Harmonie

….

To slovo pro mne znamená docela hodně. Patří k mým základním kamenům – vzácným a krásným slovům, které jsou ve mně přítomny, ale v rozhovoru je vyslovuji jen velmi zřídka. Mám před tím slovem trochu ostych a nechci ho pro sebe devalvovat častým používáním. Zbytečně ho omílat; je to slovo pro vzácnější chvíle, tak to prostě cítím. I když ve své podstatě je harmonie věc samozřejmá, na nás nezávislá, celý živý svět s harmonií problém nemá, kromě lidí, kteří ji kazí a následně se jí snaží opět dosáhnout … :o) někteří …

Harmonie pro mne znamená soulad, zlatou střední, správnou míru, život v řádu a štěstí … a když to slovo vyslovím, vnímám jeho zpěvný rytmus a melodickou linku – pro mne ve tvaru mělké vlnovky …

Myslím, vím, že harmonie nikdy nedosáhnu, jsem příliš roztříštěná a mávají se mnou city, myslím, že na harmonii jsem krátká, leč … pomalými krůčky metodou pokusů a omylů se k ní blížím. A jsou chvíle, kdy se cítím velmi harmonicky a mám zvláštní pocit sounáležitosti se vším co je kolem mne a jsem ráda, že jsem toho součástí. Je to zvláštní akord souznění se světem… pocit štěstí z pouhé existence. Ten nečastý zážitek přichází většinou velmi nečekaně. Právě dnes se tak stalo – odpoledne jsem pobývala v kuchyni a zachytila v televizi pořad o sakrální architektuře (ČT2 13:45 Styl – Chrámy v zemi bez víry). Šla jsem si k tomu sednout, tak to bylo krásné. Ukazovali opravený kostel sv. Anny v Praze, nádherný prostor, pak moderní sídlištní kostel s veřejnou setkávací zónou v Praze Butovicích … jen co si vzpomínám… ale pocit harmonie jsem zažila u opraveného cisterciánského kláštera – v programu píší monumentální stavba nového kláštera trapistů v Novém Dvoře od špičkového světového architekta Johna Pawsona.

Jednoduché, strohé, bílé, ale mysticky působící prostory se zvláštním nepřímým osvětlením chodeb. V jistou chvíli ukázali určitý záběr na vnitřní ochoz a v ten moment se to ve mně vzbudilo – pocit krásy a harmonie a souzvuku s tím vším… ten pocit netrvá dlouho, je to takové malé dojetí …

Zuzi dodává druhý den ráno … psala jsem včera ve spěchu a ani jsem neměla možnost náležitě vstřebat co jsem včera viděla a v myšlenkách si ještě znovu projít film, proto se sem vracím … abych opravila a dodala nové informace a postřehy…

Myslím, že byl dokument docela geniálně natočen, zvláště nově klášter trapistů v Novém Dvoře, co mě tak zaujal. Našla jsem si jejich stránky, kde uvidíte alespoň v malém tu krásu: prostou strohou minimalistickou jednobarevnou architekturu, ale vysoce rafinovanou, spirituální. Promyšlenou do morku kostí… Třeba malý detail – schodiště smrti za oltářem … Využívání hry světel – nejenom skryté osvětlení odrazem, ale také využití pableskování vodní hladiny v korýtku vedeného vně podél vnitřního ochozu, které se odráží ve světelné lince na stěně ochozu… a vzpomněla jsem si také, jak podmanivě působila v interiéru přítomnost mnichů, jejich pohyb, chůze, jejich hábit s kápí, dotvářela = oživovala ten zdánlivě přísný střídmý interiér okleštěný od jakýchkoli ozdob v duchu církevního řádu. Chtěla bych se tam podívat, ale jen trochu, myslím si, že film mi představil, zprostředkoval ten dojem, opar, spiritualitu místa dokonaleji než bych možná vnímala tu chvíli na místě samotném. Také zasvěcené informace mi mnohé sdělily, vysvětlily, bez nich by to nebylo ono – přestože již samo působení těch intimních a zároveň v jistém vnitřním smyslu monumentálních prostor zasáhne člověka do hloubky.

Ale můj názor je ten , že by se nemělo stát z kláštera a jeho typu uzavřené komunity poutní místo. Jen velmi zřídka by se měl umožnit vstup zasvěceným zájemcům a pravděpodobně tomu tak i je … a to je vše, jen ještě odkazy, tam najdete přesnější sdělení než zde (třeba o historii místa – ale neuvidíte zde třeba pohled z výšky na celý komplex bývalého barokního statku zasazený tak přirozeně do přírody a přece osaměle v kulturní krajině – jako ve filmu …)

http://www.novydvur.cz/

a ještě … malý postřeh… hovořil architekt John Pawson –mniši chtěli rekonstrukci v moderním duchu … to bylo štěstí a zároveň jejich intuice nebo někoho dobrá rada? zvolit tohoto architekta, který s hlubokým pochopením pro vnitřní smysl místa a zároveň i moderní architekturu navrhl přestavbu a dostavbu tohoto místa s duší… přece bych se tam asi chtěla podívat …

www.e-architekt.cz/index.php?PId=2053&KatId=13120-2031k

www.johnpawson.com

Slovo harmonie je i v názvu písně Vladimíra Merty, znáte ji? Je krásná, jako jeho celá nejstarší písničková tvorba…. Dlouho jse
m ji neposlouchala, mám ji doma na jeho první desce PS, po sametovce ale vyšla znovu … (Chtít chytit vítr, Perníková válka, Malá Julie, Uplakaná Země paní Pampelišky, Astrolog. Omamná květina pravdy ….). Zuzi

Harmonie

Podobná sněhové vločce vznáší se kolem nás

Smíme ji na jazyku ochutnat? Nevíme…

Roztává naším dechem

a znovu ožívá když spíme

Píseň beze slov – slova bez melodie

Harmonie šťáva vymačkaná z andělů porozumění

Kdoví kdo z ní pije

a kdo je jen nádoba ze které se lije

Harmonie

harmonie

harmonie

Jsme divoké plody země zrozené v míru

bezbranné splasklé balónky puštěné dětmi do vesmíru

a jejich oči na nás civí

Z poranění vytéká živá voda

nad námi mraky v nás žízeň po umění

A někde mezi námi se točí mlýnské kolo dějin

malého národa

Harmonie

harmonie

harmonie

http://www.uloz.cz/show/file/38924-13-_bonus__Harmonie.mp3

Vladimír Merta, 1983

harmonie

Filozofie, souměrnost částí a celku, proporcionalita. Je to spojení jednotlivých složek předmětu v organický celek. Výraz zákonitosti a míry ve světě. Starověká filozofie chápala harmonii jako organizovanost světa v protikladu k chaosu (například pythagorejská harmonie sfér). Dialektické pojetí harmonie vyjádřil Hérakleitos jako skrytou harmonii protikladů. Ideál harmonického rozvoje osobnosti obsahoval renesanční humanismus. Osvícenství a utopický socialismu rozvíjely ideje harmonie ve vztahu k poznání, člověku i uspořádání společnosti. Marxismus-leninismus odmítá normativní pojetí harmonie jako vnějšího souhlasu částí, jenž vylučuje konflikty. Jeho estetický ideál rozumí harmonií odraz jednoty protikladů v procesu přeměn objektivní reality ve formách vědomí.

Článek převzat ze stránek CoJeCo