Opakují Šumná města

…

V novém roce opět v TV David Vávra a Šumná města. Teď skončila – a začínalo se Ostravou.

Šumná města jsou pro mne lahůdkou. Mám ráda nejen přírodu, ale i města, a také noblesního kolohnáta Davida Vávru, vystudovaného architekta, dříve výhradně divadelníka. Sklepáka.

Jeho jemný humor, laskavá tvář, slušivý oděv a podivné rekvizity jsou pro mne stejně lákavé jako domy, kostely, detaily architektury, a jiné zajímavosti, které laskavě představuje. Prostor vnitřní i vnější zalidňuje bizardními figurkami, z nichž některé představuje i on sám. To celé divadelní pojetí jeho osvětových procházek městem má svůj smysl. Alespoň pro mne. Je to živé a poutavé a já si pamatuji o hodně více faktů než kdyby nás provázel nějaký mluvící suchar! Pamatuju, ale ne dlouho, musím dodat. K případnému připomenutí může sloužit i kniha (2 díly) o Šumných městech, ale to není ono, ten bezprostřední zážitek je nenahraditelný.

A protože David Vávra je ctitelem klasických hodnot, zakomponuje do závěru dokumentu i své imaginární děti vítající jeho – tatínka; a ten jim pak musí vyprávět co viděl a zažil. Správné děti to totiž vyžadují.

Neshlédla jsem moc dílů, je to na mě vždy hodně pozdě, ale tentokrát se dívat budu. Viděla jsem v programu, že každý díl má dvě reprízy, co kdyby… doufám jen, že né někdy po půlnoci … spíš ale jó než né …

Dnes jsem koukala i na Poštu pro tebe. Mně se ten pořad líbí, často zaslzím. Pohrávám si s myšlenkou koho bych pozvala já, a kdo by mohl pozvat třeba mne. Jsou to ale úvahy neplodné. Zuzi