…
Mám rozporný vztah ke knihám. Již dávno jsem je přestala hromadit a postupně se jich zbavuji. Mám ráda, když knihy nejsou mrtvým zbožím a někdo je otvírá – oživuje. Proto jsem dala vybrat dceři, encyklopedie věnovala do knihovny a když jsem potřebovala peníze, nabízela jsem je do antikvariátu.
Přesto mi jich pár zbylo, jedna knihovna a nějaké mám ještě po bednách. Dříve jsem totiž knihy a desky kupovala neustále. Nyní si koupím knihu jen když ji nezbytně potřebuji a vím, že se k ní budu vracet. Tohle jsou mé nejnovější nákupy, myslím, že tu poslední – ALBUM, jsem si koupila loni v lednu… (ale přiznám, že tu o duši krajiny jsem ještě celou nezvládla, jen pár listů …)
V Reflexu 1/2007 mě zaujal rozhovor s Ditou von Tesse, herečkou a modelkou, svůdnou fetišistkou – jak píší – ikonou hříšné elegance. Neznala jsem ji, je to manželka Marylina Mansona, a je stejně výstřední a dekadentní jako on a jejím cílem je vytvářet krásná a smyslná show.
Když jsem četla její názory, vzpomněla jsem si mimoděk na vánoční kázání ze Slezské Ostravy, které jsem náhodou vyslechla v televizi. Byla tady jistá shoda, stejný motiv, stejný názor: člověk se má stále chovat, vypadat, působit stejně, nezastávat odlišná stanoviska doma a na veřejnosti. Nebýt pokrytecky rozdílný podle prostředí… asi tak. A ta celebrita toto stanovisko zastává též. Doma svému mužíčkovi předkládá oběd v korzetu a jehlových podpatcích, je pro něho krásná 24 hodin denně 7 dní v týdnu. I když je celý den doma, vždy je perfektně oblečena, nalíčena , v podpatcích. Hmmm, ano je to extrém dnešní doby, ale zrovna tohle mi přijde docela hezký a neškodný extrém. Přiznám se, taky by mě to bavilo … být krásnou fetišistkou a převlékat se několikrát za den. Alespoň občas …
Tenhle úvod je zde proto, že jsem vám chtěla dopřát pár vět o KRÁSE, opisuji text z knihy světového českého architekta Jana Kaplického ALBUM (myšlenky, názory, zdroje, inspirace)
KRÁSA
Je neuvěřitelné, jak pozdě jsem začal uvažovat o této věci – o kráse. Byla to patrně reakce na to, že kolem mě bylo víc ošklivosti. Ošklivost a vizuální impotence je pro mnohé téměř normou. Tito lidé nevidí. Nikdy nevystrčí nos na veřejnost. Jen se cpou těžkými obědy. Nezapomínejme na to. Hledejme krásné věci. Nacházejme ohromivě krásné věci – je jich kolem hodně. Vnímejme krásu. Vnímejme krásné tvory. Život. Květiny. Stromy. Vodu. Slunce. Oblohu. Hvězdy. Ticho. Pláž s růžovým pískem. Obdivujme ten maličký ostrůvek stejně jako mohutný balvan, africké stromy stejně jako vysoké budovy. Strukturu stromu. Strukturu jediného listu. Výtvory přírody jsou vždycky krásné. Sedět na pláži je krásné. Ta krásná žena na pláži. Sedět v pařížské kavárně u skleničky. Sedět pod modrou oblohou. Chodit bosky po pláži. Téměř neexistující struktury medúzy. Vnímejme to všechno. Mnoho lidí to nedělá. Je mi jich líto.
Krása řídí vše. Le Corbusier
Pěkně mi to tady ráno zarezonovalo :). Cílek je moderní polyhistor, jeho záběr a zároveň hloubka je neuvěřitelná. Makom, dějiny českého podzemí, ‚Krajiny‘. Ke Kaplickému se mi okamžitě vybavuje Jiřičná (a zároveň Kylián – četla jsi o něm v posledním RX interview?).
Ditu jsem dočetl včera večer a celou noc mě pak strašila :-]. Jako ikona fajn, jako partner nepředstavitelná. Ale s Marilynem se k sobě hodí :-)).
A k té kráse – co říkáš na Ecovy Dějiny k.?
Cílek mi imponuje :o), líbí se mi někdo kombinuje vzdělání a inteligenci s vnímáním a mystikou. Když jsem chodila loni s Pražákem,byl to stavitel, slíbil mi, že se mnou půjde na Hrad a podíváme se na Oranžerii a moc jsem chtěla vidět tunel… tak bohužel…:o)))a taky Bílkovu vilu na Újezdě?? Kiliána si nemohu vybavit,já se podívám,nestačím všechno číst…vracím se k tomu třeba dodatečně,
O knize UE vím, ale neměla jsem ji v ruce, ty jsi ji četl?
Trošku zvláštní asociaci mám, když se řekne krása….Jaro 2004, na mostku u naší školy. Byla to atmosféra okamžiku a ta vůně. A vybaví se mi to vždycky, když slyším to slovo 🙂 I teď 🙂
zajímavé…hned jsem si to také zkusila, jakou mám představu když si řeknu krása a já nemám žádnou, jen mě „obleje“ pocit štěstí a usmívám se.
PS…vzpomněla jsem siKdyž jsem zde včera psala, napadlo mě dát sem odkaz na píseň Je to nádhera, zpívá jí M.Kubišová. Slyšela jsem jí jenom jednou a byl to pro mě docela krásný šok, já jí totiž moc nemusím, ale tohle bylo něco. Jenže … jsem ji jako obvykle nikde neobjevila…
Zuzi,Jiřího Kyliána jsem pro sebe naplno objevil teprve nedávno (jako správný barbar – viz např. http://www.radioservis-as.cz/archiv/2600/26titul.htm) a do jmenované společnosti určitě patří svými úspěchy, uměním i šarmem.
UE – spíše monotematický slovník, chodím si v něm listovat a sledovat, jak se ideál krásy vyvíjel. Ale pro mě to vždy byl spíš akord více vjemů než jediný, byť silný impuls. Zažil jsem jen párkrát, že by ten akord přehlušil vše okolo.. http://tosk.bloguje.cz/271478-krasa.php.
a čo tak Dějiny práva, Teorie práva alebo Státověda alebo iné žúžo počteníčko :)))
zmátl jsi mne, nicméně znám jen to jméno, doplním si vzdělání :o))) na tvé doporučení :o) Dík. nechodíš v Praze do divadla Orfeus (krytové divadlo Radim Vašinka)?
macho… představa tohohle počteníčka mi je na hony vzdálená, to asi není krásná literatura?? žádné příběhy…
Ahoj Tosku,už jsem doma … č.8 byla otázka pro tebe :o))))
Zuzi,[8],[10] – tušil jsem to, ale byl jsem ještě v práci :)). O krytovém divadle R.V. čtu každý měsíc v kulturním přehledu, zatím ale nestíhám dohánět ani zanedbaný klasický reperoir tradičních scén. Máš o R.V. nějaké bližší reference?.
Btw, pojem ‚krytové divadlo‘ ve mně vyvolává podobné asociace jako ‚deskový statek‘. Obojí bych rád někdy viděl na vlastní oko.
Tosku,mám je moc ráda, ale nikdy jsem nebyla u nich v Praze v divadle vybudovaném v bývalém krytu. Oni přes léto kočují,známe se ze skanzenu na Veselém Kopci. Jsou jiní než všichni ostatní … a principál Radim Vašinka krásně přednáší poezii. Od rozvodu se nestýkáme. http://www.orfeus.cz