Stan

…

Zdá se, že venku zase fičí … Uvedla jsem se po vzrušujícím víkendu se synem do klidu, ovšem sama nejsem, jen už jsem se potřebovala stáhnout do ulity … Dnes spí doma:  jeho první pokus odjet skončil někde za náměstím … si zapomněl doma  batoh s učením? a cédéčkama  a druhý pokus odjet se také nezdařil. Prý nedorazil vlak… takže mám po harmonii… ale stejně jsem si zapálila voňavou svíčku na okně a dala jsem se do psaní. Venku fičí a plamen reaguje na poryvy větru – vidím že se i záclona mírně u spodu vlní…

Těším se, že zase budu týden sama v klidu. Stává se ze mne milovnice samoty, ale né tak docela. Jak opadne zima, sejde sníh, zasvítí slunce a vzduch zavoní jarem, oprášíme zase staré kamarádské kontakty z loňska a budeme něco společně podnikat. Jistý je zatím první týden v červenci, to už máme zadanou jednu ubytovnu pro cca 20 lidí někde na Kokořínsku.

Tak, a teď proč STAN… Mám doma jednu pěknou knížku, hned se mi zalíbila, jak jsem ji spatřila. Autorčiny kresby na přebalu mi silně připomínají Váchalovy dřevořezby. Už to je pozitivní znamení a co bude uvnitř? Jistě něco mystického a osobního. Ještě jsem tu knihu celou nepřečetla, dá se číst zepředu, zezadu, zprostředka, –  prostě odkudkoli. Je plná krátkých či delších textů, a ačkoli je útlá a už dávno bych ji měla mít přečtenou, nespěchám s tím ale. Čtu pomalu. Také obrázky se změnily. ty v textu mají povahu egyptských ikon, jejich strnulost, zdobnost a pózu.  Krátké příběhy jsou plné plné autorčiny obrazotvornosti, symboliky a něco konkrétného vyjadřují, připomínají, nějaké pocity a tak..  Mám raději příběhy, ale přesto se mi právě tohle líbí též. Chtěla bych také takovou knížku napsat a také si ji sama ilustrovat. Ale já bych toho chtěla … a kde nic tu nic. Chytám příliš mnoho zajíců najednou. Měla bych si určit co teď a co až potom. Ale to je jen momentální stav, už se chystám, že si nějaký žebříček stvořím a … a pak se uvidí … Zuzi

Margaret Atwood: Stan