…
Právě teď už toho mám dnes docela dost … dnes v noci jsem spala 5 hodin, no vstávala jsem o páté. Mám ráda na všechno dost času. Takže jsem v pohodě napsala 2 stránky na obřad a pak obvyklé ranní rituály…. Včera jsem v drogérii dumala s prodavačkou, jaké zvolit tužidlo na vlasy. Mám je jemné a myji si je – když je to potřeba – tak každý den ráno. Zvolily jsme značku Taft, byla v AKCI a prý je stejně dobrá jako Wella, a tu prý používají profesionálové… Prodavačka četla co všechno ta tužidla umí a na jaké vlasy se používají a jak jsou tvrdá a zároveň pružná a na mně bylo vybrat si jedno z pěti … měla jsem z toho v hlavě dokonalý zmatek a intuitivně jsem popadla to krásně žluté jako kuře… pro dlouhotrvající tvar a pružnost.
Musím říci, že vybrat si správné tužidlo na vlasy je kumšt, protože kupujete v každém případě zajíce v pytli. Vlasy a tužidlo se musí snášet a musí to hlavně umět tu flexibilní fixaci, navíc tedy dlouhotrvající … hmmm… a když se vám náhodou podaří strefit se do funkčního tužidla, nic to ještě neznamená. Nevím jak váš organismus, ale ten můj má rád změnu a když je něčeho příliš, zvykne si a volá po vystřídání tím, že už na nic nereaguje, no prostě je netečný … no, tak je to s tim tužidlem na vlasy, a nakonec – vůbec se vším. Jenom dobrej chlap se nepřejí a je to s ním stále lepčejší…. snad to ale platí jen v případě když s ním nebydlíte … no, opatrně s tim, nejsem si tak jista, a nakonec … nemám tolik praktických zkušeností … ale o tom by se dalo povídat hodně dlouho. A člověk by je mohl zkoumat stále … jo, mimochodem, ozval se mi včera ten první nápadník, co se nedávno stavil na kávu… napsal ten brepta, že měl hříšné myšlenky a něco o mém tělu, no se mnou to nehne, já stále myslím na toho virtuálního … poseru. Jde to ztuha nemyslet na něho … když vám je někdo tak milý a máte ho nadosah a víte, že je všechno na nic, to je opravdová marnost…
Ale to tužidlo ve žlutém obalu je úplně výborné. Dnes jsem ho poprvé vyzkoušela a pozvedne a pružně fixuje. Až do večera. Až do teď. Tak to mě těší. Ale jak říkám, do konce života to není…
V deset jsem měla obřad. Dnes neobvykle dlouhá řeč, ale byla jsem v dobrém rozpoložení a to je vždy vyhráno. Jde to samo, přednes, výraz, mimika a tak … a potom nakoupit nějaké drobnosti a domů. Odpoledne běžné opakující se domácí práce a slunce mě nakonec vytáhlo na zahradu. Navečer mne volalo neznámé číslo na mobil. Pozůstalí z dopoledne mi děkovali za projev a prosili mne o jeho text. Byla jsem potěšena, protože nestává se to vůbec běžně. Letos podruhé, že si někdo řekl o záznam. A také se dopoledne dokonce fotilo … a to jsem ještě nikdy nezažila … fakt zvláštní… no je to kus života stejně jako narození, tak proč to odbývat …
Ještě jsem se před chvílí donutila zpracovat dvě těsta na cukroví. Objevila jsem totiž dole v lednici dvě zapomenuté sklenice s nastrouhanými ořechy. Jako na zavolanou. Tak budou vanilkové rohlíčky a išlské dortíčky… to mi říkala dcera, že oni v Rakousku mají také v kuchařce ten recept a ať si nemyslím, že je český, prý je z Bad Ischlu.. tak nevim, ale ať si je odkud chce! Tak dobrou noc. Zuzi.
