s dcerou. (poznámka- dnes mi volala, přijede na 4 dny koncem září, asi s manželem, hmmm tak to si moc hrabání neužijeme, on nikdy nechce zůstat doma a nerad na nás čeká u krámu, a když jde s námi, tak nás to zase nebaví …) Sehnali jsme chlapa. Co nám opraví do středy diskmen.
Úterý:
Syn vstává pozdě, takže jsme na delší výlet na rozhlednu Borůvku vyrazili až kolem půl druhé. Ve Zderazi u zemědělského družstva vznikl mezi námi konflikt, protože se má jít cestou přes tento objekt a syn nechtěl tam vstoupit mezi kravíny, močůvku a siláž a projít mezi STROJI a různými hromadami a nechtěl ani abych se zeptala zaměstnanců. Takže odešel a zůstal mi jen deštník. Šla jsem sama a vybírala si cestu přes les a rozhodla jsem se pro delší trasu k návratu. Šla jsem už více než 3 hodiny a měla jsem hlad a žízeň a ani korunu u sebe. Mezitím sluníčko a vedro. Ještě že jsem měla ty šortky… Pojídala jsem nezralá jablka a kyselé švestky. Ve Stříteži mě objevili manželé Chadimovi a načesali mi letní jablka a svázali do ranečku z ručníku (mají tam zahradu). Cestou k domovu podél řeky jsem potkala skupinku dětí, kteří měli vybavení na spaní pod širákem a jejich vedoucí mne kontaktoval, jestli podle mapy je dále po toku studánka. Já měla v kapse u bundy lepší mapu a bundu jsem měla uvázanou kolem pasu a břišní kapsu na zadku směrem dovnitř. Tak jsem ho požádala, ať si tu mapu vytáhne, že se mi tam špatně sahá … Tak ji vytáhl, posoudili jsme situaci a tak a pak se rozloučili. Zeptal se mě ještě nakonec, jestli tam tu mapu chci vrátit zpátky, když už ví jak na to … to mě zaujalo a řekla jsem ano. Nedala jsem nic najevo ale ta situace mi přišla hrozně nevšední a legrační …
Středa:
Opět pěšky do Proseče, oprava diskmenu stála pouze 50 Kč, byla to mechanická závada. Cestou zpět jsme se stavili na Polance na oběd a syn se ještě se dorazil zmrzlinovým pohárem; odpoledne jsem šla na houby. Rostou hodně, našla jsem hříbky , křemeňáky, klouzky a babky. Nechala malé křemeňáčky na zítra, všechno u cesty na kraji lesa. Houby jsem si usmažila a udělala si směs s těstovinami a osmaženým salámem. Bylo to dobré. Syn houby nejí.
Čtvrtek:
Já vstávám každý den kolem sedmé hodiny a ráno mám sama pro sebe a jsem ráda, že mám dost času na ty své rituály, které končí tím, že umytá našlechtěná si sednu v klidu s novinami ke kávě. Dnes jsem si ještě stačila zajít do lesa pro křemenáče, které mně sice nikdo nevybral, ale dvě auta s houbaři mne viděla na tom fleku, škoda. Syn vstane třeba po desáté, a než se vybatolí a probloumá nějaký čas, žádá oběd, po obědě siesta a pak se mu nikam nechce. Dnes dopoledne se ale nechal nalákat na cukrárnu na zámku. Tam dělají nejlepší zmrzlinové poháry na světě. Odpoledne jsem vyrazila sama se podívat na sochu zajíce, kterou loni znovu vztyčili členové okrašlovacího spolku ze Zderaze na jednom skalním útvaru asi hodinu cesty od chatičky, a poté jsem zašla až do Zderaze, na její samý konec a v obchodě se občerstvila a synovi koupila od cesty něco sladkého – povidlové buchty.
