větrno a slunečno
A jsem skoro za městem. Jdu cestou podél hřbitovního plotu a vidím, že ze stříbrného smrku, který je obtočen letitým břečťanem, spadla větrem odlomená větev. Plodonosná větev. Viděli jste břečťan kvést? Má velmi nenápadné květy a kvetou velmi dlouho do podzimu. Vím to, protože mám břečťan doma a jak na podzim vysvitne slunce, bzučí mi to tam jako na jaře u kvetoucí lípy. A tomu fakt věřte!
Zvláštní světelné podmínky mě inspirují a já se otáčím a objevuji za zřícenou hřbitovní zdí nový pohled na město, které opouštím. Fotím asi 10 různých záběrů – tento se mi zamlouvá nejvíc.
Obyčejná cesta z města k rybníku. Dříve zde býval hluboký úvoz lemovaný z obou stran starými třešňovými štěpy. Bylo mi tak kolem osmi let, když se na jedné oběsil náš soused z domu… pak byl úvoz zavezen odpadky a dlouho sem nikdo nechodil … v běhu dalších let rybáři dole na potoku postavili hráz a tato cesta se obnovila – nyní vede k rybníku. Teprve loni v létě jsem objevila jednu zvláštnost. Mezi břízkami jsou i lískové keře. Když jdete kolem, nevšimnete si ničeho, ale zastavíte-li se a jdete blíž ke keři, objevíte javor babyku. Na šesti místech jsou takto dovedně zamaskovány babyky, snad aby je nikdo neukradl? Nevím. V okolí města rostla donedávna jen jedna babyka, a ta vzala za své. Neznám přesně kdy, byla vzdálena nahony od mých obvyklých stezek …
Zde se cesta zatáčí doprava a jsme jen kousek od rybníku. Jsme naproti místu, kde se říká U křížku. Fotku najdete u vánočního výletu zde na blogu. Vidíte tři betonové sloupky a naproti jsou další tři. Je tomu tak 5-6 let… jistý starší pán se rozhodl zde vybudovat lavičky a stůl. Neúnavně pracoval sám po několik let. Byla s tím práce, vždyť pod tenkou slupkou hlíny byla hora odpadků a on sám si všechno dovážel na kárce a na kole a také se staral o mladé stromky podél cesty. Byla to náplň jeho života. Pak došlo ke sporům s majitelem pozemku a pan H. odešel od rozdělané práce… zůstalo tu tohle smutné torzo … a pan H. už nežije…
A jsme u rybníka. Od mé poslední návštěvy tu pokáceli rybáři břízy, aby šlo slunce na chatky. Za své vzala i bříza se stračím hnízdem, kterou jsem tehdy vyfotila… není to ta, co leží na fotce. Pátrala jsem totiž na ležícím vršku koruny po hnízdu, nebylo tam. Ta stračí už je zlikvidována …
Stračí pohřebiště …
Je hezky, vítr, ale teplo. Hledám nový pohled na lavičku na hrázi a myslím, že tenhle záběr se mi docela povedl …
A to je konec dnešního výletu, spěchám domů smažit řízky synovi na intr… Zuzi
Zuzi…moc hezky jsem se s Tebou prošla…a myslím to docela vážně.
Hurá!Díky Mirko, vždycky mě trochu mrzí, že mi na moje procházky málokdy někdo něco podotkne …a já je mám nejraději ze svého blogu … takže jsi mě moc potěšila, dík. Z.