…
Před chvílí jsem domyla nádobí. Jsem hodně rozladěna, ale cukroví bude. Mám připraveny na zítřek dvě žluté koule v ledničce – jedna koule na linecká slepovaná kolečka a druhá na pudinkové rohlíčky. Vyjde to chuťově tak trochu nastejno, obojí je slepované marmeládou, ale rohlíčky mají máčené konce v čokoládě. Alespoň trochu se to liší. Nemám ořechy, poslední, co jsem uchránila před Brňáky, ze mě vymámily neteře…. Ale mám kakao, tak ještě nějaké těsto zítra vymyslím.
Mladej si prožívá svou nemoc mimo svůj pelech, a v prostorách kde se zdržuje je jak v chlívku. Netroufám si však důrazně protestovat – jak to cítím když to vidím, protože tráví celé dny sám a je jak lev v kleci. Čeká na záminku, aby se mohl bezdůvodně rozčílit. Bezdůvodně v každém případě, protože já jsem hodná. Netěší mě proto provádět nějaký předvánoční úklid, protože mi maří mou práci. Avšak nějaké velké gruntování neprovádím.
Na něco jsem si vzpomněla … Četla jsem článek Břetislava Rychlíka. Zmiňuje nedožité 60 narozeniny jeho kamaráda Jiřího Bulise. No, myslím, že to jméno jsem možná někdy slyšela, ale stejně o něm nevím vůbec nic. BR však tam tak zaníceně píše o jeho písničkách, že bych se na to ráda podívala … našla jsem si na netu v jiném článku toho Břéti, tentokrát z HN, že vydal hodně dávno jedno CD a myslím pak ještě komplet 2 CD, teď nevím názvy, ale když jsem si to ještě pamatovala, syn mi hledal na warforu zda to tam mají a ani vidu ani slechu … No stejně nevim zda by mi vypálil českou muziku, ta se u nás musí kupovat. Však Ježíšek už dostal zakázku …
Ale zpátky k článku. Autor tam uvádí úryvek jedné jeho písně, okouzlila mne a navíc – mohu ten úryvek dokonce použít v obřadce … Nikdo z vás víc mě neuvidí, nikdo z vás víc mě nepolíbí. Zmizím vám jako dým, jako sen duše zmučené, zpívejte dál podzimní popěvky, ale beze mě … Mám obavy z OSA…, ale stejně ten text budu muset trochu upravit … dnes nikdo v našich končinách nezpívá podzimní popěvky … jenom ptactvo, co já vím …
A jak tak uvažuji nad těmi popěvky, vzpomněla jsem si na jednu dojemnou věc. Ta novoročenka, co jsem zde před týdnem vyvěsila, to je nic, kdysi jsem malovala tak 160 novoročenek. Sbírala jsem je. Takže mám plný šuple různých krásných kousků. Posílala jsem je našim výtvarníkům. Někdy trvalo několik let, než zabrali. Nejdéle to trvalo Kamilu Lhotákovi a myslím ještě Albín Brunovský dlouho odolával… no už moc nevím… jisté je, že jeden pán z Moravy – Karel Langer, na mě myslel nejen na nový rok, ale s grafikou si vzpomněl i na MDŽ a teď to přijde … v době, kdy už jsem se touto zálibou nezabývala, mi přišlo zvláštní parte.
Podívejte … no, není to fakt dojemné??? Neznala jsem Karla Langera osobně, ale tehdy jsem plakala… Zuzi (a je to jediné parte, které mám schované….)
..a ještě ráno doplňuji odkaz na jiřího Bulise"
http://www.freemusic.cz/kratke_zpravy/
kz5640-prosince-se-bude-v-hadivadle-vzpominat-na-jiriho-bulise.html