Pátek:
Rozhodla jsem se ráno odjet domů. Potřebovala jsem si doplnit kredit na telefonu a také dovést domů část věcí, protože jsem si myslela, že přestože jsme všechny zásoby snědli, tak stejně nejsme schopni pobrat ve dvou zavazadla a dopravit se autobusem komplet. Tak jsem nabalila oblečení a další už nepotřebné věci a vyrazila. Napsala jsem ti v xxx krátkou zprávu a pak doma něco pošolichala a čekala na pana L. Dostavil se na poslední chvíli a odnesl si synův počítač. Koupila jsem u Č.synovi řízek a bramborový salát a vyrazila zpět. Po návratu, obědě a siestě jsme zašli se podívat hodinku cesty do Hostince Na terase u rytíře Toulovce. Já pivo, syn džus. Cestou příhoda se zabučením. Zabučela jsem a nic se nestalo … Přišli jsme domů a přijela na kole Milada na opékání buřtů. Byla už to ta stará Milada, energická, rázná, se slovníkem, který místy preferuje slovo prdel. Přijela a hned hlaholila: Kde jste, tady je takový ticho, že jsem si myslela, že jste v prdeli … dali jsme si kávu Jihlavanku turka, opekli buřty a po jejím odjezdu jsme se šli se synem společensky vyžívat –Na Polance byl večer s hudební skupinou Náhoda. Takový folk, country a ploužáky. Strašně jsem se divila, že Honza se mnou šel na takovou skupinu pod jeho úroveň. Moc jsme se bavili. Měli zvukaře, který vypadal a měl pohyby jako Špidla. Stále chodil kolem beden a zařízení, poslouchal, důležitě pokyvoval hlavou a zase šel k přístrojům, ale nic neupravoval, jen pořád DOHLÍŽEL. Byl drobet zasmušilý a introvertní jako Špidla, nemluvil. Kapela hrála, my popíjeli pivo a jako jediní jim tleskali, čekali jsme kdy se to roztleská. Chvíli to trvalo než se společnost opila a začala tleskat a posléze i tančit, pak už jen tančit. Ale všechno to bylo spárovaný a mohla jsem se nakrucovat ve vypasovaných džínách a předvádět vyšponované bílé tričko když jsem šla přec celý plac na WC, bylo mně to prd platný, každá si toho svýho vohlídala a nikdo pro mě nepřišel. Pak byla velká přestávka na večeři. Kapela baštila a najednou koukám – Špidla vytáhl akordeon, klávesový podotýkám a jen tak preludoval pro sebe a pak se sebral a odešel do lokálu a tam spustil tu známou směsku populárních melodií: Černé oči, Za noci álejí, však ten váš repertoár jistě ovládáš taky. Rozparádil se v minutě, asi také popíjel. Pohupoval se, kroutil a syn měl strach, že si protrhne měch, jak se rozpažoval do všech stran, nahoru, dolů. Když jsem šla okolo, nějaký opilý mladík rozpažil též a měl záměr, ale já jsem pod jeho paží proklouzla. Mohl přijít dřív a né takhle namotanej… Dali jsme si ještě se synem kafe a šli domů. Zapomněla jsem ti ale říct, že uprostřed produkce zašel ve tmě tak cca 20 minut tam pro svetr a peněženku, protože jsem si dala do kapsy jen kovovky a už by nám to nestačilo. Bavili jsme se moc dobře.
Sobota:
Dopoledne do cukrárny na pohár a po něm ještě na malou procházku do lesa. U Polanky se na nás usmála a pozdravila jedna dívka, v které jsem poznala číšnici. Milé, pamatovala si nás, a pozdravila.
Dali jsme si ještě zmrzlinu a protože jsme byli zmoženi šli jsme domů. Odpoledne jsem se dala do předběžného úklidu ze kterého se stal zevrubný a nakonec jsme zabalili a odjeli. Fajn, že jsem kon
taktovala bráchu a toho jeho budoucího zeťáka. Zítra mne dovezou až do Střížovic, jedou kolem nich do Českých Budějovic. Můžeš se podívat na mapy.cz.
Tak, milý L., vyprávění je u konce.
Tak se měj hezky. Ozvu se ti asi krátce zítra a pak až za týden. Budu na tebe myslet.
Zuzi
